A tým | Adriatická liga - 30.10.2010 16:00

Utkání na nymburské palubovce mělo vynikající atmosféru. Zasloužila se o to kromě našich fanoušků také asi třicetihlavá skupina zelenobílých fanoušků hostujícího týmu. Ti ještě před zápasem o sobě dali vědět vyvěšením vlajek a transparentů, na nichž se hlásili příslušností k týmu stejnými barvami. Na jednom jste se mohli dočíst, že máte tu čest se seznámit s „Kelti Novomesto“ Ještě před úvodním rozskokem se „utkali“ na dálku s hlasivkami našeho FanClubu. Bylo vidět, že fandění mají zvládnuté. Pochopitelně naši se snažili a hlavní dirigent Petr Šmíd se snažil zapojit do akustických projevů i zbytek fanoušků v hale.

V elektrizující atmosféře haly soupeř potvrdil pověst defenzivního týmu a především v první čtvrtině nás k ničemu nepustil. Jejich obrana byla v neustálém pohybu a díky agresivitě nás nenechali ani na kratičký okamžik volné pro střelbu. Skóre otevřel bývalý Nečasův spoluhráč z Pivovarny Laško Pavič a Pavel Pumprla po Bendově útočném doskoku vyrovnal. Mezi střelce se zapsal druhý hlavní hrdina Krky úvodních minut Petrov. Až do čtrnáctého bodu hostů se tito dva hráči s železnou pravidelností střídali ve skórování. Zatímco Pavič ohrožoval náš koš zblízka, Petrov proměnil dvě trojky. Za stavu 4:14 si musel trenér Ginzburg vzít oddechový čas. Po dvou minutách, kdy ani jeden tým neskóroval se k radosti domácí většiny publika trefil za tři body Simmons, ovšem byl to jen výkřik do tmy. Hosté pokračovali v nátlakové hře a jejich perfektní obrana kapitulovala až v osmé minutě. Efejuku, který vystřídal dvěma fauly potrestaného Pampiho. První čtvrtina skončila trojkou pivota Bookera a druhá začala trojkou Ikoniče. To už hosté vedli 29:9 a vypadalo to s námi hodně špatně. Ve 14.minutě jsme prohrávali už o 22 bodů. Hosté nám nedali ani píď prostoru na perimetru a dostat míč do podkošového prostoru byl úkol pro Davida Cooperfielda. Toho jsme pro dnešní zápas neangažovali. Pohyb hráčů Krky v obraně a naše statická hra v útoku, to byla smrtelná kombinace. Po patnácti minutách jsme prohrávali 15:36, ale v posledních pěti minutách prvního poločasu se hosté přestali trefovat, dopustili se nějaké chyby a naši se přiblížili na dvanáct bodů (28:40). To ještě nebylo z naší strany všechno. Také ve třetí čtvrtině, stejně jako ve druhé, jsme výborně bránili, ovšem ani soupeř v této činnosti nezaostával. Několik získaných míčů nás posunulo skoro na dostřel. Těsně před koncem třicáté minuty jsme ztráceli šest bodů. Hned po začátku čtvrté čtvrtiny jsme snížili na nejmenší náskok zápasu na 5 bodů (46:51), ale tajná zbraň trenéra Džikiče s číslem čtyři - Ikonič trojkou a poté dvojkou navýšil opět na deset bodů a Booker s Drobnjakem dalšími dvěma koši otočili kohoutek se studenou vodou až na doraz. Rozdíl čtrnácti bodů (46:60) byl pro naši psychiku příliš krutý. Naopak hosté ožili a zase jich bylo všude plno. Skutečně nemáme tým, který by se vzdával. Opět jsme jako v Zadaru vytáhli obranu a nátlakovou hrou jsme soupeře nutili k chybám. Ještě tři minuty před koncem zápasu jsme snížili s vypětím všech sil na 55:64, ale pak nám trochu z neustálého dotahování došly fyzické síly a ruku v ruce s tím i síly psychické. V posledních třech minutách jsme nehráli dobře. Výstižně tento úsek pojmenoval po utkání Radek Nečas: „To už jsme nehráli basketbal ale streetball. Snažili jsme se rozdíl ve skóre ztenčit, ale efekt byl opačný.“ 

Utkání jsme sice prohráli, ale to není nic proti tomu, že se po nezaviněném pádu nepříjemně zranil Petr Benda. Budou-li prognózy v pondělí potvrzeny, bude Petr mimo hru na delší dobu a možná už letos nenastoupí.

Body: Simmons 14, Efejuku 12, Pumprla 7. Lenzly 6, Nečas, Nissim, Sokolovský a Benda 4, Koch 2 – Booker 16, Ikonič 14, Petrov a Pavič 13, Drobnjak 8, Djordjevič, Balazic 5, Krivec 3, střelba za 2 body: 39/14 : 34/19, trojky: 23/7 : 20/6, TH 14/8 : 28/21, doskoky: 22/10 : 34/8, asistence: 7:11, zisky 11:10, ztráty: 14:13, fauly: 26:21, valorizace: 43:94, čtvrtiny: 9:26, 19:14, 15:11, 14:26