(asistent Oren Amiel k tomu hned na začátku poznamenal s úsměvem: „Neno, kouč přeci nemůže být jednou nahoře a jednou dole…“)

Opravdu, nebyl jsem tak jako třeba fanoušci jednou dole za chvíli nahoře. Třeba o přestávce mezi první a druhou čtvrtinou bylo potřeba hráče nabudit, aby si nic nedělali z toho, že po vydařeném začátku o svoje relativně vysoké vedení přišli a aby stále věřili ve svoje síly.

Ne, na to není čas. Člověka průběh zápasu tak vysiluje, že nemůže nijak uvažovat o svých náladách. Nesmí ten zápas prožívat, ale řídit. Já se v té době, kdy se možná některý nám fandící divák cítí beznadějně, musím soustředit na to, co udělat, abychom se vrátili k taktické hře a svého soupeře porazili.

Ne. Pokud hrajete proti takovému týmu jako je Partizan, tak se skóre může otočit během půlminuty. Proto jsem v té době nijak nepřemýšlel, jestli to je divné nebo normální.

Jednoznačně to byla na konci prvního poločasu naše defenziva a od 25.minuty to byla opět naše defenziva, která ovládla zápas. Ve druhém poločase jsme změnili naši strategii. Pustili jsme se do zónové obrany, více jsme se soustředili na hru pod košem a nechali jsme soupeře volnější na perimetru.

Přiznejme si – byla. Ale pokud hrajete proti euroligovému týmu nejde pokrýt úplně všechno. A konečně odvážnému štěstí přeje, tak nějak to v Čechách říkáte!?

Věřil jsem tomu před začátkem utkání, kouč přeci musí věřit svým hráčům. Jistotu mi přidalo, když jsme zvládli ve třetí čtvrtině obrat z mínus devíti na plus dva body rozdílu ve skóre.

Aleše Chána jste využil v základní sestavě. Věřil jste, že předvede opět ten samý výkon jako minulý týden?

Ano, pochopitelně. Jak jste si mohli všimnout, tak pokud byl na palubovce on, hráli jsme hodně pod koš. Je to něco, co nám v minulosti chybělo.

Aleš se dostal až teprve letos do zápasů s takhle silnými týmy. On neměl do té chvíle možnost ukázat, čeho je schopen. Já jsem mu věřil a to je také ten důvod, proč jsem Aleše na začátku sezony chtěl do týmu. Byla velká škoda, že se v přípravě zranil a nemohl už dříve odhalit svoje dovednosti. Aleš musí tyto výkony ale odvádět při každém zápase kontinuálně a teprve potom si můžeme říct, že se dostal na vyšší level.

Měl bych speciální poděkování našemu fyzioterapeutovi Jiřímu Šmídovi (tedy Abému) a lékaři Michalu Hamtilovi, kteří odvedli velký kus práce při „uzdravování“ Pavla Pumprly. Ještě dnes jsme byli hodně pesimističtí, že by Pavel nastoupil, ale oni na něm odvedli obrovský kus práce a aby jeho záda připravili na zápas.

Na závěr bych chtěl ještě podotknout, že dnešní výhrou ještě nic neskončilo. Před sebou máme úterní zápas se Sevillou, který bude také nesmírně těžký. My teď máme na stavu mínus dva hráče, tedy naše soupiska není tak široká. Já doufám, že si to všichni hráči uvědomili a nic ve své regeneraci neponechají náhodě. Dneska to oslavíme, ale hned zítra přepneme opět na tvrdou přípravu, abychom vyhráli i další zápas. 

Další názory po utkání v psané formě i na poslech najdete zde