Nezapomínám na zisk několika titulů, na účast v reprezentačním výběru Československa a na účast na olympijském turnaji 1960 v Římě.

Po vojně strávené v družstvu Tankista Praha, které působilo v nejvyšší soutěži, jsem měl dvě nebo tři nabídky. Orbis jsme si se spoluhráči vybrali proto, že Dukla (ÚDA) končila a vedení Orbisu nám nabídlo, že bychom mohli u nich i s první ligou zůstat. Věděl jsem, že do Orbisu přestupují Tětivové, Škeřík, Šíp a brácha. Chtěli jsme zůstat v Praze a v dobré partě z reprezentace, a proto jsem nabídku přijal.

Hráli jsme chytrý basketbal. Byli jsme technicky založeni. V týmu vše pracovalo dobře, mluvou současnosti, byla v družstvu dobrá týmová chemie. V útok jsme měli pár útočných systémů a vzhledem k tomu, že jsem byli technicky zdatní, dokázali jsme improvizovat

Hráli jsme se opravdu z lásky a trochu také proto, že jsme se mohli podívat do ciziny.

Nepřemýšleli. Jdu na trénink, jdu hrát. Přestupy v podstatě neexistovaly. Nebyl to přestup za peníze, ale že bych třeba chtěl jít hrát do Sparty nebo do Orbisu. Polepšit se nedalo. Orbis – než jsme umřeli, někdo stářím.