„VTB liga není jen vynikající svou perfektní organizací, úrovní basketbalu, skvělými basketbalisty, kteří přišli z NBA nebo Euroligy, ale také je třeba řešit, pro nás do této doby nezvyklé, přelety přes několik časových pásem,“ říká basketbalový odborník Michal Ježdík.

O změně časového rytmu spojené s přechodem na zimní a letní čas se diskutuje už dlouhou řádku let. Stačí si připomenout pekaře Stanislava Pecku, který byl až do své smrti v roce 2009 zapřísáhlým odpůrcem časových změn. Také ruský prezident Medveděv změnu času o hodinu už letos zatrhl, a tak v Rusku bude platit „letní“ čas i v zimě. Naši basketbalisté během desetileté účasti v evropských pohárech necestovali na příliš dlouhé vzdálenosti východo-západním směrem. Maximálně to byly dvě hodiny při zápase v Petrohradu, či hodina při utkáních na Kanárských ostrovech nebo Řecku, Turecku, Izraeli či pobaltských státech. Zápasem v Krasnojarsku kromě historicky prvního vítězství ve VTB lize vyzkoušeli i sedmihodinový časový posun.

S Michalem Ježdíkem jsme řešili s jakými aspekty se můžeme při takových dlouhých přeletech setkat. 

Je nutné se přechodem různých časových pásem zabývat?

Ano je, především pro družstva, která jsou na okrajích časových pásem, tedy Nymburk nebo Krasnojarsk či Astana. Pro nás je to složitější, protože hrajeme tři soutěže a nemáme možnost tolik manipulovat se zápasy. Například v ruské Superlize se týmy hodně přizpůsobují startům v nadnárodních soutěžích jako je VTB, Baltická liga, Eurocup nebo Euroliga. 

S čím se člověk, který přelétá tolik časových pásem, setkává nejčastěji?

Předně se zvyšuje pocit únavy v novém časovém pásmu, který se stupňuje ještě nemožností spánku. Lidé se často probouzí v té době, kdy by měli spát a nemohou usnout. Snižuje se koncentrace a sebemotivace, člověk je apatičtější. Díky únavě se snižuje i mentální a fyzická připravenost. V neposlední řadě se zmenšuje chuť k jídlu a to je pro sportovce nepříjemné, protože jídlo základním  přísunem energie, kterou potřebuje hráč k vlastnímu sportovnímu výkonu.

Dá se nějak zmírnit negativní působení tohoto faktoru?

Dá. Jsou tři obecné možnosti jak reagovat. Buď je možné hned po příjezdu jít spát a pak trénovat. Za druhé lze absolvovat krátký a intenzivní trénink, po kterém jít spát. A třetí možností je lehký trénink, aby se odpadní látky odplavily a pak jít spát. Je nutné také přemýšlet, jak spát při cestě letadlem.

Co je důležité a na co jsme se zaměřili?

Museli jsme velmi dobře naplánovat program už od posledního tréninku, který je v tom základním časovém pásmu, přes celý pobyt až po návrat domů. Musí se samozřejmě brát v potaz, jak dlouho v novém časovém pásmu strávíme. My navíc potřebujeme být zase v neděli fit na další zápas.

Reaguje organismus všech hráčů stejně nebo hodně podobně?

Bohužel, každý člověk se ke změně času chová jinak. Proto je jednodušší připravit na přesun zástupce nějakého individuálního sportu než celý tým.

Dokáží se změnou času vyrovnat lépe třeba Američané, kteří jsou zvyklí cestovat přes pásma i doma?

Na to je několik studií. Každý organismus dokáže přizpůsobovat, přičemž nejhorší je to poprvé. Ti, co cestují častěji, dokáží se lépe adaptovat, rychleji si zvykají na nové pásmo. Ovšem většinou jsou to lidé, kteří nepracují fyzicky. Fyzická námaha je důležitým faktorem, který ovlivňuje všechny procesy.

Pokles formy působí více v novém pásmu nebo po návratu?

Mnohem horší je návrat, i když záleží na délce pobytu a jak jsem říkal, záleží na každém jednotlivci.

Jak velký časový rozdíl už hraje roli?

Hodina až dvě jsou akceptovatelné. Ale podívejme se, co s dětmi udělá jen změna letního a zimního času. U hodně citlivých osob přináší už jen změna o jednu, dvě hodiny, určité komplikace.