Geno strávil na českých palubovkách celkem čtyři roky, dva roky v Prostějově a dvakrát jeden rok v Nymburce. Nejvýrazněji byl Geno vidět hned ve své první sezoně v Prostějově, kdy dosahoval ve srovnání s ostatními roky svých nejlepší výkonů. Další rok v Prostějově byl také jedním z lídrů hanáckého týmu a především ve finále nám dost zatápěl.

Ve srovnání s oběma sezonami v Nymburce vychází podle statistických údajů o trochu lépe sezona nedávno skončená. Při podobné minutáži byl Geno vloni o bod na zápas produktivnější, připsal si ale dvojnásobný počet asistencí a doskoků. Jeho čas většinou přicházel od poloviny první čtvrtiny, kdy zpravidla střídal Jiřího Welsche. Po jeho nástupu na hřiště vždy přinesl novou energii a jeho přínos týmu byl vždy výrazný.

Geno, jak bylo pro tebe příjemné se po čtyřech letech vrátit do stejného klubu?

Bylo to dobré po všech stránkách. Znáš ligu, zemi, město, management, trenéry… prostě se člověk cítí spokojeně. Nymburk je stále ten profesionální klub, ze kterého jsem před lety odcházel. Musím přiznat, že jsme se tady cítil jako doma, ne jako v jiných zemích, kde znáš jen halu a trénování. Tady jsou lidé opravdu přátelští, proto se mi tu dobře žije, a proto jsem se rozhodl v Nymburce pokračovat, když přišla nabídka.

Právě, že se nezměnilo skoro nic, proto jsem se tu cítil velmi spokojeně. Jen hráči jsou jiní. Z doby, kdy jsem tu byl naposledy, zůstali jen Petr Benda a Martin Kříž a nikdo víc.

Myslím, že ano. Zdá se mi, že na soupiskách týmů je mnohem více cizinců, než když jsem tu hrál naposledy.

Dosáhli jsme všech cílů, které jsme před sebou měli. Vyhráli jsme ligu, Český pohár, postoupili jsme ze základní skupiny Champions League. Trochu mě mrzí, že jsme nepostoupili v Lize mistrů ještě o kolo nebo dvě dál, ale to se prost někdy stává. Kdybych to shrnul, myslím, že sezona byla úspěšná.

Byl jsi spokojený s minutami na hřišti a se svým přínosem pro tým?

Nestěžuji si. V různých zápasech jsem měl různé role, někdy jsem více přihrával a někdy se mi zase dařilo střelecky a bral jsem to více na sebe.

Do většiny zápasů jsi nastupoval jako střídající hráč. Je to role, na kterou jsi byl připravený?

Byla moje první sezona, kdy jsem nastupoval do zápasu jako střídající hráč. Musím říct, že mi to docela vyhovovalo. Viděl jsem co se děje na kurtu, a co náš soupeř hraje v obraně, a tak jsem se na to mohl lépe připravit.

Tomáš Vyoral. Byl jsem zde s ním prvně v Nymburce a od té doby udělal obrovský pokrok.

Jsi rád, že jsi dostal možnost vyzkoušet premiérový ročník Basketbalové ligy mistrů?

Byla to vyrovnaná soutěž a myslím, že bude jen vzkvétat a budou tam silnější a silnější týmy.

Za svého prvního pobytu v ČR jsi hrál VTB ligu, letos Champions League. Která soutěž se Ti líbila více?

Champions Leaugue se hraje proti týmům z celé Evropy, kdežto ve VTB lize startují především ruské týmy. Liga mistrů je lepší na cestování, v Rusku je moc velká zima (směje se)

Nejhorší byl, když jsme nedokázali doma postoupit přes Sassari. Já jsem v tom utkání nemohl dohrát kvůli nataženému svalu, a proto mě to mrzí dvojnásobně. A ten nejlepší – vyhrát zase českou ligu a Český pohár. 

Určitě tuhle druhou. Myslím, že před těmi čtyřmi lety jsme měli v útoku více zbraní.

Ty ses narodil ve „Velkém jablku“ (New York). Poděbrady a Nymburk to je ve srovnání jen taková malá třešnička. Nechybí ti ruch velkoměsta?

V Česku je to takový relax, mám docela rád pomalost života v malém městě. Jediné, co mi chybí jsou možnosti, co dělat ve volném čase. Příležitostí se zabavit není mnoho a prakticky dělám pár věcí každý den.

Hodně často jsem sledoval universitní basketbal, dost času jsem používal aplikaci Facetime pro komunikaci s rodinou, jezdil jsem do Prahy.

Trochu lépe rozumím, i když jsme něco za ty čtyři roky zapomněl.

Když něco natáčíme, rád se toho zúčastňuješ a je vidět, že Tě to baví. Máš už nějaké zkušenosti?

Na univerzitě jsem něco podobného dělal. Ve třídě jsme nahrávali nějaká legrační videa. Měli jsme seminář, ve kterém jsem dělali televizní vysílání. Takže mě to baví a docela si to užívám. 

Zítra rozhovor se Stephenem Holtem...