Moc se mi tady líbí. V klubu jsou skvělí lidé, výborná organizace, prostě super.

Nemohu říct jediné křivé slovo. Všichni se mi snaží moc pomoct a jsou mi celý týden velkou oporou. A navíc se se Šultysem mohu bavit i srbsky.

To je pravda, ale když vy mluvíte strašně rychle. Po týdnu zatím nemám šanci nic pochytit.

Jo, něco už umím: prosím, děkuji a vole. Víc jsem se zatím za ty tři dny nenaučil.

Jasně. Měl jsem vynikající guláš. Dá se říct, že jídlo se od našeho nebude moc lišit. Je to tím, že od sebe nejsme tak geograficky daleko.

Já už jsem toto číslo nosil před tím a přinášelo mi štěstí, takže v Nymburce ho mám zase. Je fajn, že bylo volné a nemusel jsem nikoho svlékat z dresu (smích).

No, ještě se lze na 31 podívat matematicky. Když se obě čísla sečtou, dává to moje další šťastné číslo čtyři. Takže 31 je double šťastné číslo.

Máš za sebou první zápas v Eurocupu po třech dnech u týmu. Byl jsi překvapený, když tě trenér poslal na hřiště?

Nebyl jsem ani tak překvapený. Přeci jsem přišel do Nymburka, abych hrál a ne abych leštil lavičku.

Že budeme vyhrávat a že budeme úspěšní. Přál bych všem, aby nám vydrželo zdraví, abychom mohli jako tým podávat co nejlepší výkon.

Cesta bude dlouhá, co se dá dělat. V místní hale jsem už několikrát hrál. Široki má dobrý tým a nebude to jednoduchý zápas.

Vraťme se ještě k basketbalu. Jaké jsou tréninky v Nymburce třeba v porovnání s tréninky na Crvené Zvezdě?

Je vidět, že se tady vyznává jiný styl. Tréninky v Nymburce jsou diametrálně jiné. Musím říct, že při každém tréninku vypotím dost kilo. Tréninky jsou tady tvrdé. Jen bych chtěl podotknout, že jsme se na Crvené Zvezde neflákali.

Těším se, že přijde hodně lidí a že v Pardubicích zaplní arénu. Jak mohu sledovat, na zápas se už těší všichni. Po několika zápasech venku si konečně zahrají doma.

Pamatuji si nejen Pardubice ale i celý Nymburk, když jsme tu hráli na turnaji k 80 rokům basketbalu. Takže vlastně nejdu do ničeho nového.