Tony odehrál v Kooperativa NBL 38 z 43 zápasů, ve kterých nastřádal průměrně 7,2 minuty na zápas. Nastřílel 390 bodů při dobré úspěšnosti z pole dosahující téměř 60%. Jako hráč na pozici čtyři disponoval dobrou rukou z dlouhé vzdálenosti. Na 42 trojek spotřeboval 94 pokusů a v úspěšnosti střelby obsadil v české lize páté místo. Ve čtrnácti zápasech Basketball Champions League pak přidal dalších 14 zápasů, 96 bodů a 50 doskoků. 

Tony, nejvíce zápasů jsi odehrál v domácí soutěži, jaká je česká liga?

Hra je v české lize hodně fyzická, tvrdá. Někdy rozhodčí nechávali souboje, především mezi podkošovými hráči, velice tvrdé.

Jsi rád, že jsi měl možnost odehrát premiérový ročník Champions League?

Ano jednoznačně. Byla to výborná zkušenost hrát proti týmům z různých zemí, cestovat do různých zemí. Myslím, že to bylo pozitivum nejen pro moji kariéru, ale i pro tým. Navíc jsme si vedli docela dobře. Škoda jen, že nedopadlo lépe utkání proti Sassari. I přes tento smolný dvojzápas jsme ukázali, že jsme konkurenceschopný tým, který dokáže hrát s různými týmy z celé Evropy.

Máš rád cestování, kterého v sezoně bylo docela dost?

Mám, zvlášť když bylo všechno velmi dobře naplánované. Mohl jsem poznat spoustu nových zemí.

Zašel jsi někdy ven mimo hotel a halu?

Obvykle je při zápasových zájezdech málo času jít se někam podívat. Největší poznání jsme asi zažili v Řecku, když jsme pak museli jet autobusem z Athén do Soluně. To jsem viděl velký kus této země. Za jeden den určitě nejvíc a to jsem v Řecku hrát (smích). Chvíli jsme se byli projít i v Sassari, to bylo krásné město. V Monacu se mi taky líbilo, i když jsme si žádnou ruletu zahrát nemohli.

Co tě nejvíc překvapilo během uplynulé sezony?

Asi mě ani nic nepřekvapilo (po chvilce přemýšlení). Snad jen fanoušci v různých zemích, kam jsme cestovali. V Turecku na Banvitu byli hodně blázniví fanoušci, i když jsme hráli s Arisem to bylo hodně divoké. Nemohu zapomenout ani a naše fanoušky. Sice jich tolik nebylo, ale během našich domácích zápasů, speciálně při lize mistrů byli také hodně hlasití.

Co bys označil za nejlepší a nejhorší moment sezony?

Nejlepším je určitě vítězství v lize. Je to můj první titul mistra země! A nejhorší bylo vyřazení v domácím utkání proti Sassari. Pro mě to navíc bylo ještě o to bolestnější že jsem nemohl svým spoluhráčům pomoci. V předchozím utkání jsem se totiž zranil a do zápasu nemohl nastoupit. To pro mě bylo hodně frustrující.

Byl jsi spokojený s minutáží a body?

Vždycky jsou věci, o kterých si myslíš, že by mohly být jinak… Já jsem se snažil vždy udělat svoje maximum. Bohužel se mi nevyhnula zranění. Pak je těžké pro hráče i pro trenéra najít tu správnou rotaci hráčů, když nemá všechny k dispozici.

V české lize jsi byl pátým nejúspěšnějším střelcem trojek (přes 40%)…

Střelba z perimetru je jedna z mých nejsilnějších stránek. Hodně jsem na tom pracoval a pracuji. V každé sezoně chci mít úspěšnost trojek minimálně kolem čtyřiceti procent.

Jaké to je být mistrem České republiky v basketbalu?

Je to skvělé a výborná zkušenost! Jsem velice rád, že jsem toho mohl být součástí. I když má Nymburk už tradici ve vítězstvích v lize, nikdy to není jednoduché. Každé finále je těžké.

Po celou dobu pobytu jsi byl se svou manželkou, která hrála za nymburský B-tým druhou ligu. Kolik času jste trávili povídáním o basketu?

Méně, než si myslíš. Oba tu hru milujeme, ale je dobré přijít domů a nemluvit stále o basketu. Je lepší se podívat na film, povídat si o jiných věcech. Kdybys žil basketem 24 hodin denně, tak by ses z toho za chvíli zbláznil.

Byla tvoje žena kritikem nebo podporovatelem?

Hodně mě podporuje, a když jsem udělal něco špatně, dokázala mi i poradit jak by se to dalo udělat lépe

Jak se o tebe v Nymburce starali?

Manželka? Skvěle (smích). Management a všichni se o nás starali na vysoké profesionální úrovni. Mimo basketbal jsme v podstatě nemuseli nic řešit.

A jak se ti žilo v Česku?

Příjemně, jen zima byla docela tuhá, ale byl jsem na to zvyklý z univerzity (smích). Poděbrady jsou pěkné malé město, je tu klid, můžeš se projít. Pokud to šlo, jezdili jsme do Prahy. Je to fakt nádherné město. Můžeš tam najít spoustu míst, kam jít, je tam strašně moc druhů restaurací.

Jaké restaurace jste se ženou navštěvovali?

Snažili jsme se vyzkoušet všechny druhy a samozřejmě i typické české jídlo.

Snažil ses mluvit česky?

Přiznám se, že moc ne. Je to velice těžké, ta výslovnost!! Něco málo jsem pochytil, nějaká slovíčka, ale celým větám jsem nerozuměl. Trenéři mluvili anglicky, takže jsem češtinu vlastně moc nepotřeboval.

Co ti připadalo „nejhloupější“?

Že jsem musel ve městě jezdit jen padesátkou. Byl jsem vždycky vystrašený, že mě zabere kamera nebo zastaví policie, a tak jsem jezdil pomalu.

Platil jsi pokutu?

Je v Česku draho?

Ne není. Bylo to levnější, než jsem očekával.

Víš, kde budeš příští rok hrát?

V Evropě, ale uvidím, kde to bude. Hlavně bych chtěl být v novém týmu úspěšný.

Co bys popřál nymburskému klubu?

Jen všechno nejlepší, hodně úspěchů trenérům a managementu, hodně výborných hráčů a ještě hodně titulů. 

Zítra si minulou sezonu probereme s Petrem Bendou.