Na zápas v Záhřebu proti místnímu týmu budou naši hráči i realizační tým dlouho vzpomínat. V době mezi dopoledním tréninkem a zápasem se totiž třem našim hráčům ztratily ze šatny hrací boty. Sokol, Afik a Michal Křemen zjistili, že nemají v čem hrát. Sokol se začal rozcvičovat v "chodičkách" (boty na přecházení z haly na tréninku,....). Nissim a Křemen do poslední chvíle nevěděli, zda do zápasu vůbec nastoupí. Nevěděli to ani trenéři. Bez kvalitní obuvi by nebylo záhodno riskovat nějaké zranění. Afik a Michal díky tomu přišli o rozcvičení před zápasem a vedení klubu neuspělo u komisaře utkání o odložení začátku zápasu. 

Měli jsme dopolední trénink, který skončil ve dvanáct, a protože se utkání hrálo od pěti hodin, věděli jsme, že se do haly vrátíme za tři, tři a půl hodiny. Stejně jako to děláme obvykle jsme nechali boty v šatně, zamkli jsme a recepčnímu jsme řekli, že si v této šatně necháváme nějaké věci.

To asi ne (smích). Po našem tréninku se v hale hrála nějaká místní soutěž dorostenců a recepční jim dal omylem klíče od naší šatny. A dorostenci, když viděli kvalitní boty, tak si ozkoušeli a vhodné velikosti si odnesli domů.

Takže nevzali boty náhodně? Jak jste poznali, že si je zkoušeli?

To bylo poměrně jednoduché. Ponožky z jedněch bot byly strčeny v jiných botách nebo byly z některých bot vyndány speciální podpatěnky.

Boty byly poměrně nové a vzhledem k tomu, že to byli dorostenci, kteří se možná na tak kvalitní boty nezmůžou, hodily se jim ty naše.

Pochopitelně se nám omlouvali, ale to na věci nic nezměnilo a nám to nepomohlo. Navíc vzhledem k tomu, že oni jsou v hale v pronájmu, tak nám také nemohli pomoci okamžitě. Nemají tady vlastní zázemí, sklad nebo podobně.

Jeli mám koupit body do normálního obchodu, ale přivezli je jen pár minut před utkáním. Afik než se obul, nestačil ani dojít na představování hráčů na začátku zápasu.

Nadšení nebyli. Je to jejich pracovní pomůcka. První na ztrátu přišel Sokol a z hecu projevoval radost, že nebude muset hrát, ale s přibývajícím časem už to nikomu jako legrace nepřipadalo.

To bylo první, co nás napadlo, takových šprýmařů máme v týmu víc. Když už to trvalo deset minut, nikdo boty neobjevil a ani Šutys se netvářil, že by je někam schoval, utvrzovalo mě to v tom, že se nejedná o žert ale realitu.

Budete situaci dál řešit? Budete chtít po domácích nějaké peníze?

Určitě budeme žádat náhradu, je otázkou, zda to někdo zaplatí či ne. Funkcionáři klubu nám sice chtěli nechat boty, které nám pořídili, ale my v botách Adidas nemůžeme hrát, proto jsme je po zápase vrátili.

Jaký to byl pocit, když jsi přišel do šatny a nenašel jsi boty?

Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký vtípek, ale vzhledem k tomu, že jsme se hlásili tři, že nám chybí boty, tak to na vtip moc nevypadalo. Asi by se to stávat nemělo.

Ne, ale vždycky je něco poprvé. Vráťa ovšem zafungoval perfektně a v mezích možností se to vyřešilo.

Asi ne. Když vlezeš na palubovku, tak už na to, co máš na nohou nemyslíš. Vzpomeneš si, až když je sundáváš. 

Vyhovovali mi a teď už mám jen jedny a ty do konce sezony nevydrží. On je to dva roky starý model bot, který se už v Česku asi nesežene. Jsou to nízké boty, které teď nahradili ještě o trochu nižším provedením a to mi už nevyhovuje.