Cesta k prvnímu zápasu VTB ligy začala krátce po sedmé hodině ranní u Sportovního centra. Jízda autobusem na letiště ani v nejmenším nepřipomínala obvyklé utrpení pracovních dní a bez sebemenšího škobrtnutí jsme dorazili na Letiště Václava Havla. Pro toho, kdo ještě nezaregistroval změnu názvu, je to stejné letiště jako Praha Ruzyně.

Odbavení na přepážce nebylo zrovna nejrychlejší, ale časová rezerva byla dostatečná. Za poslední kontrolou cestou k letadlu si cestující očichal pes celní správy. Vzhledem k tomu, že všichni byli čistí a žádné drogy nepašovali, k mimořádné situaci nedošlo. Více než dvouhodinový let do Moskvy probíhal v klidu a pohodě. Každý vyplnil čas po svém, někdo četbou časopisu, jiný sledováním různých elektronických zařízení a jiní spánkem. Je až neuvěřitelné, jak AJ Abrams dokáže využít čas ke spánku. Celé dvě hodiny neotevřel oko. To trenér Ginzburg, který obvykle zaspí cestou na letiště už průjezd Sadskou, tentokrát nemohl pořádně zabrat. „Dneska to nebylo ono,“ rozmrzele procedil mezi zuby v Moskvě na letišti Šeremetěvo.

Pěší turistika z terminálu F do terminálu D na tamním airportu nahradila obvyklý trénink před zápasem. Vzhledem k přestupu z mezinárodní na vnitrostátní linku to byl pochod s plnou zátěží. Pěší

turistika se trochu snoubila s orientačním pochodem. Když jsme dorazili na správné místo na druhé straně letiště, bylo otázkou, co se zavazadly, které nikdo nechtěl stále vláčet při sobě. Po průchodu dvojitě zatočeným, pomalu se pohybujícím hadem čekatelů na check-in se podařilo větší kusy bagáže udat. Pak se skupinky hráčů rozprchly po letišti hledat něco k snědku, nějaké rozumné připojení nebo si jen tak poklábosit. U všech nakonec zvítězila elektronika. „Skoro celou dobu jsem koukal na filmy,“ potvrdil Vráťa Šístek náplň dlouhého čekání.

V půl osmé místního času, tedy deset a půl hodiny po odjezdu z Nymburka, se všichni nalodili na palubu letadla, aby absolvovali i poslední střípek poutě. Cesta do více než miliónového Nižného Novgorodu (dříve se jmenovalo Gorkij) trvala ve vzduchu necelou tři čtvrtě hodinu. Než stevardky rozdaly pití a bagetu, už čumák letadla směřovat dolů. Přistání ve stylu lochnesky díky silnému větru zvládl pilot dobře, ale stejně mu nikdo, jako při letu do Moskvy, nezatleskal.

Místní letiště pro stejně velké město jako Praha, čistotou a útulností zrovna nezářilo. Místo s pásem, kudy přijížděla zavazadla, připomínalo plechovou skladovací halu. Pozitivem budiž, že ani jedno ze zavazadel se neztratilo. Cesta od místa vyzvednutí zavazadel na silnici před letištěm trvala ani ne dvě minuty... Rychle do autobusu a hajdy na hotel.

Jízda čtyřproudou silnicí byla docela svižná a panelové domy problikávající za okny autobusu připomínaly dobu reálného socialismu. Stejně tak vozový park, který začínal od starých Žigulíku a Moskvičů. I nad technickým stavem by se dalo dlouze diskutovat. Nesvítící zadní světla u nejméně pěti aut, každou chvíli výstražně blikající směrovky aut, která jaksi vypověděla službu i auto tlačené jejich osádkou po místním bulváru.

Cestou k hotelu jsme po půlkilometrovém mostu překonali řeku Oka, která se pod místním Kremlem vlévá do Volhy. Pak už to bylo jen pár zatáček a po Gagarinově prospektu k hotelu OKA Business, který zářil do potemnělé noci. V přízemní se horda teenagerů i trochu starších dobře a hlučně bavila, po desáté však už byl klid.

První kroky krátce po ubytování směřovaly na večeři. Pro milovníky ryb ideální strava – jediným masem byl totiž losos. Příloh jako špagety, rýže, opečené brambory bylo dost stejně jako zeleniny. Čeho se nedostávalo, byla obyčejná voda. Na stolku se krčilo deset půllitrových lahví, což nebyla ani jedna na osobu. To byla chvíle pro Vrtáka. Místní děvočky uhranul svou ruštinou a neoblomnou diplomacií a ejhle, další dva balíky se po chvíli na stolku vylouply.

Posledním bodem sobotního programu byla video. V místnosti připomínajícím kinosál se promítalo utkání zítřejšího soupeře. „Peníze nehrají žádnou roli, není důležitý žádný budget klubu,“ začal trenér Ginzburg asi půl hodinou poradu. Pak už ukazoval a komentoval silné stránky jednotlivých hráčů soupeře nebo jejich kolektivní hry. K vidění tak bylo výborné útočné doskakování týmu z NN (Nižnyj Novgorod), skvělá střelba některých hráčů. Trenéři odhalili i slabé stránky domácích hráčů a i tyto vlastnosti naservírovali svým svěřencům. Dlouhý den skončil a v neděli to bude naostro.

V půl osmé místního času snídaně, od devíti trénink. Cesta od hotelu k hale trvá pěšky asi tři minuty! „Nepamatuji, kdy bych šel z hotelu do haly pěšky,“ zavrtěl hlavou Petr Benda, při absenci Ládi Sokolovského zastupující kapitán. Po tréninku bude na programu druhý díl videa a oběd. Lehká svačina přijde na řadu před čtvrtou místního času a zápas začíná v 17:30 (tedy v 15:30 našeho času). 

Ve fotogalerii najdete několik fotografií ze soboty