POMI ZA VELKOU LOUŽÍ - část I

POMI ZA VELKOU LOUŽÍ - část I

Jak víte, Tomáš Pomikálek odletěl v neděli za moře na kemp do Las Vegas. Když se umoudřil americký internet, podělil se s vámi o zážitky z prvních dnů. 

Díl I.

Tak jsem všechno zvládnul, ale byla to trošku divočina. Vstávání v půl čtvrté není pro mne moc obvyklé, cesta na letiště, v šest odlet do Frankfurtu a pak už se začalo "dařit". Místo

pětihodinové pauzy, na přesednutí do letadla směr Las Vegas, let odložen o další tři hodiny. Letadlo velké, ale kdo nemá dva metry a nezkusil letět 12 hodin, tak neví, jaké to je cestování, když nemáte

štěstí a nedostanete "exitové" místo...

Ani jsem tomu nechtěl věřit, ale cestu jsem zvládnul vcelku bez obtíží. Po příletu na letiště mě čekaly různé kontroly a hned na začátku mě pobavil nějaký policista. Už když jsem k němu z dálky přicházel, křičel na mě: "Dirk Nowitzky?", takže první kontrola proběhla s úsměvem a opravdu lehce. Po výstupu z letiště na mě měl čekat někdo od Impactu s cedulkou, na které mělo být moje jméno, ale samozřejmě tam nebyl. Takže hned na začátku první zádrhel. Po pár telefonech a asi 15 minutách čekání se ale objevil. Odjezd na hotel. Chci domů! Ubytování na nějakém hotelu nižší třídy, kde jsem hned nechal 282 dolarů za ubytování, což jsem dopředu netušil, ještě že mám kreditku.

Samozřejmě první co udělám je, že si připojím notebook, ale redukce do zásuvky, kterou jsem si doma koupil, je sice dobrá, ale nepasuje mi koncovka u nabíječky od telefonu ani od notebooku, takže mi připadalo, že až se mi vše vybije, je konec světa... :-)

Nevím nic o nějakém plánu ani jídle. Prostě mne tady týpek vyhodil a než jsem se stačil na něco zeptat, zmizel. Jdu se podívat ven, jestli nenajdu někde nějaký rozpis. Zjistil jsem, že mne někdo vyzvedne někde tady u hotelu, ale nevím v kolik. Je mi tu ze všeho špatně. Nejradši bych běžel domů, ale rodina a hlavně přítelkyně mě uklidňují, že vše se obrátí k lepšímu. Spaní nic moc, vrtá mi hlavou, jestli jsem si nastavil správně budík a jestli mne vůbec vzbudí. Ráno v 8:00 jsem vstal, sbalil věci a šel ven, počkat na někoho, kdo tady třeba taky bydlí a pojede na trénink.

Tak jsem potkal Amara, kluka co je tady na univerzitě, ale jinak je z Francie. Super kluk, kterej mi většinu věcí, které jsem potřeboval, řekl. Každé ráno odjíždíme na trénink v 8:45 od hotelu a od 9:00 trénujeme. Tréninky jsou založené na uvolňování se pro střelu a na samotnou střelbu.

Hned po tréninku se jde asi na 45 minut do posilovny, která mne teda dneska totálně vyždímala, ale jak mi řekl Sean - kluk z Kanady, tak on to měl to stejný. Potom byla asi dvouhodinová pauza, ve které jsem bohužel neměl žádné jídlo, protože si ho budu muset teprve objednat - od rána jsem měl pouze jednu Snickersku, při které jsme koukali na ostatní, jak trénují.

 A od 13:30 začal zápas 5/5. Moc jsem si nezahrál, ale dnes mi to nějak ani nevadilo, protože jsem byl opravdu unavenej. Dostal jsem se jen do jedné hry ze sedmi -dal 4 body :-), ale musím říct, že tady jsou domácí kluci docela šikovný.

Vždy, když nám skončí den, tak nás někdo rozváží na hotely, tak jsem ho požádal, jestli by mne nehodil do nějakého velkoobchodu s elektronikou, abych si mohl pořídit redukce na zásuvky, funkční. Nebyl problém, dvě redukce dohromady v ceně asi 10 dolarů měly v tu chvíli pro mě cenu zlata. Po příjezdu na hotel jdu někam na pořádný jídlo, který si myslím, že si po dnešku opravdu zasloužím.

Byla to taková zkouška ohněm. Mám vedle hotelu obrovský outlet s hadrama a asi 20 různých "restaurací" na jídlo, většinou všechno Fast foody. Budu pomalu končit, půjdu si dát sprchu a vyrazím na chvíli do víru Las Vegas. Nebojte se, nejsem zdaleka někde blízko centra, kde to je opravdu hezký, protože jsem skrz projížděl. Je to daleko a v mé blízkosti žádná Casina a herny nejsou. Mějte se krásně a přeju dobrou noc, protože vy máte asi 1:40 v noci. Já tady mám 16:40.

Tomáš
 
Díl II.
 

Tak dnes to byl opravdu asi nejlepší den. Ráno jsem vstal před budíkem a to je tedy před osmou hodinou (šel jsem spát totiž asi ve 22:00 - zapříčiněno únavou, takže dlouhý a kvalitní spánek), dal jsem si snídani a v 8:45 mě jako vždy vyzvedl David (je to jeden z pracovníků pro Impact) a odvezl mě do haly.

Klasicky od 9:00 začala basketbalová část, která byla opět založená na uvolňování hráče pro střelu a střelbu. To byla pohoda. Potom přišla náročnější část a to posilovna, která nemá chybu a je vždy jiná, ale zaměřená na celé tělo. Potom jsem měl mít podle plánu do 16:00 volno, takže jsem si v klidu dal oběd a přemýšlel, jestli se nepůjdu podívat někam kolem haly, ale ve chvíli, kdy Drew (jeden z hlavních trenérů tady) zjistil, že má málo hráčů na hru 5 na 5 (ve které hrají hráči z NBA), tak mne oslovil, jestli si nechci zahrát a tak jsem neváhal a i přes jiné plány :-D si šel s klukama zahrát. Hraje se vždy 7 her do 15 bodů. Tentokrát jsem byl v týmu, kde nás bylo málo, takže jsem z těch 7 zápasů hrál 6. Ze začátku jsem byl trochu nervózní samozřejmě, ale potom, co jsem dal první dva body, tak to ze mě spadlo. Styl hry je tady úplně jiný, je to o individualitách, takže kdo má míč, hraje. Tak jsem se teda nebál, vzal jsem si míč a zahrál si taky. Sice jsem koš nedal, ale byl jsem faulován a jednu šestku za dva body proměnil. Přišla samozřejmě i slabší chvíle, kdy přes mě zasmečoval (docela brutálně) hráč Utahu - Jeremy Evans (mimochodem letošní vítěz All-star Slamdunk Contestu). No co, to se stává i lepším hráčům ne? :-) Pak ale přišel zápas číslo 4, kdy byla série na zápasy asi 2:1 pro bílou (já jsem byl v modrém týmu). Skóre bylo 13:12 pro soupeře a my jsme měli v držení míč. Jelikož jsme věděli, že koš za dva body nám nepomůže, tak náš rozehrávač vzal hned první trojbodový pokus, který ale neproměnil, tak jsem to musel útočně doskočit :-D Hned někdo vystřelil další trojku, která opět nebyla úspěšná. Bohudík jsme měli další útočný doskok a pak přišla moje chvíle.. Dostal jsem míč do ruky a i když si myslím, že všichni křičeli něco jako "easy, easy, easy", tak mě to nezastavilo a vzal jsem si střelu i já.......úspěšnou!!!

Takže jsem rozhodl čtvrtý zápas a připadal jsem si jako když jsem vyhrál finále NBA... Skoro :-D :-D Pak byla ještě jedna moje silnější chvilka, kdy jsem zblokoval na desku nějakého Danteho, (nejsem si jistej týmem). Shrnuto a podtrženo, docela příjemný den se spoustou, možná i doživotních, zážitků.

Toť asi zatím vše...
Zároveň se omlouvám, ale internet je tady prostě nějakej špatnej, i oni s tím mají problémy, takže budu odepisovat podle nálady internetu :-) Mějte se krásně a posílám pozdravy z opravdu teplé krajiny.

Další díl už brzy !!!
 
vloženo: 03.08.2012 23:16 / přečteno: 9000x
 
« Zpět
SPONZOŘI Facebook
ČEZ
STARLIFE
J&T BANKA
GEOSAN THETA
EPL COND
Velišek  - Podpěra
ADIDAS
LION SPORT
AUTOSALON LOUDA
CAR 4 WAY
Dr. MAX
Renomia
Zepris
VIS
Město Nymburk
Elektro Kutílek
Datonet
DP ComTel
Špára STK
Nota Bene
FALDO
Louda Reality
Crystal Bohemia
Wobenzym
Louda Alform
Inkospor
Barton
Jimsoft s.r.o.
C.L.P.A.
CASIA TOUR
hala
XXL
Hyundai
Molten
Česká televize
Kooperativa
AGEL
Pivovary Lobkowitz
ONDRÁŠOVKA
Redside
VALBEK
Rozehnal a Kuchař
ZENIT
SPORT
Finance Habitation
SUBTERRA
Sev.en EC
© 2010 - Copyright by ČEZ Basketbal Nymburk a.s. All rights reserved.