Probojovali se do finálového turnaje nejlepších čtyř týmů ČR. Od roku 2000 startovala v extralize mládežnických kategorií družstva celkem tři družstva. V sezoně 2001/02 to byl tým starších dorostenek pod vedením trenérů Skořepy a Havelky. V základní skupině jim o fous unikl postup do play-off a skončily na 9.místě. V sezoně 2006/07 startovali v extralize starší dorostenci. Eva Hubálková a Miroslav Holík skončili po základní části na 10.místě a ve skupině play-out si smolnou porážkou s Ústím nad Labem o místo pohoršili, když právě se Severočechy měli stejný počet bodů a rozhodovalo skóre vzájemných zápasů. O rok později startovali v extralize junioři do 18 let a s trenéry Vokřínkem a Hubálkovou a v šestnáctičlenném pelotonu obsadili 15.místo.

Z uvedeného přehledu je jasné, že se zatím ani jeden tým neprobojoval do play-off natož do finálového turnaje. Druhé místo juniorů U19 po základní části je snové a více než vyplnilo předsezónní cíle, připomínáme nováčka extraligy, měrou více než vrchovatou.

V prvním kole play-off se junioři se svým soupeřem BC Vysočina z Jihlavy nepáral a v nejkratší možné době postoupil do závěrečného turnaje. Zápasy to však jednoduché nebyly, protože tým Vysočiny svou kvalitu prokazoval v každém utkání.

Při příležitosti postupu do turnaje Final Four jsme se zeptali trenéra Beneše na pár otázek.

Jaká byla atmosféra v týmu po posledním utkání prvního kola play-off v Jihlavě?

Atmosféra byla úžasná, jak přímo na palubovce, tak v šatně po utkání. Celou cestu z Jihlavy se v autobuse skandovalo a i na společné večeři byla vynikající zábava.

Před sezónou byl náš skromný cíl postup do play off, chtěli jsme skončit nejhůře sedmí, abychom se vyhnuli v prvním kole mistrovskému USK. Vyšlo nám to nad očekávání skvěle.

Cíl jste tedy splnili na sto padesát procent. Jak byste ho chtěli posunout v závěrečném turnaji?

To si necháme zatím pro sebe. Máme stále touhu po úspěchu a tomu podřizujeme vše. Zda nám to vyjde, ukáže až samotný turnaj.

Kdy jste v průběhu sezony začali věřit, že se probojujete do Final 4?

Tak nějaké signály samozřejmě byly již v průběhu sezóny, ale já osobně jsem uvěřil až po závěrečném klaksonu tuto sobotu v Jihlavě.

Spousta potu, tvrdě odvedené práce v tréninku, disciplína, obětování se pro ostatní, ale i radost ze hry, která z kluků ani na okamžik nevyprchala. Musíme také podotknout, že nám hodně pomohlo, že šest, sedm kluků pravidelně hraje druhou ligu mužů, kde se nám také zatím vede také více než dobře. Tyto zkušenosti kluci dokáží prodat ve chvílích, kdy se nám nevede zrovna nejlépe.

Čím se podle tebe nejvíce odlišujeme od ostatních účastníků Final 4, přeci jen ostatní soupeři jsou „profesionály“ v takových turnajích?

Naše obrovská výhoda je velmi vyrovnaný kádr, kdy opravdu může naskočit úplně každý hráč ze dvanáctky, ostatní týmy když vystřídají, jde jejich úroveň hry mírně dolů, my když vystřídáme, přikládáme pod kotel ještě více. Další naší zbraní, která nás provází celý tento ročník, je velmi tvrdá a nekompromisní obrana, která nám přináší toužené ovoce. Kluci hrají jeden za druhého a to je na hřišti opravdu znát. Nikdy ale opravdu nikdy neskládáme zbraně a bojujeme o každý míč. Pravda je, že je F4 pro nás premiérou, ale nezapomeňme, že jsme nováčci extraligy, a proto je již tento postup obrovským úspěchem. Jsme však stále hladoví a velmi pečlivě se připravujeme, abychom zaskočili ostatní týmy i na finálovém turnaji.