Byl to nejvíce vydřený titul a nejvíce emočně vypjatý, co jsem zažil. Na druhou stranu jsme odehráli jen jeden špatný zápas v celé sérii a to ten čtvrtý tady v Prostějově. Což si myslím, že není nijak špatné. Možná se v utkání projevilo rozčarování se sobotního zápasu, kdy jsme byli jen kousíček od vítězství. Najednou to bylo 2:2 a trochu jsme znervózněli.

Před pátým zápasem jsem tolik nervózní nebyl, protože jsem si byl vědom výhody domácího prostředí.

Ze začátku to tak nevypadlo. Po naší návštěvě Prostějova minulý týden se to trochu změnilo. Kdybychom třetí, hodně vyrovnaný, zápas vyhráli, mohla mít celá série jiný průběh. O nedělním bych se raději nebavil….

Jednoznačně středeční vítězství. Bylo to sice šťastnou střelou na konci. Hodně nás ale tento zápas povzbudil. Dneska už to byla naše partie. Mohli jsme po první půlce vést o deset, kdybychom neudělali tolik chyb. Přišlo mi, že Prostějov odešel fyzicky. Snažili jsme celou dobu hrát do nich agresivně a chodit do rychlého protiútoku. Na konci třetí čtvrtiny a na začátku poslední už nás nestíhali a my jsme toho využili.

Musím říct, že jsem tolik nervózní nebyl. Stále jsem věřil v naši sílu v domácím prostředí, věděl jsem, že jsme odehráli jen jeden špatný zápas ze čtyř a věděl jsem, že tak špatný zápas už neodehrajeme. Doma dokážeme díky fanouškům vítězit, i když se nám nedaří.

V předposledním zápase byly vidět velké emoce na lavičce. Pamatuješ v lize něco podobného?

Za devět let, které tuto soutěž hraju, nepamatuji. Podobné emoce jsem zažil v roce, kdy jsme s Brnem vyhráli bronzovou medaili vítězstvím v Děčíně.    

Oslava doma by byla příjemnější, ale i kdybychom vyhráli 4:0, slavili bychom tady. Jsme rádi, že jsme to ukončili v kratší době než je sedm zápasů, protože v tom úplně posledním zápase je to loterie. I když si myslím, že máme více sil, v tom sedmém utkání by se Prostějov ještě mohl vzepřít a určitě by kousal stejně jako v tom pátém.

Myslím, že to bylo v pátém zápase. Po utkání bylo na soupeři vidět, že po vyrovnaném průběhu je naše vítězná koncovka zlomila. Dneska nebyli tak agresivní jako v předešlých pěti zápasech.

To se mě ptáš půl hodiny po tom, co tahle skončila!? (přitočil se Petr Benda a řekl: „Nejvíce se těší na narození synka.“ Radek nijak neprotestoval). Když se podívám na tu příští, čeká nás další výzva ve formě VTB ligy. Víš, že nejméně rád mám cestování a toho si užijeme až dost. Sice to nebude tak často, ale zase dál. Na druhou stranu to bude nová zkušenost. Doufám, že bude ku prospěchu týmu a že nás to neutaví, abychom měli na závěr ligy dostatečný množství sil k obhajobě titulu.

Letos s námi měl Anděl strážný strašně moc práce. Přiznejme si, že jsme několikrát utekli hrobníkovi z lopaty (s úsměvem). Prostějov hrál výborně, nebyl na něj vyvíjen žádný tlak. Možná až dneska se na nich trochu určitý tlak projevil. Věděli, že musí vyhrát, jinak sezona končí. Poločas hráli vyrovnaně, ale po přestávce jim jednak došly síly a za druhé už znervózněli.   

Před finálovou sérii jsi říkal, že nejvíce si vážíš titulu, který si musíš vybojovat. Tedy letos to bylo podle tvého gusta?

Ano, máš pravdu. Letos to byl po dlouhé době velice těžký boj o zisk dalšího titulu pro Nymburk. Museli jsme vynaložit opravdu všechny síly a soustředit se na maximálně možnou úroveň v posledních dvou zápasech. Díky maximálnímu nasazení a trochu také díky zkušenostem jsme to dokázali uhrát.

My jsme se dostali do nepohody po dvou prohrách tady v Prostějově. Zápasy jsme možná trochu podcenili. Chtěli jsme tady vyhrát alespoň jeden, to se nám nepovedlo. Dostali jsem se trochu pod tlak. Důležité bylo, že jsme se s tím vypořádali a titul jsme uhráli.

Číslo je to jako každé jiné. Měl jsem štěstí na týmy, je to kolektivní hra. Jedinec nic nevyhraje, proto jsem rád, že jsem byl tady nebo v Opavě či Brně.

Už semifinále bylo trochu těžší, ale zvládli jsme ho nakonec dobře. Největší vykřičník play-off jsme napsali po čtvrtém utkání v Prostějově. Byl to vykřičník hlavně pro pátý zápas. V něm jsme byli výborně koncentrovaní, odevzdali jsme, co jsme mohli. Kdybychom v prodloužení nevyhráli. Nevím, jestli bychom dnes stáli s hlavami nahoře.

Dá se dnešní – desátý – titul s některými srovnat?

Se všemi dalšími. Já už si těžko na všechny pamatuji (smích)

Co ti na to řekne Beny (Pavel Beneš), který jich má devět?

Já doufám, že mi to přeje. Je to číslo, které je zajímavé dnes, ale pak se na 365 dní zase zapomene. 

Velkou radost jsi projevil po trojce, kterou se rozdíl navýšil opět na deset bodů….

To byla zlatá trojka!! Myslím, že byla pro nás hodně důležitá. Rozdíl se dostal na deset bodů a tím se odpor domácích zlomil definitivně.

Jsme hrozně šťastní. Kromě prvních dvou zápasů hrál Prostějov suprově. Po prvních dvou zápasech jsme si mysleli, že to bude procházka růžovým sadem, ale nebylo to tak. Přijeli jsme sem na třetí a čtvrtý zápas trochu méně soustředění a oni hráli naplno.

Pátý zápas. V něm jsme měli kliku, že jsme vyhráli. Dneska už byli i fyzicky unavení.

Ne, tohle bylo vrcholné. Letos jsem takové emoce nezažil ani v eurocupových zápasech.

Titul v české lize se prostě může vybojovat jen jeden za rok. Kdybychom skončili druzí, bylo by to obrovské zklamání.

Já jsem byl od pondělka hodně nervózní a zhubl jsme snad pět kilo. Za stavu 2:2 jsme věděli, že když prohrajeme, tak nás tady rozkoušou.