Nymburská mašina se rozjela hned od prvních okamžiků zápasu a ani jednou hvězdný Banvit nepustila do vedení. Marně se s přibývajícím časem stále více rozčílený trenér hostů Saša Filipovski snažil burcovat svůj tým v obraně. Naše rychlé přenesení hry se převalilo přes hráče Banvitu jako tsunami. „Vyhrál na hřišti soupeře bez obrany a doskoku nejde. Naše obrana v utkání prostě neexistovala,“ ulevil si i na tiskové konferenci kormidelník Banvitu, který do Nymburka přijel určitě s jinými ambicemi.

Trenér Filipovski nakousl na tiskové konferenci ještě jeden problém - doskok. Banvit, u kterého pod košem operují mimo jiné Slovinec Vidmar nebo polský reprezentant Kulig, proti kterým jsou Benda s Simpsonem střízlíci, se musel sklonit před odvahou a bojovností našich pivotů. Neustálý souboj pod košem nenechal hroudy bandirmského týmu ani chvíli v klidu. Při přechodu do rychlého protiútoku, kterým v zápase naši hráči nešetřili, pak vláli při návratu za našimi pivoty v uctivé vzdálenosti.

Žádný luxusní výkon nepodal ani muž s maskou - americký rozehrávač Theodore. Toho v první čtvrtině opracovával především Jirka Welsch a klenot tureckého týmu jen stěží odolával. Ke klidu mu nepřidaly ani časté diskuze s rozhodčími. Ostatně celý tým se snažil, když to nešlo na hřišti, zapřádat hovory se zápasovými arbitry, ale to je ještě více vyvádělo z koncentrace. Naopak naši hráči hráli strojově přesně, stále před sebou viděli hvězdu … a tím nemyslíme tu, kterou měli hostující hráči na dresu na turecké vlajce. Pochopitelně k tomu obrovskou měrou pomáhalo, že jsme ani jednou v zápase neprohrávali.

Hned na úvod zápasu bylo vidět, že naše obrana bude v utkání těžkým oříškem k rozlousknutí. Útoky hostů se od ní odrážely jako kapky vody od dobře naimpregnované bundy a míče každou chvíli jen tančily na obroučce našeho koše, než opět vyskočily ven. Doskok a už se zase bílá lavina valila na koš na opačné straně hřiště. Když se k tomu přidá pouze 11 ztracených míčů, z toho pět na první čtvrtinu, je náš útok velice těžké bránit. „V útoku jsme hráli chytře a často úspěšně využívali hru 1 na 1,“ pochválil útok trenér Ginzburg.

Na ukazateli skóre byl hodně viditelný jeden hráč a není to tím, že byl v seznamu hráčů na prvním místě. Hráč s číslem nula dnes rozhodně nulou nebyl. Ano, je řeč o Bryonu Allenovi, který už v minulém zápase proti Bakken Bears o sobě dal 35 body vědět. Tentokrát to bylo o 2 body méně, „jen“ třicet tři, ovšem tentokrát proti soupeři, který je minimálně o level výše. Na vině Bryonova menšího nástřelu byly trestné hody, těch měl proti Dánům o dva více. Až neuvěřitelná se zdá podobnost obou zápasů. Bryon dal v obou utkáních (Bear a Banvit) čtyři trojky a měl střelbu z pole 22/13. V zápase s Bear měl však sedm ztrát, proti Banvitu jen tři a z toho dvě v první čtvrtině a byl tak trochu viníkem toho, že Turci snížili počáteční vedení 12:4 na 12:10. To mu ale díky jeho fantastickému výkonu určitě všichni odpustili. Jeho střelba a hlavně pozice, ze kterých skóroval, byly až na hranici chápání.

Možná trochu ve stínu superstřelce Allena hrál druhý rozehrávač Geno Lawrence. Jeho neohrožené průniky do mohutných těl hostujících pivotů a pak skvělé přihrávky na podkošové hráče jsou jedním z faktorů našeho vítězství. Deset finálních přihrávek s deseti body a double-double je důkazem jeho přínosu týmu. Jirka Welsch? Další skvělý výkon byť na koš Jirka vystřelil jen jednou. Ale proč by střílel více, když od toho ten večer byli jiní.

Jen stručně jak šly minuty zápasu. Začali jsme ve skvělém rytmu. Obrana nedovolila hostům žádnou jednoduchou střelu, nikdy hráči Banvitu nestříleli v klidu a to se projevovalo na úspěšnosti jejich střelby. V prvním poločase docílili úspěšnosti jen 21,1%, když spálili 15 střeleckých pokusů. Není divu, že jsme vedli 12:4. Hosté sice po sérii horších rozhodnutí v útoku a několika ztrátách téměř vyrovnali (12:10), ale srdnatě bojující Simpson dvěma šestkami vyrovnání oddálil. Obávaný střelec Orelik se sice připomněl trojkou, ale poslední body dával po útočném doskoku Simpson.

V prvních čtyřech minutách druhé čtvrtiny začalo naše střelecké představení. Hass, Simpson a Allen za podpory výborné obrany vyhráli tento úsek 13:2 a rozsvítili na tabuli, před zápasem nečekaný, průběžný stav 29:15. Pak se přidal Benda, Lawrence, ale i hostující hráči, přesto se náskok udržoval nad deseti body. Až po trojce Kuliga, minutu a 47 sekund před koncem prvního poločasu se hosté přiblížili na sedm. Náskok na deset vrátil Lawrence také trojkou, ale Banvit se do konce čtvrtiny přiblížil na 6 bodů.

Obávaný nástup hostů do druhého poločasu se nekonal. Naopak Vojta Hruban si zasmečoval a Petr Benda přidal dvě šestky (44:34). V průběhu dalších minut začal Banvit zle dotírat. Pomalinku snižoval svou ztrátu až na dva body (48:46) lehce po polovině třetí čtvrtiny. V této krizové situaci se pod košem zorientoval Simpson, po jehož dvou bodech jsme zase trochu odskočili. Pak se rozjel Lawrence do koše a způsobil kromě rozruchu i čtvrtý faul Theodorea, který se pak na dlouhé minuty stal divákem ze střídačky. Polehoučku se nám podařilo dostat náskok zase k desítce (54:48), ale hosté se trojkou Kuliga opět přihlásili, že palubovku vyklidit nehodlají. Třetí čtvrtinu zakončil náš Pan střelec trojkou, kterou upravil na velice nadějných 67:56.

Poslední dějství mohlo začít. Jestli někdo čekal vzdor hostů, kteří by chtěli se špatně se vyvíjejícím utkáním ještě něco udělat, nebyl zklamaný. Jenže naše obrana v zápase pracovala dobře a na druhé straně jsme nacházeli ty správné střelce. S krátícím se časem se rozdíl ve skóre neměnil, stále se pohyboval kolem desítky. Hřebíčkem do rakve byla trojka Allena z pravé strany ještě s faulem Chappella. Trestný hod i po pádu otřesený Bryon proměnil a čtyři minuty před koncem utkání jsme vedli 80:66. Všechna bodová vzepjetí Banvitu pochytala na druhé straně bezchybná střelba Bryona a v divoké vřavě málem zanikl i závěrečný klakson zápasu.