Ty jako zkušený harcovník, zažíváš stejné napětí jako mladí hráči před zápasem s Nymburkem?

Před zápasem jsem nervózní jako každý člověk. U někoho to trvá minutu a u někoho třeba pět. Jsou i tací, kteří se z toho nedostanou celý zápas. To jsou takoví, jak říkám, tréninkoví hráči.

Jen se v zápase trochu opotím a hlava už myslí na něco jiného než na to, že bych mohl být nervózní.

Při zápase na hřišti nemám žádného kamaráda, ale po zápase si rád s klukama popovídám.

Netěšíš se ani na Láďu Sokolovského, s ním jsi prožil exkluzivní dobu v Opavě?

Jasně, že se těším. Láďa je jen o dva roky mladší a jaký je to player. Stačí se podívat na poslední zápas proti Prostějovu nebo v Adriatické lize zachraňoval některá utkání. On je nejen férový hráč, on je i férový člověk.

O tom se dá jen spekulovat. Nymburk je jednoznačným favoritem, zatím doma neporaženým a divil bych se, kdyby vás (Nymburk) někdo doma porazil. Předpokládám, že ve čtvrtfinále ani v semifinále nebudete mít problémy, možná až ve finále proti Prostějovu. Ten má tým na vaší úrovni a předpokládám, že to budou vyrovnané zápasy.

Nymburští hráči jsou ve všech směrech lepší, mají daleko více zkušeností. My máme čtyři, pět kvalitních hráčů, ale po vystřídání zatím nedokážeme udržet většinou nastavenou laťku.

V nadstavbě hrajeme opravdu dobře. Utkání sice prohráváme, ale nejsou to žádné výrazné prohry. Jen s výjimkou Prostějova, který nás tady převálcoval v posledních pěti minutách. V nadcházejícím zápase proti Nymburk nám vlastně o nic nejde. My potřebujeme v dalším kole porazit doma Nový Jičín, abychom se dostali na páté místo…. No a kdybychom porazili ještě Děčín venku, mohli bychom myslet i na čtvrté místo….

Upřímně, nebylo by lepší zůstat na šestém a zajistit si tak v případě úspěchu ve čtvrtfinále souboj proti jinému než prvnímu týmu nadstavby?

To my takové cíle nemáme, my o finále nehovoříme jako pan Slowiak. Kdybychom přešli přes první kolo, já bych byl hrozně šťastný…. Semifinále to už je strašně těžké…. Celá první šestka týmů je vyrovnaná.

Pojďme se ještě podívat na ostravský tým. Dostáváš se v družstvu do role „táty“, který mladší hráče nějak ovlivňuje?

Ne, takové ambice nemám. Všímám si, že s přibývajícím věkem to mají hráči těžké a to ani ne proto, že by nestačili fyzicky. Stačí abys jednou nezahrál a už se vyrojí pochybovači, kteří říkají, že už jsi starý. Pak se zápas zase povede a lidi otočí o sto osmdesát stupňů. Sport není o věku, ale o zdraví. Klidně můžeš hrát do pětačtyřiceti. Když ti ale ve dvaceti někdo blbě skočí na nohu a způsobí těžké zranění, tak prostě vrcholový basket skončíš a nikdo po tobě ani neštěkne.

Tak oni to už nejsou žádní zelenáči, v lize jsou už dva, tři roky a už taky něco zažili. Já jsem s nimi rád, oni mi tak nějak připomínají moje začátky. Já mezi nimi nestárnu.

Čtrnáct týmů? Fajn. To mi prodloužili kariéru, to můžu hrát klidně do padesáti.

Já obdivuji trenéry, kteří nemají svoje ego a hodně šetří slovy JÁ (trenér). A já jsem měl většinou na trenéry štěstí. V posledních deseti letech to byl Nikolič v Opavě nebo v Prostějově Predrag Benáček – to je evropský pojem, to je pro mě asistent reprezentace jako vyšitý. Pak mě trénoval Franta Rón, to je taky výborný trenér i člověk. A teď Zdeněk Hummel – to je úplná legenda českého basketu, vždyť dovedl muže dvakrát na mistrovství Evropy!

A co tvůj bývalý spoluhráč a teď trenér Opavy David Klapetek?