Už cestou našeho týmu z letiště v Zagrebu do Zadaru telefonoval do autobusu a sháněl se, kde jsou. Pochopitelně nemohl Denis chybět ani na pátečním večerním tréninku. „Zadar je basketbalové město, na každém volném místě ve městě jsou hřiště s basketovými koši,“ říkal, když jsme procházeli v hlavní Dvoraně Krešimira Ćosiće kolem postranních tělocvičen. I přes hodně pokročilou dobu (bylo po 20 hodině) se v nich proháněli mladí basketbalisté. „Tady je kromě hlavní arény dalších sedm hal a ve všech se hraje od rána do večera basket,“ dodal ještě.

Denis v Zadaru s basketbalem začínal. Hrál za kadety, juniory i za A-tým a ještě v minulé sezoně ve svých čtyřiceti letech nastupoval v druholigovém týmu KK Zadaru. „Béčko byli hlavně junioři a pak čtyři starší hráči, jako jsem byl já,“ popsal věkové složení rezervního týmu. Pro Denise bylo pikantní, že nastupoval v jednom týmu se svým synem. „Byl to zvláštní pocit,“ přiznal Mujagič senior a předal trochu jiný pohled na generační otázku: „Ti mladí kluci dneska nejsou, jako jsme byli my. Oni nehrají ani srdcem, ani hlavou…. Je to taková facebooková generace. Každou chvíli sedí u počítače a to mě strašně nervuje. Já klukovi (synovi) říkám, ať nesedí tolik u počítače, ať si vezme míč a jde si zahrát nebo ať si jde zaběhat. Já když jsem byl mladý, byl jsem pořád na hřišti a máma mě večer musela honit domů,“ zavzpomínal Denis.

Co dělal Denis, když skončil v Nymburce? Po ročním působení v našem klubu ho ve druhém roce zastavilo vážnější zranění levé nohy, kvůli kterému závěr sezony musel vypustit. Další dva roky odehrál v Pardubicích, když si na pár měsíců odskočil do Prostějova a poslední rok a půl hájil barvy Sadské a poté Poděbrad. Z Poděbrad odešel po neshodách s vedením klubu v únoru a pak půl roku trénoval s druhým klubem první ligy v Zadaru KK Borik. A minulou sezonu strávil v béčku KK Zadar. Letos to je po mnoha letech sezona zatím bez basketbalu. „Cítím ale, že bych mohl ještě letos klidně někde, třeba v české lize, nastoupit,“ říká odhodlaně jedenačtyřicátník. „Volal mi jeden trenér, můj známý z Belgie a říkal: ‚Když se podívám na tvoje statistiky, tak by tě každý trenér chtěl, když se podívám do kolonky narození, tak už ne‘.“ V této sezoně už Denis nehraje: „Mohl jsem být trenérem mládeže, ale nějak se na to necítím. Navíc nás tady drtí finanční krize. Je to tady špatný i na práci mimo basket. Copak v létě, to práce je, ale v zimě, jak odjedou turisti, to není dobré.“

Každou chvíli při rozhovoru zabrousíme na Česko. Denisovi se v Čechách moc líbilo a dobré vzpomínky má i na nymburský klub: „Já jsem nikdy nehrál v žádných vrcholových klubech Evropy, ale Nymburk je pro mě nejlepším týmem, kde jsem kdy hrál. Všechno má perfektně zorganizované….. prostě funguje jako pravý evropský profesionální klub.“ Denis nenadává ani na zbývající české kluby. „V Poděbradech jsem byl taky rád. Trochu jsem si myslel, že by to mohlo fungovat podobně jako Borik a KK Zadar. Oba týmy mohly hrát první ligu a Poděbrady mohly být takovou farmou Nymburka. Je škoda, že to tak nedopadlo a je mi líto, že už se poděbradský basket rozpadl.“

Rozhovor se nemohl nedotknout ani účasti Nymburka v Adriatické lize: „Jak je to pro Nymburk dobré, tak je to pro českou ligu ztráta. Nymburk nasbírá hodně zkušeností, ale česká liga je slabší, než když jsem byl já v Česku.“ Nymburk před zápasem v Zadaru byl na čele tabulky Adriatické logy, a tak v hodnocení účasti zůstával Denis při zemi: „Nymburk ještě nehrál s kvalitními týmy Adriatické ligy. Crvena Zvezda, Radnički nebo Igokea nejsou TOP-týmy Adriatiky, ale na druhou stranu je třeba si přiznat, že Nymburk hraje první sezonu a dokázal vyhrát v Kragujevaci, kde se to vloni povedlo jen dvěma týmům. Pro Nymburk by mohlo být jedinou komplikací cestování. Možná i díky tomu prohraje jeden, dva zápasy, které by jinak vyhrál. Přesto si myslím, že Nymburk má šanci obsadit páté nebo šesté místo.“

V sobotu mi byl Denis zasvěceným průvodcem po starém Zadaru. S velkou dávkou nostalgie jsme nahlédli do staré haly KK Zadar, prošli jsme se po nábřeží. Jakmile se Denis dostal k moři, bylo vidět, že mu moře učarovalo. Prohlídka mořských varhan, či barů, kam Denis rád zajde, byla příjemnou dopolední procházkou. Denis nevynechal ani rybí trh nebo tržiště se zeleninou. Na své by si přišli i lingvisté. Denis objasnil, proč je v některých balkánských jménech č a jiných ć: „Č s háčkem je tvrdé Č, kdežto Ć s čárkou, je měkké č. Téměř všechna jména končí na měkké ć. To víš, měl jsem s tím problém v Čechách. Tam mě zpočátku psali s háčkem….. ale co, hlavně jsem mohl hrát,“ nechalo Denise klidným.

Uvidíme, zda Denis dostojí svému slibu a přijede v lednu do Nymburka. Patnáctého totiž hraje Zadar ve Sportovním centru v Nymburce další kolo Adriatické ligy.    

Ve fotogalerii můžete najít pár obrázků ze Zadaru  a také několik historických snímků