Vojtěch Hruban

Tenhle důležitý zápas jsme prostě nezvládli tím, že jsme měli pětatřicetiprocentní střelbu. Byl to asi první zápas, který jsme si prohráli útokem. Nám se snad nepovedlo trefit dvě střely za sebou. Když jsme dali jeden koš, přišla často série tří, čtyř nedaných. Sice jsme na druhé straně byli schopni ubránit, ale skóre se nehnulo nebo jen nepatrně. Nedá se říct, že bychom se nesnažili nebo nebojovali, ale na dva body jsme potřebovali pět střel. Jediné, co nás drželo ve hře, byly stoprocentní šestky. To je málo, protože skóre leze nahoru jen po bodu.

Kde byl nejkrizovější moment zápasu?

Jakmile soupeř po třech těžkých střelách ve druhém poločase odskočil na deset. Protože stahovat takový náskok s úspěšností střelby, kterou jsme měli, je skoro nemožné.

Jak výsledek dnešního zápasu kříží plány?

Po dnešku mohlo být hotovo, zvlášť pokud prohraje Oldenburg (Oldenburg skutečně prohrál – pozn.). I když máme osud stále ve svých rukách, čeká nás obrovsky těžký zápas v Římě už za necelý týden.

Pokud nevyhrajeme, musíme doufat, že nám ostatní výsledky půjdou trochu na ruku. Na druhou stranu nepodléháme skepsi, není to poprvé, co zažíváme stejnou situaci.

Může se stát, že rozhodující zápas budeme hrát v nové hale. To může být nepříjemné…

Pravda, ještě jsme tam netrénovali. Je to ale menší hala, třeba tam přijdou lidi a bude bouřlivé prostředí. Dneska i vinou toho, jak jsme hráli, byla atmosféra trochu mrtvá.

Minulý zápas v Tallinnu prohráli v obraně, dneska jsme ho prohráli v útoku. Vytvořili jsme si solidní střelecké pozice, ale netrefovali jsme a pořád jsme hráli do plných. Žádné jednoduché koše a soupeř toho využíval. Naopak, jim se dařila střelba z těžkých pozic a to byl ten rozdíl.

Proč se nám nepodařilo přejít do rychlého protiútoku?

Už se hlásí o slovo únava. Makali jsme v obraně a síly nám pak chyběly při rychlém přenesení hry. Postrádali jsme jiskru, abychom dokázali rychle běžet do útoku.

Dali jsme dvě trojky, jednu z nich dokonce Jirka Welsch, dá se říct, z nouze. Není to moc málo?

Je to hrozně málo, zvlášť když pozice byly dobré… někdy je takový den.

Jak moc mrzí takový zápas?

Výpadek střelby přišel v naprosto nevhodnou dobu. Charleroi byl hratelný soupeř. Teď se musíme dívat dál dopředu. Pokusit se uloupit vítězství v Římě a doma porazit Sevillu.

Rozhodující zápas ale budeme hrát v hale, kterou neznáme. Tím se setře výhoda domácího prostředí…

Jednak domácí prostředí nedělá jen hala, ale hlavně fanoušci a ti budou ve většině naši. Navíc já tak daleko nekoukám. Věřím, že nebude poslední zápas ten rozhodující. Doufám, že v Římě překvapíme a rozhodneme už tam.

Jsou utkání, kdy se nedaří a utkání, kdy se vůbec nedaří, a my dnes šli po té druhé cestě. V obraně to šlapalo dobře a drželi jsme se na dostřel, nebyli jsme schopni skóre překulit do vedení.  Dneska jsme prostě nebyli schopni dát koš. To je hrozně frustrující – hraješ doma a nemůžeš dát koš, i když bylo hodně otevřených střel. S nástřelem trojek 18/2 je těžké vyhrát.

V čem byl soupeř lepší?

Jak cvičí s psychikou takový průběh zápasu?

Hodně. Člověk dá do útoku všechno, vypracuje si volnou pozici, ale skóre se nezmění. Pak na druhé straně dostaneš dvě těžké střely v poslední vteřině. To se těžko vstřebává.

Mrzí takový zápas více než nějaký jiný?

Kdybychom vyhráli, máme jistý postup v Eurocupu, takhle se to komplikuje. Krize a zrovna v takovém zápase… (jen zklamaně kroutí hlavou)

Vratislav Šístek – vedoucí týmu

Soupeř na nás byl dobře připravený, věděl, od koho hrozí solidní střelba a dobře si je ubránili. Naše střely nebyly špatně volené, ale prostě tam nic nepadlo. S přibývajícím časem na nás padala deka stále více. Celý zápas jsme prohrávali a zároveň jsme věděli, že musíme vyhrát.

Byla obrana Spirou lepší, než jsme čekali?

Skóre nebylo ovlivněnou výbornou obranou soupeře, nedařilo se střelcům. Jsme oslabení o Rada a Dariuse, kteří nás mohli vytáhnout z bláta. Jenže to je skutečnost, se kterou nic neuděláme, věděli jsme to před zápasem. Bohužel nikdo z dalších hráčů je nedokázal nahradit.

Podařilo se v zápase něco podle plánů?

Základní krok trenéra, dostat Dylana Page ven, se nám povedlo už v 5.minutě. Jenže nás porazil donedávna děčínský rozehrávač Hatcher. Co zvedl, to dal.

Lubomír Růžička – asistent trenéra

Teď bezprostředně po zápase převládá absolutní zklamání, protože to bylo stěžejní utkání a vývoj ve skupině jsme mohli mít ve svých rukách. Zklamáni jsme z výsledku i předvedené hry hlavně na útočné polovině.

Basketbal je sice velmi složitá hra, ale dnes to bylo jednoduché a snadno pochopitelné i pro laika. My jsme neproměňovali ani otevřené střely. Nedali jsme tolik jasných košů z vymezeného území nebo ze střední a delší vzdálenosti, že na to ani skvělá obrana nemohla stačit. Mentálně nás takový průběh zápasu deptal po celou dobu. Na rozdíl od hostů jsme nebyli v dobrém rytmu. Oni získávali pevnou půdu pod nohama, my jí ztráceli.

Nemohl za to náročný program předchozí dnů a týdnů?

Všichni známe náš program a vymlouvat se na něj je jednoduché. Není to jen náročný program, ale také absence Daria Washingtona. Jeho průměrných čtrnáct bodů, šest bodů a pět asistencí prostě chybí.