Klíčem našeho úspěchu byla jednak obrana, protože na konci základní hrací doby jsme je udrželi hluboko pod jejich průměrem nastřílených bodů. Druhým faktorem byla týmová hra… i když někteří nám to kazili individuálním výkonem na šestkách, jako třeba Bendys … a bude to mít hodně drahé (smích). Na konci jsme hráli takticky dobře. Chodili jsme do koše pro body nebo pro faul a neostřelovali jsme koš z dálky.

Jak ty sám jsi byl nervózní na posledních šestkách?

Ani nevím… První jsem dal, druhá měla být nahození a naštěstí jsem minul (smích)

Co bylo vašim cílem?

Udržet domácí eurocupovou neporazitelnost, zvlášť proti Římu, který to měl 3:0 před naším zápasem. To je dvakrát cennější vítězství!

Jak moc je náročné je hrát tři prodloužení?My jsme měli průpravu už z Prostějova, kde se hrály dvě prodloužení. Hravě jsme si s tím poradili (smích).

Po celý zápas jsme hráli výbornou obranu. Udrželi jsme jejich top skórery na relativně nízkých bodech na to, že jsme hráli tři prodloužení. To byl náš cíl a myslím, že jsme ho splnili dobře. Škoda, že jsme zápasu neukončili daleko dříve než ve třetím prodloužení.

Myslíš, že se dal zápas ukončit dříve?

Trochu mi ty události splývají …  myslím, že to bylo na konci prvního prodloužení, kdy střílející hráč, ani nevím, kdo to byl, si sám doskočil nahozenou šestku a byl znovu faulován. Špatně jsme se domluvili, já jsem šel pomáhat s Pavlovým hráčem a domlouvali jsme se, že střílejícího přijde odstavit hráč ze shora. Bohužel, ten se tam dostal pozdě a pak už obě šestky dal. Druhým moment byl ve druhém prodloužení, kdybych dal obě šestky.

Pracují nervy při střelbě šestek?

Nevím, jestli jsou to nervy, ale když už jsem to měl 1/4, cítil jsem, že ten pohyb ruky při střelbě není takový jako obvykle. Asi by to mrzelo víc, kdybychom prohráli. Teď po vítězných zápasech čert ven 1/6! V jednom momentě bylo lepší, že jsem nedal, protože Vojtek (Hruban) to tam dopíchl a zvýšil hodnotu koše na dva body. Když tak o tom přemýšlím, tak nás to vlastně v zápase zachránilo (smích).

Nemohla být na vině i únava při střelbě trestných hodů?

Jak se cítíš po utkání?

Mám trochu smíšené pocity. Mám velkou radost z vítězství a z toho, že jsme ho dokázali tak vybojovat. Na druhou stranu znechucení z toho, co jsem tam dnes sám předváděl… Převládá, ale radost z výhry.

Utkání bylo hodně náročné a vůbec jsem nezáviděl klukům, kteří tam byli ve druhém a třetím prodloužení.  Už na nich bylo vidět, že jsou opravdu unavení. Mrzelo mě, že jsem seděl na lavičce s pěti fauly, a jsem rád, že to zvládli.

V prvním jsem byl nervózní, ve druhém jsem si říkal „to není možný“ a ve třetím „ať už to hlavně skončí“ a ideálně s dobrým koncem pro nás.

Kdy ses bál, že by to nemuselo pro nás dopadnout dobře?

Na začátku třetího. Soupeř šel do minitrháku o pět bodů. Když jsme útočili, trochu jsem pochyboval, že to zvládneme. Pravdou je, že i na nich se délka utkání podepisovala.

Utkání po třech prodlouženích mělo skóre jako jiné zápasy po čtyřiceti minutách. Co říkáš na konečný výsledek?

Už výsledek po základní hrací době měl nízké skóre. Letos jsme v utkáních, kromě přípravy, takhle nízké skóre snad ani neměli. Soupeř hrál agresivní obranu a my jsme taky jejich hru jeden na jednoho dobře bránili. Spíše si myslím, že málo bodů na obou stranách bylo způsobeno lepší obranou než horším útokem.

Dá se najít nějaká chyba nebo naopak výborný moment, který zápas rozhodl?

V takhle vyrovnaném utkání, kdy se na konci odehrálo velké množství chyb a skvělých momentů se nedá vypíchnout jedna, ať už chyba nebo pozitivum, která by zápas rozhodla. Já jsem nedal šestky v závěru normální hrací doby, pak nedal Bendys, pak jsme udělali chybu na šestkách při doskakování. Na opačném pólu byl zase třeba útočný doskok Vojty po neproměněné šestce nebo divoký nájezd Washingtona, který zakončil dvěma body.

Cítil jsi dnes únavu více než obvykle?

Cítil jsem únavu bohužel už od první minuty. Nevím, něco na mě sedlo a necítil jsem se úplně dobře od začátku zápasu. Dneska to byl boj od první minuty.

Nebyla únava také jednou z příčin pěti faulů?

Pochopitelně fyzická únava se podepisuje i na hlavě a člověk pak nedělá úplně správná rozhodnutí a fauly se mohou sčítat. V tomto zápase jsem ale dva fauly použil jako taktické pro zastavení rychlého útoku nebo aby soupeř šel na šestky. 

Mohli jsme být maximálně dole, ale jsme maximálně nahoře. Rozdíl byl strašně malý. Měli jsme mnohem více šancí zápas rozhodnout než soupeř. Kdybychom dávali nějaké šestky nebo pár otevřených střel: šestky byly na Petra, střely na mě (úsměv). Naštěstí jsme dokázali v rozhodujících chvílích vytáhnout obranu a bojovat. Nejdůležitější bylo, že jsme dokázali zápas urvat silou.

Jak těžké je bránit Tricheho?

Dneska se možná do hry tolik netlačil a možná neměl ani tolik střel. Myslím, že jsem na něm odvedl dobrou práci a že to bylo vidět. Stálo mě to hodně sil. Ale na druhou stranu, když už jsme se bránili tu čtyřicátou minutu, jsme si zase spolu na hřišti pěkně popovídali (smích).

Určitě si věděl, že ho budeš mít na starosti. Bral jsi to jako výzvu?

Já mám takové úkoly rád. Hodně jsem se rozehrávačům soupeře věnovat první rok angažmá v Nymburce. Jsem rád, že svůj úkol vím už dopředu, protože se na protihráče mohu lépe připravit.

Bral jsi to jako ocenění od trenéra, že tě nasadil na nejlepšího hráče soupeře?

Nemyslím si, že bych byl jediný, kdo by ho dokázal ubránit. Asi to byl taktický plán trenéra, aby na něm nevyšťavil někoho jiného (Tre nebo Darius), který má tvořit hru v útoku.

Především to bylo hrozně dlouhé, aby se člověk koncentroval po celou dobu. V přibývajícím časem už převládají myšlenky ve smyslu, ať už to někdo konečně ukončí (smích). Únava nebyla jen na mé straně, i on už toho měl ke konci plné zuby. V prodloužení jsme si dali už docela pokoj.

Tvoje dopíchnutí šestky rozhodlo o konečném výsledku. Jak se to stalo?

V prodloužení se to samé dá říct o každém koši (smích). Já jsem měl kliku, soupeř se mě snažil zavřít na doskoku, ale balón se dobře odrazil zrovna do místa, kam mě odstavili. Trefil jsem to jedním prstem a byl jsem rád, že to vůbec šlo směrem na koš. Jak se říká, štěstí přeje připraveným!

Říkal sis po tomhle šťastném koši, že už to konečně přijde?

Já jsem si to říkal po každém koši na konci každého prodloužení (smích).