Takové zápasy jsem ve své kariéře zažil několikrát. Nedaří se v útoku, hráči mají trochu smůlu při střelbě, najednou to tým ovlivní i na obranné polovině, a je to jak sněhová koule, která se začíná nabalovat. Dynamika zápasu byla hodně negativní. Celý první poločas jsme se trápili víceméně sami se sebou.

Co se děje v šatně po tak špatně a smolně odehraném poločase?

Nestalo se nic zvláštního. V průběhu prvního poločasu jsem byl hodně frustrovaný, ale v přestávce jsem byl v klidu. Věděl jsem, že se to otočí. My nejsme tak špatný tým, jak jsme předváděli v prvním poločase a oni nejsou tak dobrý tým, jak to díky naší špatné hře vypadalo.  

Přišly v ten nejlepší moment (úsměv). Po mém koši se vedení překulilo na naši stranu a to bylo důležité z psychického hlediska. Od té chvíle jsme byli k nezastavení.

Kdy jsi naposledy zažil, že soupeř dal za poslední čtvrtinu dva body?

Já jsem si to ani neuvědomil. Až po zápase někdo v šatně výsledek 20:2 řekl. Vím, že se trápili, že jsme měli hodně zisků, hodně doskoků, ale nedošlo mi, že dali jen dva body. A kdy jsem to zažil? (po krátkém přemýšlení a s lehkým úsměvem) Na posledním mistrovství Evropy, kdy jsme v zápase proti Španělsku dali v poslední čtvrtině čtyři body.

Dnešní utkání je dokladem toho, že Nymburk zvládá tak vypjaté zápasy o všechno…

My dostáváme tým do takových situací už od začátku sezony. Především v Eurocupu jsme přitlačeni ke zdi odehráli naše nejlepší zápasy. Je to velice důležité vítězství nejen z hlediska výsledku, ale také z hlediska psychiky. Vždy hodně pomůže, když se týmu podaří vyhrát, když se mu nedaří a to byl i náš dnešní případ. Ukázali jsme hodně charakteru a srdce.

Přemýšlel jsi o postupové matematice, kdy v případě prohry Maccabi s Chimki můžeme v Sieně i prohrát?

V každém zápase musíme myslet na vítězství. Nejhorší chyba je kalkulovat, o kolik můžeme prohrát. To jsem zažil s národním týmem, kdy jsme jeli do Izraele, mohli jsme prohrát o 23, prohráli jsme o 37 a spadli jsme do baráže.

Bylo to utkání dvou poločasu a důležité bylo, že nám vyšel ten druhý lépe než jim první. První poločas bylo absolutní trápení v útoku, kdy jsme netrefili ani jednoduchou střelu. Po šňůře 0:13 jsme se dostali na úplné dno. Hrozně důležité bylo, že jsme se dokázali ještě těsně před koncem šesti body chytit. Ve druhém poločase to bylo úplně něco jiného. Ve druhém poločase jsme zase pro změnu je zavřeli na strašně málo bodech. Dostali jsme je do takového útlumu, že na konci netrefovali ani jednoduché pokusy. Stejně jako my v první půli. Pak se nám hrálo mnohem líp a koncovka bylo úplně super.

Nebylo to náhodou prokletí jednoho koše, toho levého při pohledu ze střídačky?

Když jsi o poločase seděl v šatně, lámal jsi nad zápasem hůl?

On nakonec ten rozdíl nebyl zase tak výrazný, jenom jedenáct bodů. Říkal jsem si, že v obraně to bylo zase tak špatné, vždyť jsme dostali jen 32 bodů a v útoku to přeci musí přijít. Dvacet jedna bodů je tak málo, že se snad ani nedá počítat, že bychom byli i ve druhém tak marní.

Vzpomněl sis po první trojce na své jindřichohradecké vystoupení?

Radost jsem měl, první dvě přišly v docela dobrý čas. Předně ta první přišla v době, kdy to tým potřeboval. Za ty další tři pokusy jsem na sebe naštvaný, protože to byly volné střely a alespoň jednu jsem dát měl.

Výrazné vítězství nám dává, za určitých okolností, do posledního zápasu i možnost prohrát…

Nemůžeme jet do Sieny, že potřebujeme neprohrát o více než sedm bodů. To je cesta do zkázy. Asi se to nedá hrát jako v jiném sportu, že dáme první koš a pak budeme míče jen odkopávat.

Na obranné polovině jsme nedělali velké chyby, spíše jsme se hledali v útoku. Nebyla to jen naše špatná ofenziva, ale i soupeř hrál v obraně dobře. Oni ucpávali podkošový prostor a balóny, co chodí na naše podkošové hráče, najednou chyběly. Byli jsme nuceni střílet z delší vzdálenosti a z ní se nám nedařilo. Takové procento střelby přeci nemůže vydržet celý zápas. Vstup do druhé poloviny to potvrdil, dali jsme pár košů z dálky a začali jsme si více věřit. V obraně jsme pokračovali v podobné intenzitě. Nakonec můžeme být rádi, že jsme si slabší část vybrali už v první půlce zápasu a na soupeře marnost v útoku padla ve druhé půlce ještě v kombinaci s ubývajícími silami.

Není zvláštní, že do jednoho koše padlo 79 bodů a do druhého 42?

Jak si vysvětluješ, že soupeř dal za 10 minut jen dva body?

Jakmile jsme šli před ně, v útoku se úplně sesypali a každý to chtěl vzít na sebe a ostatní jen koukali, co se bude dít. Bez clony se vrhali do dobrodružství pod košem nebo se bez doskoku nutili do těžkých střel. To většinou nevede k cíli. Jakmile se dostali pod tlak a my jsme šli před ně, splašili se a snažili se ihned otočit, přestože do konce zbývalo ještě hodně času.