Všichni viděli, že se nám první poločas nepovedl. V obraně jsme hráli hodně špatně, dostali jsme skoro 50 bodů. V útoku se nám vcelku dařilo, čtyřiačtyřicet bodů za poločas je slušná vizitka. Je vidět, že česká liga není špatná a že jsou v ní týmy, které to umí. Zápasy Českého poháru nám ukázaly, že musíme mít stejné soustředění jako v Adriatické lize i v utkáních nadstavbové skupiny A1 a poté v play-off.

Za poločas a prodloužení jsme dostali 36 bodů, což je naopak slušná vizitka obrany. Na druhou stranu nám to trochu haprovalo v útoku.

Tím, že jsme hráli s větší intenzitou v obraně, chyběly nám síly do útoku. To se projevilo na skóre.

Nový Jičín střílel v prvním poločase zázračně. Dá se tomu vůbec zabránit?

Samozřejmě, že to jde omezit lepší obranou. Jejich velmi dobrou úspěšnost, která byla tak o dvacet procent lepší než průměr, byla způsobena tím, že ve finále neměli absolutně, co ztratit. Šli do zápasu v klidnou hlavou a dovolili si daleko více, než by si třeba v jiných zápasech dovolili. Ve čtvrté čtvrtině bylo vidět, že jejich odvaha střílet s vidinou možného úspěchu poklesla.

Je jasné, že se od nás čekala obhajoba. Na začátku se nám tolik nedařilo, tím jsme Jičín posadili ještě pevněji do sedla. V závěru zápasu jsme jednak začali hrát lépe v obraně a za druhé bylo vidět, že se nervozita a tlak přestěhoval i na našeho soupeře.

V prodloužení většinou vyhrává tým, který na konci dotáhne náskok a prodloužení si vybojuje. A pro příklad nemusíme chodit nijak daleko, stačí se podívat na náš zápas s Prostějovem. V našem případě jsme prodloužení brali jako plus pro nás, protože jsme v podstatě celý zápas prohrávali.

Trochu to tak vypadalo. Navíc měli vyfaulované dva důležité hráče a to hrálo důležitou roli.

Proklínal jsi Radka, když nedal v závěru normální hrací doby to dvě šestky?

Ne, nebyl důvod. Já taky nedám dvě šestky za sebou….. Lidi nejsou roboti. Kdyby byli roboti, skončil by zápas 0:0 a to by asi nikoho nebavilo. Všichni dělají chyby a my se musíme snažit těch chyb dělat co nejméně.

Překvapilo mě, že jsme nechali Jičín vyrovnat. Byl to nějaký plán?

Pochopitelně jsme neměli v plánu hrát prodloužení, aby si fanoušci užili ještě trochu adrenalinu. Myslím, že závěr byl sehraný dobře. Naší snahou bylo pochopitelně nedopustit trojku, která by znamenala vedení Jičína o bod. Možná to vypadalo, že mu Radek příliš nebránil ve skórování, ale podle mě bylo dobře, že Radek uhnul, jinak to mohl být koš s faulem. Robert Šarovič dával koš v pádu a patřil k těm spíše šťastným úspěchům. Dva body nám nevadili, věděli jsme, že budeme mít před sebou ještě prodloužení. Jen škoda, že jsme lépe nezužitkovali posledních pět vteřin po vyrovnávacím koši Jičína. V podstatě jsme se nedostali ani ke střelbě.

Jak by dopadlo srovnání s loňským Final8, bylo náročnější?

Neřekl bych. Vloni jsme utekli hrobníkovi z lopaty už v semifinále s Prostějovem. Ve finále jsme ještě na začátku poslední čtvrtiny vedli jen o dva body, i když jsme nakonec vyhráli výrazně. Ani v Klatovech nebyl pohár jednoduchou záležitostí.

Mnohokrát přetřásaná otázka únavy z Adriatické ligy. Hrála únava nějakou roli v tomto turnaji?

Myslím, že únava nehrála zásadní roli. Při kvalitě našeho týmu nebyl žádný hráč, který by byl vyloženě přetížený. Většina má odehráno něco mezi dvaceti pěti a patnácti minutami.

Dokázali jsme splnit druhý cíl a to obhajobu pohárového vítězství. Ale ze zápasů se musíme také hodně poučit, uvědomit si, že žádné utkání venku pro nás nebude jednoduché. Hned v dalších dvou utkáních chceme potvrdit, že chceme vyhrát titul podobně jako v posledních letech, bez komplikací a dlouhých sérií. Našim nejbližším cílem je první místo po nadstavbě, protože i jeden prohraný zápas nás může stát kýžené umístění.