"Očekával jsem, že návrat bude rychlejší, ale zásah v koleně byl těžší, než to původně vypadalo," řekl po zápase s USK Petr Benda. 

Proč nebyl návrat do zátěže rychlejší?

Nebyl to jen zákrok kvůli menisku, ale doktor musel jsem ještě trochu opravit chrupavku, a tak doba rekonvalescence byla trochu delší. Alespoň že to vyšlo na Mikuláše, já už jsem ani nedoufal, že to stihnu letos.

Myslím, že koleno bude ještě chvíli pobolívat. Možná měsíc, možná půlrok, s tím se musím smířit. Kromě lehké bolestivosti by mělo být všechno v pořádku.  

Dá se říct, že až ve čtvrtek jsem poprvé trénoval naplno s týmem, i když díky trochu volnějšímu režimu některých hráčů, to byl trénink čtyři na čtyři. Vlastně až páteční zápas proti USK to bylo pro mě poprvé letos pět na pět (úsměv).

Po čtvrtečním tréninku mi trenér řekl, že bychom to mohli zkusit. A já jsem s tím rád souhlasil.

Ne, v posledních deseti dnech jsem cítil, že koleno je stabilnější a neotékalo, že sval silnější a nebylo se tedy čeho obávat.

Nejvíce mi chybí rutina v útočných systémech. Znám jich pár, které jsem pochytil, když jsem chodil na trénink, ale nezapojoval jsem se přímo do hry. Každá minuta zápasu mi dává hodně, abych se co nejdříve zapojil do hry týmu a nabral zpátky fyzickou kondici.

Neměl jsi tendenci to zkusit ještě trochu dříve?

Ani ne. Při individuálních trénincích jsem někdy zkoušel navodit pohyby, které jsou běžné při zápase, a cítil jsem, že mě koleno limituje.

Po minulém delším výpadku ses delší dobu nemohl chytit hlavně střelecky. Nemáš z toho dneska trochu obavy?

Nemám. Když budu volný a bude to v rámci dané taktiky správné, budu střílet a nebudu o tom přemýšlet. Pochopitelně úspěšnost střelby je přímo úměrná počtu nastřílených pokusů a to mi teď chybí. Dva měsíce jsem nesáhl na balón a počet hodů je zatím minimální.

Určitě budu po trénincích ještě chvíli zůstávat a dohánět střelecké manko.

Co sis říkal před prvním zápasem?
Byl jsem trochu nervózní a říkal jsem si, že se nebudu pouštět do složitějších věcí. Chtěl jsem hrát jednoduše a snažit se spíše plnit úkoly na obranné polovině.

Rád bych ještě poděkoval atletickému trenérovi, který se mnou celé tři měsíce individuálně pracoval. Bez něj bych možná nebyl na place ani v lednu. Hodně mi pomáhal i psychicky. On byl po celou dobu pozitivní, zatímco já jsem už několikrát končil s basketbalem.