Přestože se rodák z Kansasu rozhodl přijmout nabídku AEK Atény, patří mu za uplynulou sezonu velký dík. A jak Michael sám uznává, Nymburk z něj udělal lepšího hráče a umožnil mu si v Evropě udělat jméno. Určitě bude zajímavé sledovat jeho další kariéru. Rozhovor vznikl ještě před oznámením jeho odchodu.

Co ti z poslední sezony nejvíce zůstane v paměti?

Celý rok se tady tvrdě pracovalo a to téměř každý den. Asi nikde jsem nezažil takový důraz na setrvání v koncentraci během celé sezony. A to až do posledních dnů, kdy už bylo jasné, že ve finále nebudeme mít problémy. Přesto to tady bylo nastavené maximálně profesionálně až do úplného konce. Mně to takhle vyhovuje a i díky tomu cítím, že jsem se během toho roku tady hodně posunul. Zažil jsem tu opravdu skvělou sezonu ve výborném týmu, který byl plný skvělých lidí. Podle toho pak probíhaly i naše oslavy konce sezony. Hodně jsme si to užili.

Jak zpětně hodnotíš své rok staré rozhodnutí přijmout nabídku Nymburka?

Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl v danou chvíli udělat. Kouč Ginzburg mi poprvé volal loni v červnu a přesvědčoval mě, proč bych měl do týmu přijít. Hodně jsem slyšel na VTB ligu, která je nejlepší evropskou soutěží. To potvrdilo i CSKA Moskva vítězstvím v Eurolize a další tým ve Final Four. Dostal jsem příležitost udělat si v Evropě jméno a to se mi v Nymburce podařilo.

Jak dobré jméno to je?

Myslím, že jsem ukázal, že v Evropě můžu hrát proti každému týmu. Že se můžu postavit hráčům, kteří hrají na úrovni Euroligy nebo Eurocupu. Ukázal jsem, že jsem typický rozehrávač, co umí stejně tak dobře nahrávat, jako skórovat, že dokážu zapojovat spoluhráče, stejně tak jako se dobře starat o míč ve vlastním držení. A v neposlední řadě, že dokážu být lídrem týmu.

Je to ta role, který ti sedí nejlépe, a kterou chceš mít v basketbale i v dalším průběhu kariéry?

Je to přirozené pro většinu rozehrávačů. Na tomto postu je normální určovat, co se bude hrát, které pozice mají spoluhráči zaujímat, atd. Musíte zůstat emocionálně vyrovnaný a nebát se nést největší zodpovědnost. Myslím, že to se mi v Nymburce podařilo naplnit a cítil jsem od lidí tady za to respekt.

Do pozice lídra týmu ses dostal i jako šestý hráč. Tedy hráč nastupující do hry z lavičky jako první.

Tuhle pozici mám v týmech poslední čtyři pět let. Tedy vlastně ve všech týmech od střední školy. Není to pro mě nic speciálního. To prostě dělám celou kariéru. Ale jediné, o co se starám, je to, jak hraje můj tým a jestli vyhrává. Pak jsem šťastný a spokojený.

Ale přeci jen, asi nechceš být celou kariéru tím šestým.

Samozřejmě. Nikdo nehraje basketbal proto, aby chodil do zápasů z lavičky. Akceptoval jsem to, protože jsem hrál v dobrých týmech s dobrými spoluhráči. Mohl bych jít do spousty týmů v Evropě, kde bych patřil do základní pětky, ale proč bych to dělal. Vždycky chcete hrát v těch nejlepších týmech. V Nymburce bylo hodně skvělých hráčů a já se soustředil na plnění pokynů trenéra.

Jaká teď vidíš svou budoucnost? Už víš, jestli využiješ opci a zůstaneš?

Nevím, ale jsem v situaci, kdy nabídky přijdou. Nebudu to rozhodnutí dělat sám, ale s celou rodinou. Určitě si vyslechnu každou nabídku a pak se rozhodneme. Víte, doma mám bratra a sestru, o které se starám. Platím jim školné. Sestra je na střední, bratr má aspoň stipendium, protože hraje také basketbal. Ale máma s tátou oba každý den tvrdě pracují. Musím tohle všechno zohlednit a pak se rozhodneme, co bude dál.

Co plánuješ dělat v létě?

Stát se zase lepším hráčem. Nikdo není perfektní, všichni dělají chyby. Já budu tvrdě pracovat na odstranění těch svých, abych byl silnější.

Ale volno si po sezoně dopřeješ.

Týden, možná deset dní. Tělo si musí odpočinout. Tohle byla opravdu dlouhá sezona, nejdelší v mé kariéře. Nebudu si ale užívat dlouho. Pojedu domů za rodinou a pak se v Kansasu vrátím zpátky do tělocvičny.