Jak dlouho jste hrál s naším současným prezidentem Václavem Klausem?

Jeden rok. Václav Klaus přešel do Orbisu v posledním ročníku vysoké školy ekonomické, kterou studoval a na které jsem já učil. Za Orbis tedy hrál rok a potom odešel na vojnu do Dukly Dejvice a já jsem zase zakrátko odešel trénovat VŠ Praha a poté do Itálie. Takže jsme se už potom na palubovce nesešli. A později se naše životní dráhy rozběhly ještě více, protože já jsem šel po sportovní linii a on po ekonomické.

Já jsem byl tělocvikář a měl jsem na starosti basketbal. On ale nechodil na basketbal, ale různé jiné sporty – plavání, lyžování. Byl dobrý sportovní typ a pamatuji si, že se mu líbily i další míčové sporty.

Protože basketbalu se věnoval na Vyšehradu a měl zájem i o jiné sporty, a proto si asi nevybral košíkovou.

Jak jste se tedy dozvěděl, že by mohl být přínosem pro Orbis?

Hrály se různé vysokoškolské přebory, při kterých jsem si ho všiml. Pan Klaus hrál tehdy za Vyšehrad, byl výborný střelec, který se uměl prosadit. Ligové předpoklady měl, staří hráči Orbisu už pomalu končili, a proto jsem ho přivedl k nám. Mou nabídku přijal bez dlouhého přemýšlení, protože hrát za Orbis, znamenalo hrát první ligu.

To se nedá říct. On byl spíše běhavá dvojka do rychlého protiútoku a zakončení.

Mohl byste pana Václava Klause charakterizovat po basketbalové stránce?

Kromě výborné střelby to byl dobrý skokan, silový hráč s velkým zaujetím do všeho, co dělal. Basketbal v té době byla jeho láska. Se skončením studií a vojny se už více věnoval svým ekonomickým aktivitám.

V ekonomii byl pan Klaus ctižádostivý. Byl takový i v basketbalu?