Probuzení do předposledního tréninkového dne bylo jedno z těch náročnějších, protože jsem přece jen pocítil čtyřfázový trénink z předešlého dne, ale to, že se blíží cesta domů, mě stále žene kupředu. Nakonec jsem si to tu oblíbil, ale přece jen domov je domov V hale jsem dnes výjimečně začal posilovnou a ta, jako obvykle, stála za to.

Začali jsme posilováním zaměřeným na nohy a pomalu přešli k vrchní části těla a ke cvikům jako udržet se co nejdéle ve shybu a hned na to s desetikilovou vestou udělat co nejvíce kliků. Ale to ještě samozřejmě není všechno, hned na to jsem navázal posilováním bicepsů a potom zase zpět na kliky, takže před střeleckým tréninkem, kdy musíte dát určitý počet střel, opravdu příjemné. 

Posilovna za mnou a byla na řadě basketbalová část. Jak už jsem psal, byl to opět stejný trénink, jako každý den, plus byla zase přidaná část hry 1 na 1. Náročná, ale povinná část za mnou. Už mě čekal jen oběd a pokud bude možnost, tak hra s hráči z NBA. A jelikož jich opět bylo málo, tak se nás (méně zkušených) přidalo o něco víc. Dnes "bohužel" nemám "žádný" (v uvozovkách, protože jen hrát s hráčema NBA je obrovský zážitek) zážitek, ale po zápase, kdy se nedá určit, jestli naše barva vyhrála nebo ne, protože jsme se všichni různě střídali v obou týmech, jsem si udělal svoji osobní radost a nechal se vyfotit s Jeremym Evansem a dokonce jsem si s ním prohodil i pár slov. Musím uznat, že jako jeden z mála mi tam připadá i přes jeho dovednosti a úspěchy opravdu skromný, tichý a usměvavý.