Bylo to slyšet, když vám spadl kámen ze srdce, až v rodném Izraeli?

Určitě, rodina to slyšela. Určitě to slyšela i moje manželka v Poděbradech u televize. Posledně, když se dívala na náš pátý zápas v posledních minutách, hrozně jí rozbolela hlava. Když jsem po minulém utkání v Nymburce zavolal tátovi, říkal mi, že se na naše zápasy začne dívat až od poslední čtvrtiny, protože až do té třetí to vypadalo, že nemůžeme snad ani vyhrát.

Moc velkou. Jako pro bývalého hráče a stávajícího asistenta je to poprvé. Jako fanoušek jsem už pár titulů vyhrál (smích). Nezapomeňme, že Nymburk vyhrál sedm titulů v řadě a nikdo nechtěl tak unikátní sérii přetrhnout. Právě s tímto vědomím to bylo velice těžké. Pro nás to nebylo jednoduché pokračovat v takové vítězné dynastii, která v českém basketbalu vládne už od roku 2004. Nymburk to je dynastie vyhrávajícího týmu. Kdo by nechtěl být pokračovatelem takové tradice?

Tato sezona byla těžká, protože jen málokdo tady ví, co to znamená hrát Adriatickou ligu, zápasy Eurocupu a pak českou ligu. Nemohli jsme si dovolit takový luxus toho, že bychom si mohli odpočinout. Prostě nebyl na to čas. Nebylo to jen o fyzické únavě, bylo to o psychice. Přeci jen tým, který v posledních letech téměř neustále vyhrával, najednou musel strávit více porážek, než měl za několik posledních sezon dohromady. To není jednoduché. Přidala se dlouhodobá zranění dvou klíčových hráčů….. A my jsme se dokázali ze všech takových stavů dostat a zvednout nad hlavu mistrovský titul. Nemáme se za co stydět.

Ani v nejmenším. Byla to obrovská zkušenost, která se z papíru vyčíst nedá. Byl to velký posun celého týmu, možná lépe řečeno, celého klubu. Byla to výzva a my jsme, myslím, nezklamali.

Prostějov vyhrál dva zápasy v řadě a to hodně ovlivnilo oba týmy. Prostějov byl po základní části na prvním místě a dvěma vítěznými zápasy získal velkou sebedůvěru. Když jsem ale dneska ráno (pátek) mluvil s tátou, říkal mi, že má dobrý pocit a že nám to určitě dnes vyjde. Je jasné, že mě chtěl uklidnit, ale jemu často takové vize vycházejí.

Těšíte se více na prázdniny, na dovolenou nebo už na příští sezonu?

Dvacet let hraji nebo koučuji basketbal. Zkušenosti tohoto dlouhého období říkají. Těsně potom, co skončí sezona, se hrozně těšíš na dovolenou, ale po týdnu už tě zase svrbí ruce a těšíš se na další sezonu.