Stephen Holt přešel jako druhá náhrada za zraněného Pavla Pumprlu na počátku února tohoto roku. Vystřídal Christophera Hasse, který za dva měsíce vedení klubu nepřesvědčil o svých kvalitách. Stephen nakonec do konce sezony zůstal. Ve svých pětadvaceti letech měl za sebou angažmá na třech kontinentech. Kromě rodné Ameriky, nastupoval za týmy v Austrálii a v Evropě. V Nymburce oblékal dres číslo 14.

„Čeká nás závěr sezony, který je vždy náročný. Proto chceme mít plnou soupisku, proto jsme využili možnosti doplnit tým o Stehphena Holta. Je to dobrý hráč, velmi dobrý střelec, který může být týmu hodně užitečný,“ řekl v únoru na adresu nového hráče trenér Ronen Ginzburg.

Navažme na slova trenéra Ginzburg číselným údajem. Užitečnost Stephena byla 7,3 bodů na zápas, což ho řadí do druhé poloviny hráčů Nymburka po bok spoluhráčů Peterky a Welsche. V české lize bude mít Holt ve statistikách zaznamenáno 148 bodů a 49 doskoků, 16 zisků a 13 ztrát, v Champions league 6 bodů a 2 doskoky (2 zápasy) a v Českém poháru za 10 odehraných minut jen jeden bod a 2 doskoky.

Stephene, jsi mladý, ale máš již basketbalové zkušenosti ze tří kontinentů. Jaký je basket v Nymburce?

Byla to pro mě dobrá zkušenost. Každý klub se prezentuje rozdílným způsobem hry. V Nymburce je „vítězná“ nálada v týmu, a to mě nutilo se snažit ze sebe dostat v každém zápase to nejlepší, abychom udrželi tradici získávání titulů. V minulých letech jsem poznal všelijaké formáty soutěží, ale basketbal je všude stejný. Pořád, kdo chce vyhrát, musí nastřílet více košů nebo jich méně dostat (smích). Jsem rád, že jsem zdravý a že díky basketu mohu procestovat svět.   

Nejtěžší to bylo pravděpodobně ve Španělsku. Je tam hodně dobrých týmů jako Real Madrid nebo Barcelona.

Pro mě osobně v tom není velký rozdíl. V každém týmu musíš hrát vždy na plno, ať už hraješ proti týmům, které jsou nahoře nebo proti těm týmům slabším, ať je to Real nebo Brno.

Fanoušci Nymburka, speciálně v průběhu playoff. Jak nás podporovali doma či venku, a také týmy v první šestce, které byly velice dobré a nic nám nedarovaly zadarmo. Zápasy byly hodně tvrdé.

Pokud tě diváci pozorně sledovali, viděli, jak jsi hrát těsně v obraně. Na kolik je to tvoje filosofie?  

Takovou roli v týmu jsem dostal. Věděl jsem, že na moji pozici jsou velmi dobří hráči v útoku, a já když jsem vždy přicházel z lavičky, snažil jsem se týmu dodat energii dobrou obranu. Nakonec mě docela bavilo být stínem bráněného hráče.

Dobrým tréninkem a velkým soustředěním. Když se mi nedaří z trojek nebo z pole, snažím se dostat do nájezdu a pak na čáru trestných hodů, kde jsem si jistý. Je to jeden ze způsobů, jak se dostat do zápasu.

Skvěle! Hraju profesionálně třetím rokem. Prohrál jsem v semifinále v D-league i v Austrálii a ve Španělsku jsme to nedotáhli ani do play off.

Od začátku profesionálně. Byt byl super, město, kde jsem bydlel také, Praha je krásná, a fanoušci byli vynikající. Dobrá zkušenost.

Je to těžké. Za prvé musíte získat důvěru svých spoluhráčů, za druhé trenéra a za třetí se dostat do systému hry. Pro mě bylo asi nejtěžší se dostat do systému.  

Bylo to pro mě jednoduché. Lidé věděli, že neumím česky, ale pomáhali mi. V Praze bylo krásně, dobré jídlo,…

v Americe je všechno strašně rychlé, jako jídlo ve fast foodech. Jenže těch tu moc není a to mě donutilo i vařit (úsměv).

Nenaučil jsem se skoro nic. Všichni v klubu mluvili anglicky, tak nebylo potřeba.

Aby měli stále tak skvělé fanoušky. Sedí blízko nás u lavičky, jim patří velký dík, že nás podporovali po celou sezonu.

Zítra Tony MEIER