Porovnejte, s jakými očekáváními jste vstupoval do sezony a jak se nakonec splnila?

Nedávno jsem si procházel poznámky, které jsem si dělal před sezonou a objevil jsem tam následující: Udělat alespoň jeden krok k eurolize a my jsme dokázali dva; obhájit titul a Český pohár, to jsme splnili; dostat se do eurocupové osmičky, to se nám také povedlo; ve VTB lize skončit na čtvrtém nebo pátém místě, to se nám z hlediska umístění nepovedlo, ale jak všichni víte, rozhodovalo jen jedno vítězství. Poslední bylo, abychom si basket hodně užívali a to se také povedlo měrou vrchovatou. Dá se říct, že se splnilo všechno, co jsem očekával. Všichni bychom si tuto sezonu měli pamatovat.

Ne v každé sezoně se podaří, aby v týmu všechno klapalo, aby v týmu panovala výborná chemie, aby hráči spolu tolik spolupracovali.

Neno v dobré náladě

Co se skrývá za takovým úspěchem? Jsou to kvalitní hráči, dobrý trenér…?

Je to kombinace všeho. V Nymburce je výjimečná jedna věc – síla celé organizace a celého klubu. Podívejte se na profesionální basketbal. Mění se trenéři, hráči, ale pokud zůstane síla organizace, prezidenta klubu a celého managementu, klub je stále úspěšný. Síla klubu je nejvíce patrná, když překonáváte nějaké krizové situace. Dám jeden příklad. Hapoel Jeruzalém má výborné finanční zajištění, super hráče, výborné trenéry, ale organizace klubu není dostatečně silná.

Druhým faktorem úspěšné sezony jsou čeští hráči – Benda, Šutys, Sokol, Michal Křemen, Pampi… to jsou ti, kteří „udržují šatnu“ a to je také velmi důležité. Oni jsou zárukou výborného fungování právě té týmové chemie.

Když zmiňujete české hráče, jsou ti nejlepší v Nymburce?

To asi nedokážu dobře posoudit, ale jistě vím, že jsou to hráči s vynikajícím charakterem, s perfektním přístupem a obrovskými zkušenostmi.

Neno při time outu

V Nymburce jste na pozici hlavního kouče druhou sezonu. Porovnejte pocity na konci minulé a této sezony?

Když jsme skončili minulou sezonu, byli jsme hodně šťastní. Povedlo se nám projít do LAST 16 Eurocupu, odehráli jsme solidní sezonu v Adriatické lize, získali jsme českou dvojkorunu. Nemyslel jsem si, že by to mohlo být ještě lepší. Vidíte, a bylo. Není to jen tím, do jaké fáze Eurocupu nebo kvalifikace o Euroligu jsme se dostali. My jsme poráželi velké evropské týmy – CSKA, Chimki, Petrohrad, Rytas, Asseco Gdynia (nejbohatší klub v Polsku), Banvit (druhý nejlepší turecký klub).

Považujete tyto úspěchy v přímé úměrnosti tomu, že v Nymburce působíte jako hlavní trenér druhý rok?

Seriózní kluby, které chtějí něčeho dosáhnout, si v převážné většině nechávají své kouče dva, tři roky, aby měl trenér šanci vytvořit nějakou koncepci. To je příklad můj i Nymburka. Po této sezoně nikdo, já ani klub, nelituje, že jsme s Orenem pokračovali a pokračujeme i dále.

Těžko vybírat nejtěžší moment, protože těch dobrých bylo o mnoho více – třeba v zimních měsících jsme měli šňůru dvaceti vítězných zápasů na všech frontách… Asi nejsložitější období bylo po postupu do Final 8 Eurocupu. Měli jsme několik těžkých zápasů ve VTB lize i Mattonce a já jsem na hráčích viděl velkou únavu.  Možná, kdyby zápasy proti Petrohradu ve Final 8 přišly v jiný čas, byl by výsledek jiný.  

To je těžká otázka. Podle čeho z těch 83 zápasů vybírat… Všichni si asi budou pamatovat druhou půlku zápasu proti CSKA, to byly skvělé momenty. Další zápas byl proti Chimki v kvalifikaci, nymburská výhra proti Asseco Prokom.  

Co nám chybělo k tomu, abychom postoupili do Final 4 Eurocupu nebo play-off VTB ligy?

Do play-off VTB ligy nám chybělo štěstí, byla to otázka jednoho vítězství navíc… Při pohledu z basketbalového hlediska si myslím, že by nám pomohlo, kdyby s námi hrál AJ (Abrams – pozn.) od začátku sezony včetně přípravy. Pravděpodobně bychom se vyvarovali té pětizápasové šňůry porážek na začátku sezony VTB ligy. Ve všech těchto zápasech, které jsme prohráli, jsme byli vždycky velice blízko vítězství. Chyběl nám hráč, který to mohl rozhodnout a tím by mohl být AJ. V Eurocupu nám chyběl podkošový hráč z kategorie finančně nedostupných hráčů.

Když střídáte hráče, někdy si s nimi plácnete jindy ne. Co je „kritériem plácnutí“?

Jste pozorný (smích). Já to beru podle pocitu. Někdy je třeba dát hráči najevo, že svou práci odvedl dobře, ale v některých případech, kdy nehrál dobře, vím, že ho můžu tím plácnutím podpořit.

V této sezoně jste musel řešit, kteří Američané budou moci nastoupit a kteří ne. Podle čeho jste se rozhodoval?

Každou chvíli jsme před zápasy české ligy seděli s Orenem a říkali si, jaké by to bylo pěkné, kdybychom měli jen tři Američany, protože bychom nemuseli nic řešit. Před některými zápasy jsme dlouho seděli a hodně přemýšleli, kdo bude a kdo nebude hrát. Důležitým faktorem byl soupeř, dalším, neméně důležitým, byly další zápasy v ostatních soutěžích, které jsme hráli. Někdy jsme nasazovali hráče proto, abychom si vyzkoušeli nějaké herní prvky pro další utkání. Jindy rozhodovala kondice hráče.

Co vymyslet na soupeře??

Co obnáší práce na tvorbě týmu pro hlavního trenéra?

Nejdůležitější je připravit soupisku na příští sezonu, vybrat hráče. Je to, jako když připravujete salát. Nakrájíte si prvotřídní zeleninu na kousky a už se těšíte na skvělou chuť. A když ho pak ochutnáte, říkáte si, že okurku bych tam dávat nemusel, rajče je moc kyselé... Mým úkolem je udělat opravdu dobrý salát.

To ještě nevím. Nejlepší by bylo, kdyby tým zůstal pohromadě. Já bych si teď užil dovolené a vrátil bych se k týmu a jen bychom pokračovali v rozdělané práci. Musíme si uvědomit, že je třeba přemýšlet nad budoucností klubu, že je třeba tým omladit, že někteří hráči chtějí více peněz, než které jsme schopni jim dát.

Myslíte, že by tým dosáhl na vyšší mety, kdyby zůstal zcela stejný?

Na to se nedá odpovědět. Jednak to tak nebude a za druhé by to byly jen spekulace.

Zmínil jste omlazení týmu. Mnohým nymburským hráčům je přes třicet let. Myslíte, že máme starý tým?

Připadá vám Petr Benda, že je na basketbal starý? Podívejte se, zda je Petr Čech, jeden z nejlepších brankářů světa, starý. Já si myslím, že ve věku kolem třiceti let se snoubí zkušenosti s dostatkem fyzických sil. Přesto všechno víme, že do klubu musíme přivádět i mladší hráče. Nemůžeme k tomu přistupovat stylem po nás potopa.  

Připravujete se na novou sezonu i po stránce taktiky, vymýšlení nových systémů a podobně?
Pochopitelně, to je naše práce i během sezony. Neustále se díváme na hru jiných týmů, sledujeme kliniky velkých trenérů a z každého se snažíme vzít co nejvíce. Je jasné, že nemůžeme přebrat úplně všechno, musíme vybírat to, co je vhodně pro naše složení týmu.

Za dva roky společné práce musím říct, že Oren je moje absolutní pravá ruka. Oren dává do basketu všechno, opravdu tvrdě pracuje a já vím, že v jiných týmech dělají jeho práci dva nebo i čtyři lidé.

Jak jste vnímal fanoušky našeho týmu?

Já posuzuji fanoušky nejen podle toho, zda nám zachovávají přízeň, když se týmu nedaří. Jádro našich skvělých fanoušků je s námi za všech situací a to nám hodně pomáhá. Vážím si jich i proto, že oni jsou s námi stejně ve finále jako v utkání proti poslednímu týmu. Přál bych si, aby se k nim připojilo ještě více těch „ostatních“ diváků. Rád bych zažil více takových zápasů jako proti CSKA, kdy pardubická aréna byla docela dobře zaplněná. Byl úžasný pocit, když na konci zápasu zůstalo v hale v ovacích ještě spousta diváků. Osobně bych očekával trochu více diváků v české lize. Možná je to tím, že si diváci řeknou: „Oni to zase vyhrajou a nemá cenu tam chodit.“

Který hráč udělal největší pokrok za vašeho působení?

Největší pokrok za dva roky udělal Pavel Pumprla. Podíváme-li se jen na poslední rok, je to bezesporu Lukáš Palyza. On přišel z menšího klubu, hrál v této sezoně velice dobře, škoda jen, že ho na konci vyřadilo zranění. Já se těším na příští sezonu, protože potenciál pro další zlepšení stále má. Tím nemyslím, potenciál pro českou ligu, ale i pro Evropu.

Neno není s výkonem svých hráčů spokojený

Jaká je kvalita české ligy? Šla v poslední době nahoru nebo dolů?

Porovnal bych tři nejlepší týmy. Pardubice a Prostějov šly kvalitou trochu níže než vloni. Naopak Kolín bylo velké překvapení. Také USK Praha dokázalo plně využít svůj potenciál a navíc na jejich hru jsem se moc rád díval.

V minulém roce jsme odehráli 83 zápasů a v příští sezoně to možná bude ještě o nějaké utkání víc. Kde na to vezmeme prostor?

Opravdu to není nic snadného a je to i do jisté míry riskantní. Maccabi se po ročním účinkování v Adriatické lize odhlásilo kvůli velké náročnosti a bude hrát jen Euroligu a izraelskou ligu. Pokud se nám podaří sestavit tým 13 – 14 kvalitních hráčů, můžeme tak náročnou sezonu absolvovat.

Nezdálo se vám, že zápasů na konci sezony, když jsme hráli jen českou ligu, bylo nezvykle málo?

Na konci nadstavby a v play-off bylo na hráčích vidět, že to bylo přeci jen vybočení z jejich normálu. Ukázala se vyspělost týmu i individualit, všichni se s tím dokázali popasovat.

Především odpočívat. Možná se to bude zdát zvláštní, ale pro mě je dovolenou návrat do Izraele, odkud pocházím. Těším se na rodinu a přátele, které jsem dlouho neviděl. Po týdnu, dvou začnu zase pracovat na tvorbě nového týmu. V červenci bych rád na týden nebo deset dnů odjel mimo domov.

Je to sezona vhodná zapamatování. Já jsem v basketu třicet let a vím, že tak dobré sezony nejsou každým rokem. V této sezoně jsem si připadal jako voják v izraelské armádě před čtyřiceti lety, kdy naše armáda bojovala proti velké přesile a vítězila.   

Neno už přemýšlí o dovolené