Jak důležitá pro tvou kariéru byla právě skončená sezona?
Byla důležitá opravdu hodně hodně hodně moc. Měli jsme dobrý tým, který se prosadil na opravdu vysoké mezinárodní úrovni. Hodně z nás, kteří jsme dosud nebyli tak známí, jsme si udělali dobré jméno.

Jaký to byl skok z druhé italské ligy na takovou úroveň?
VTB liga je jedna z nejlepších soutěží v Evropě a já jsem, jak říkáte, hrál ještě loni druhou ligu v Itálii. Je to velký rozdíl. Přesto se mi podařilo se na tuto úroveň adaptovat, o čemž svědčí i dvě nominace na individuální ocenění. Opravdu můžu být spokojený po osobní i týmové stránce. Ono to jde ruku v ruce.

Co osobně považuješ v sezoně za svůj osobně největší úspěch?
Asi to, jakou důvěru jsem dostal od trenéra, speciálně v obraně. Dostával jsem důležité minuty na hřišti a zahrál jsem si opravdu hodně. Bylo pro mě opravdu důležité, jak mi věřil kouč i tým. Nominace na individuální ceny pro mě byly také důležité. Nezáleží na tom, že jsem nevyhrál, ale už jen ocitnout se v takovém výběru skvělých hráčů je pro mě opravdu pocta. Být vybrán mezi pětku nejlepších obránců je pro mě speciální, protože moje hra začíná právě v obraně. Jsem především defenzivní hráč a tato nominace jen potvrzuje, že jsem byl v sezoně svému týmu v této činnosti prospěšný.

Jsi stále relativně mladý hráč, přesto po evropských palubovkách běháš již sedm let, to už je dlouhá doba. Zazářil jsi ale až v poslední sezoně. Čím to podle tebe je?
Nepochybně to bude skvělým skautingem Nymburka, že mě konečně někdo objevil (smích). Na druhou stranu nehrál jsem na žádné prestižní sledované škole v USA. Podívejte se také na můj pas, jsem z Kuby. Kluby nemůžou říct, pojďme otestovat tohohle Kubánce, protože tam je spousta skvělých hráčů a tenhle bude možná taky. Tak to prostě není. Proto jsem nikdy nebyl nějakým horkým zbožím, o které se týmy přetahovaly. Nebyl nikdy moc důvod, aby mě někdo znal.

Když si začínal hrát basketbal na ulicích rodné Havany, představoval sis, že budeš jednou hrát v Evropě proti těm nejlepším hráčům?
Ani náhodou? Kdyby za mnou tehdy někdo přišel a řekl mi to, nikdy bych mu nevěřil. Pořád je pro mě úžasné, že jsem se z Kuby dostal na takovou úroveň. Někdy si musím sednout a přemýšlet o tom, jak se to vlastně všechno událo. Probrat si rok po roce, jak jsem se dostal až sem.

Tvoje kariéra šla sice stále dopředu, přesto po malých krocích. Z první Bundesligy do druhé italské ligy. A letos najednou nominace na MVP VTB ligy, skvělé výkony proti týmům jako CSKA. Věříš, že nastal konečně ten zásadní průlom?
Průlom spíš v tom, že jsem se přesvědčil, že můžu hrát ty nejlepší soutěže. Ale nechci si moc myslet, chci zůstat stejný a dělat nadále ty věci stejným způsobem, který mě dovedl až na tuto úroveň. Chci být stále stejný „Howie“, pořád být veselý a uvolněný.

Jak velká výhoda pro tebe je, že už jsi v Evropě tak dlouho?
Znám mentalitu lidí. Vím, že hráči, kteří přijdou z USA, mohou mít zpočátku problém s adaptací. Někdo si nezvykne nikdy. Pro mě je jednodušší, že mám rodinu v Itálii. Mohou za mnou v sezoně kdykoliv přijet, popovídat si. Je to moje velká výhoda oproti Američanům, kteří jsou tu celý rok úplně sami.

Jak teď vidíš svou budoucnost?
Mám ještě kontrakt v Nymburce, který vidím jako skvělý tým s velkým potenciálem. Hráči tu mají naprosto všechno, co potřebují. Vedení se o nás stará fantasticky a my hráči se nemusíme starat o nic jiného, než o basketbal. To není všude běžné a na výsledcích je to strašně znát. Určitě ještě minimálně jednu sezonu zůstanu a budu si užívat basketbalový život tady. Zamiloval jsem si to tu. A doufám, že většina hráčů z našeho týmu to vidí podobně. Dal se tu dohromady skvělý tým, který může ještě hodně dokázat a byla by škoda, kdyby se rozpadl. Chápu, že ostatní mají své kontrakty a plány, ale nevím o nikom, kdo by byl v Nymburce nespokojený. Je jasné, že noví hráči přijdou a my, co tu zůstáváme, je budeme muset přijmout mezi sebe, ale já osobně jsem opravdu rád, že ještě zůstávám.

Navíc jsi se tady se svou otevřenou a sympaticky bláznivou povahou stal miláčkem fanoušků.
Vlastně je to jenom o tom, že na palubovce jim to vracím zpátky. Nikdy na nás nepískají, nekřičí. Ti co přijdou, si opravdu váží toho, že tu pro ně hrajeme. Tím, že s nimi takhle blázním, jim jenom oplácím jejich velkou podporu.

Co bylo pro tebe v této sezoně nejsložitější?
Počet zápasů, na což jsem nebyl zvyklý. Nebyl vyloženě jeden kritický moment, ale zápasy šly hrozně rychle za sebou. Na druhou stranu to byl takový fofr, že jsem neměl čas o tom ani přemýšlet. Šlo jen o to se koncentrovat na další zápas. Na víc nebyl čas přemýšlet.

Cítíš únavu?
Čekal jsem to horší. Nemůžu říct, že jsem čerstvý jako na začátku, ale musím říct, že jsem OK.

Kde a jak budeš trávit léto a volný čas? Kromě tréninku tedy…
Plánuju navštívit Axela Vilhjálmssona, který tu v sezoně hrál, u něj doma na Islandu. Nikdy jsem tam nebyl. Teď se směju tomu, že já z ostrova Kuba jedu navštívit opravdový ostrov (island = ang. ostrov). Jinak budu trénovat. Můj agent dává dohromady tréninkovou skupinu, která se bude připravovat společně. Samozřejmě také pojedu na Kubu.