Pohybuji se v basketbalovém světě 28 let(!!) a vím přesně, kde jsou slabiny přípravy, vím, kde mohou hráči povolit a povolují.

Nepříjemný snad nejsem (opatrně), ale určitě jsem přísný. Trenér musí být přísný, jinak tým nehraje podle jeho představ. Dokážu být i lidský. Myslím, že díky bohatým hráčským zkušenostem je mou kladnou vlastností empatie. Dokážu se vcítit, že jsou unavení, že se jim nepovedla nějaká akce a podobně.

To ukáže čas. Hodně záleží na individualitě trenéra. Může to být skvělý trenér, který nikdy nehrál basket a naopak.

Do čeho se Ti chce jako trenérovi nejméně: taktika hry, herní činnosti jednotlivce nebo fyzická příprava?

Nikdy jsem o takovém rozložení činnosti neuvažoval. Na všechno se připravuji stejně poctivě a myslím, že není činnost, která by mě bavila méně nebo více. Je to poprvé, co vedu tým a jsem do toho zažraný. Mám z toho velkou radost.

Každý trénink si rozfázuji do časový pásem. Většinou na tři části, přičemž, každá třetina má určitý počet minut. Každé cvičení má určitý počet minut a podle toho, jak to klukům jde nebo jaké mají nasazení cvičení zkrátím nebo prodloužím. Správný trenér se musí připravit a přemýšlet, co udělá a k jakému cíli jeho cvičení vedou. Přijít na tréninky „z voleje“ se v dnešní době nedá ani na přípravku. 

Já považuji obranu jako důležitý prvek dnešního basketbalu, avšak není nejdůležitější. Já byl silnější na útočné polovině. U mě budou obrana a útok vyrovnané, protože oboje má své místo v moderním basketbalu. Také bych chtěl, aby měli hráči z basketu radost a tu pro většinu hráčů přináší koše nebo nahrávka do vyložené pozice. Ale aby si nikdo nemyslel, že obrana bude Popelka.

Jednoduchý rychlý basketbal vycházející z obrany po celém hřišti a rychlé protiútoky.

Na jaké pozici v žebříčku hodnot jsou individuální dovednosti hráče?

Připisuji jim velkou váhu. Když nevyjde nějaký nacvičený systém, nastupuje hra jeden na jednoho a tam se individuální herní dovednosti ukáží. Proto na ně kladu důraz. Hráč musí zvládat zastavení do střely levou i pravou rukou, musí umět ohrozit koš z levé i pravé strany, musí si dokázat poradit s míčem v rychlém sprintu nebo s přihrávkou do běhu, musí si umět přihrát o zem nebo za obránce. Prostě je to spousta dovedností, které by měl basketbalista zvládat.

Lépe než pivot rozehrávače. Já celý život při hře vidím pivoty před sebou a celý život sleduji, co udělají. Naopak já rád hrál zády ke koši. Mým učitelem byl Jarda Kočvara. My jsme spolu hráli nespočet zápasů zády ke koši. Každý trénink mají pivoti samostatné cvičení ve svých dovednostech: pivotmanské otáčky, práce nohou, pokrytí míče, rychlost a podobně.

Vraťme se teď konkrétně k týmu, který máš v Nymburce na starosti a se kterým trénuješ už od poloviny května. Jací jsou?

Mám hodně mladý tým. Hrajeme sice kategorii U18, ale mohli bychom klidně hrát (kdyby teď existovala) U17. Výjimkou nejsou ani hráči mladší než 16 let. Zdá se, že tým je talentovaný, ovšem musí se aklimatizovat na velmi tvrdou práci. Jiná cesta k úspěchu nevede (jednoznačně). Jak jsem říkal, zatím se kluci jeví dobře, zvládají naše požadavky, makají, a tak uvidíme jaké budou výsledky.

(chvíli přemýšlí) Asi nic, kluci byli Petrem Svobodou výborně vedeni. Vloni získali druhé místo v lize, přičemž první jim uniklo jen shodou smolných skutečností a to není zanedbatelný úspěch. Odehráli výborně turnaj ve Francii v Chalonu . Prostě je vidět obrovská píle trenérů. Já jsem přišel jen nasadit vyšší laťku, aby kluci začali myslet na to, že by sport mohli dělat profesionálně. A to je jiný level než amatérský sport.

Je jasné, že zkouší hranici, kam až mohou. Já ale nestojím při tréninku v obleku ve středovém kruhu, jsem ve sportovním a hned mohu dokumentovat vážnost svých slov tím, že se proti někomu zahraju jeden na jednoho a ukážu mu, že to, co ho chci naučit, má význam. Domnívám se, že osobní příklad je dobrým argumentem. Je třeba jim ukázat, jak si mají stoupnout, jak si mají pomoct v obraně, kde jsou silné stránky útoku a kde obrany, co s tím udělat. Když to vidí, je to lepší. Musí se učit hodně tvrdosti. V této kategorii se u nás nehraje tvrdě, naopak v Evropě už hodně tvrdě.

Prvních 14 dnů jsme se věnovali především fyzické kondici a střelbě. Trénovali jsme dopoledne a odpoledne a nezatěžovali jsme se herními systémy. Přeci jen hodně hráčů toho přes prázdniny moc nedělalo, a tak bylo nejprve třeba nabrat fyzickou kondici a získat střeleckou jistotu. Na soustředění jsme se v první polovině věnovali více fyzičce a ve druhé půlce nácviku obranných systémů, hře jeden na jednoho, hře ve trojici a podobně. Na konci soustředění jsme odehráli jeden přípravný zápas proti Turnovu. 

Aby byl za 12 měsíců vidět velký pokrok, aby všichni pracovali po celý trénink na 110%, aby nevynechali ani jedinou minutu tréninku. To je pro mě vítězství za celou sezonu. Hráči musí pochopit, že se získat dá jen tvrdou prací.

Každý zápas vyhrát co nejvyšším rozdílem. Tým bude v soutěži nejmladší a jak jsem říkal, největším úkolem pro tento rok musí do sebe dostat: rychlost, dravost, tvrdost, přístup k tréninkům a posun v individuálních činnostech jednotlivce o několik úrovní dopředu. Tak snad se to povede!