Pavle, jak jsi přijal nabídku stát se patronem kempu a přijít na besedu s účastníky kempu?

Pokud se všechno dohodne včas, aby to zapadalo do programu, jsem rád a rád pozvánku přijmu. Ne že bych se nějak vyžíval v tom, že na mě děcka obdivně koukají, ale pamatuji si, jak jsem to měl já, když jsem viděl hráče, kteří to někam dotáhli. Taková setkání mě vždycky motivovala k většímu úsilí v tréninku, abych to dotáhl tak daleko, jako ten hráč, se kterým jsem se potkal. A tuhle zkušenost bych rád teď předával dál dalším mladým basketbalistům. Pokud díky besedě alespoň jedno z dětí vydrží hrát tak dlouho jako Pavel Beneš (právě prochází kolem), tak to za to stojí. V dnešní době je těžké, aby děti zůstávaly u sportu. Je spousta jiných lákadel.

Otázky při besedě plynuly docela bez větších problémů…

Přesně tak, dneska se povídání rozběhlo bez dlouhých průtahů. Ve větším kolektivu je to vždycky lepší. Tam, kde jsou menší skupinky, to někdy bývá problém. Chvíli trvá, než se trochu osmělí.

Jsou otázky, které tě překvapí?

Besed už mám za sebou více než padesát. Jen málokdy dostanu otázku, na kterou bych už před tím někdy neodpovídal. Pravdou je, že mě občas otázka překvapí, jako nedávno v Českém Brodě. Tam se mě někdo zeptal, jaká je moje nejoblíbenější zbraň.

Při jedné odpovědi, kdy se tě děti ptaly, zda hraješ na mobilu hry a ty jsi odpověděl, že ne, jsi asi děti hodně překvapil…

Zdálo se. Možná to je i trochu nezvyklá odpověď, ale já opravdu raději hledám smysluplnější náplň volného času.

Jak se ti zamlouvá závěrečná autogramiáda?

No, někdy je to blázinec (směje se) a člověk podepíše tolik věcí, až se mu třese ruka. Ale pokud to dětem udělá radost, tak proč ne.

Jaké máš Ty osobně zkušenosti s kempy jako mladý basketbalista?

Každé léto jsem byl na jednom nebo dvou kempech. Vždy to mělo pro ně ohromný přínos, protože se člověk má možnost porovnat s ostatními. Jsou tam jiní trenéři, většinou z řad aktivních hráčů nebo i ligových trenérů.

Jak se ti líbí formát kempu?

Každý kemp má svoje místo. V případě toho nymburského je pozitivem cena. A jak je vidět, dětí, kteří se věnují basketbalu, je v dojezdové vzdálenosti hodně. Myslím si, že dva tři do roka by se takové kempy klidně zaplnily taky.

Kdysi v Česku probíhaly kempy Jiřího Welsche, letos se chystá druhý ročník kempu Tomáše Satoranského. To ale není moc…

Kempů tohoto typu je málo. Letos bude mít kemp jen Tomáš. Děti v letech, kdy není u nás žádná reprezentační akce, vůbec nemají šanci hráče působící venku nikde naživo vidět. Je jasné, že během prázdnin jsou různé reprezentační akce, hráči chtějí mít volno na relaxaci nebo mají svou individuální přípravu, ale věřím, že by si na pár odpolední mohli udělat čas a jít se dětem ukázat, pobesedovat, případně jim ukázat nějaké věci na tréninku. Dětem to dává motivaci a ta je potřeba, abychom je u basketbalu udrželi. V rámci České basketbalové hráčské asociace máme nějaké plány, jak vakuum zaplnit čerstvým vzduchem.