Od turnaje v Nymburce, který se hrál v polovině září se tým Crvene Zvezdy  hodně proměnil. Na přelomu září/října přišel na post hlavního trenéra Aco Petrović, jen pár dní poté, co na ME v Polsku 2009 bral stříbrnou medaili jako asistent trenéra reprezentace Srbska. Aco přišel do Bělehradu z UNICS Kazaň, který rok před tím dovedl ke zisku ruského poháru a do semifinále ligy. Zlušenosti získával v Lokomotivu Rostou nebo ve FMP. Petrovič byl také asistentem reprezentačního trenéra Srbska v roce 2002 na MS v Indianapolis, kde vyhráli zlatou medaili. Aco Petrović se vrátil do klubu, kde v roce 1997 svou trenérskou kariéru začínal. V týmu však vydržel jen do prosince 2009 a byl nahrazen rovněž bývalým hráčem a trenérem Crvene zvezdy Aleksandarem Trifunovičem, který sezonu začal v Spartaku St.Petersburg. Trifunovič byl v letech 1991-97 hráčem Crvene zvezdy. Poté, na sklonku své hráčské kariéry, odešel do zahraničí a rok strávil v Německu a dva v Polsku. Do Bělehradu se vrátil v roce 2000 a necelou sezonu odehrál v týmu Beopetrol New Beograd. V následující sezoně už byl na lavičce Crvene zvezdy jako vedoucí týmu a do roku 2005 pak střídavě zastával funkci hlavního trenéra a asistenta. V roce 2006 odešel na pozici asistenta trenéra do litevského Lietuvos Rytas a v únoru postoupil na post hlavního trenéra na němž vydržel i v sezoně 2007-08. V Pobaltí se stal vítězem Baltské ligy (07) a trenérem roku Baltské ligy 2007. V sezoně 2006-07 dovedl tým Rytasu do finále poháru ULEB a v následující sezoně do TOP 16 Euroligy. Sezonu 2008-09 strávil v Řecku v týmu Panionios Atheny, se kterým se dostal do semifinále řeckého poháru. Tuto sezonu začal ve Spartaku St. Petersburg,odkud odešel v listopadu 2009. 

Více o soupeři najdete zde  

A kdo by si chtěl připomenout památná slova Josefa Švejka může si přečíst následující úryvek: 

"......Zbyly jen dva dny, kdy se měl objevit Švejk před odvodní komisí.

Za tu dobu učinil Švejk náležité přípravy. Předně poslal koupit paní Müllerovou vojenskou čepici a za druhé ji poslal vypůjčit si vozík od cukráře za rohem, na kterém kdysi cukrář vozil svého zlého chromého dědečka na čerstvý vzduch. Pak si vzpomněl, že potřebuje berle. Naštěstí cukrář choval též i berle jako rodinnou památku na svého dědečka.

Scházela mu ještě rekrutská kytka. I tu mu sehnala paní Müllerová, která za ty dny nápadné zhubla, a kudy chodila, tudy i plakala.

A tak v ten památný den objevil se na pražských ulicích případ dojemné loajality:

Stará žena, strkající před sebou vozík, na kterém seděl muž ve vojenské čepici s vyleštěným frantíkem, mávající berlemi. A na kabátě skvěla se pestrá rekrutská kytka.

A muž ten, mávaje poznovu a poznovu berlemi, křičel do pražských ulic:

Za ním šel zástup lidu, který stále vzrůstal z nepatrného hloučku shromáždivšího se před domem, odkud Švejk vyjel na vojnu.

Švejk mohl konstatovat, že policejní strážníci, stojící na některých křižovatkách, mu zasalutovali.

Na Václavském náměstí vzrostl zástup kolem vozíku se Švejkem na několik set hlav ........"