Lukáši, jak bys charakterizoval naši skupinu A?

Řekl bych, že je to podobná skupina jako máme ve VTB lize. Nedostali jsme žádného super soupeře jako CSKA Moskva či Chimki nebo jako jsme měli v loňské skupině LAST 16 Eurocupu Bilbao a Valencii současně. Naše skupina je papírově hodně vyrovnaná.

Jaká je tedy naděje na postup z takové vyrovnané skupiny?

Náš cíl je postup. Je ale potřeba, abychom byli všichni zdraví. V minulých letech začínal Eurocup až měsíc po začátku ostatních soutěží, teď startujeme už za pár dní. Klíčová bude spolupráce hráčů na hřišti. Pokud si na sebe budeme zvykat až při zápase, je to pozdě. Pro postup je důležité, aby naše výkony doma i venku byly konzistentní - velké soustředění a koncentrace a žádné velké výkyvy.  

Zdá se však, že pro diváky to bude zajímavá skladba soupeřů…

Jednoznačně. Ti, kdož si přáli kvalitu a hodně dobré zápasy, musí být spokojení.

Přesně tak, žádné zběsilé cesty přes časová pásma. Budeme jezdit do zemí proslulých basketbalem, a tak čekám dobré zázemí v místech, kam přijedeme, a spoustu diváků na zápasech venku. Věřím, že i doma najdeme maximální podporu v Praze i Nymburce.

Měli jste možnost sledovat hru Oostende při kvalifikaci o EL. Co tě zaujalo?

Tým hraje velice kolektivně. Djodjevič na rozehrávce umí dobře rozdělovat balóny a umí dát trojku. Pokud nastoupí Ponitka, polský rozehrávač, na kvalitu hry to nemá velký vliv.  

To si nemyslím. Respekt jde většinou z týmů, které mají výborné individuality. Úrovní svých schopností mohou přehrát kohokoliv a často pak rozhodují zápas.

Po čtyřicetibodové prohře s Artlandem v přípravě je i tento tým nebezpečný …

Určitě pro nás bude motivace oplatit mu porážku i s úroky. Na turnaji jsem měl pocit, že Artland není zase nějaký vynikající tým, ze kterého bychom měli mít respekt. Mají hodně Američanů a v Norimberku hráli dobře. Přišly ale chvíle, kdy jim to hodně skřípalo. My jsme ale hráli v sedmi, v osmi ještě bez reprezentantů a ve druhé půli jsme se sesypali. Výpadek spíše přičítám tomu, že jsme hráli tři zápasy ve třech dnech po sobě celoplošnou obranu a v posledním zápase jsme dostali asi nejtěžšího soupeře.

Dalším týmem je Cibona. Nezaznamenala přeci jen trochu ústup ze slávy minulých let?

V tento okamžik nevím, jak vypadá jejich soupiska, ani jak hráli přípravné zápasy. Zdá se, že výkony Cibony mají klesající tendenci. Ovšem je to tým z Chorvatska, kde je basket a fotbal na výsluní zájmu i oblíbenosti a týmy z těchto destinací vždy dokáží soupeře zle trápit.

S týmem Cantú jsme se utkali vloni. Pamatuješ si na ten zápas?

Pamatuji si ho moc dobře, prohrávali jsme už o dvacet... Zdá se mi, že vloni měli kvalitnější tým, kterým se chtěli prosadit do Euroligy a nakonec se jim to povedlo. Myslím, že Cantú nebude tak dobré jako vloni. Měli zvučnější jména na soupisce než teď, ale podceňovat italský tým rozhodně nikdo nebude.

Máš pravdu, je to zatím pro nás nepříliš známý tým. Předpokládám, že v něm bude plno Američanů, jako je ve francouzských týmech typické. Možná jejich hra bude trochu podobná streetu… V každém případě to bude nová zkušenost.