Druhý Američan Mike Taylor totiž poslal zprávu, že let z Dallasu do Londýna byl zrušen a v dalším letu už nebylo místo. Přílet rozehrávače se tak odkládá o 24 hodin.

Aubrey měl více štěstí a jeho let z Houstonu přes Londýn do Prahy sice trval bezmála 24 hodin, ale nebyl ničím komplikovaný. Dokonce i zavazadla dorazila všechna. Po vystoupení z auta se ještě dlouhou chvíli protahoval a pak už proběhla v kanceláři generálního manažera obvyklá přijímací procedura. Tradiční byla také otázka na manuální převodovku a obvyklá byla i odpověď doprovázená záporným vrtěním hlavy a trochou obavy v očích. Příslib fešné učitelky v autoškole snad zahnal počáteční obavy.

Aubrey se také seznámil s Michalem Ježdíkem a několika hráči. Chvilku procvičil ruku při driblování s míčem, do jiné aktivity se ve stavu únavy nepouštěl. Zpozorněl, když se na odchodu z haly pozdravilo slovem „čau“. Možná se na chvíli přenesl do svého minulého působení v Itálii.

Další radost mu přinesla informace, že fast food amerického typu není od Poděbrad a Nymburka daleko. Jeho pozdně obědové menu se skládalo z dvou doublecheeseburgerů, velkých hranolek, dvaceti kuřecích nuggets a velkého spritu. Ještě než se Aubrey zakousl do prvního nugetu, zeptali jsme se na pár otázek.

Nymburk je špičkový tým v České republice, je známý i po Evropě, má na svém kontě devět titulů, hraje hodně zápasů v týdnu a ve výborných soutěžích… takže nebylo o čem přemýšlet.

Jasně. Myslím, že moc hráčů, kteří raději trénují, než hrají, asi moc po hřištích neběhá (smích). Pochopitelně si uvědomuji, že chceš-li hrát dobře zápasy, musíš i trénovat.

Věděl jsi něco o Česku, než jsi sem přišel?
Přiznám se, že moc ne. Věřím, že na konci sezony to bude už lepší. Dneska jsem už jednu pozitivní věc zjistil. Kousek od Poděbrad je Mc’Donald (smích).

Která ze soutěží (VTB nebo Eurocup či Euroliga) je pro tebe větším lákadlem?

Já bych soutěže nijak moc nerozlišoval, protože jsou to všechno skvělé ligy s výbornými soupeři. Je jasné, že Euroliga je na nejvyšší úrovni, a tak by bylo výborné, kdybychom se z kvalifikace do ní probojovali.

Řekl bys o sobě, že jsi spíše defenzivní nebo ofenzivní typ hráče?

To vyplývá z obrany. Při dobré obraně přijde úspěšnost střelby sama.

Já věřím, že se mnou budou všichni spokojeni i v toto ohledu (s úsměvem). Jsem pochopitelně rád, když nastřílím hodně bodů, ale jak jsem říkal, střelba a obrana se nevylučují, ale doplňují. K tomu, aby tým vyhrával, je třeba obojího. Nestačí nastřílet třeba 30 bodů, když přes tebe dají čtyřicet.

Může si hráč, v klubu jako je Nymburk, přát něco jiného, než vyhrát titul?

Zase tě asi moje odpověď nepřekvapí – probojovat se pavoukem soutěží co nejdál a nejlépe to všechno vyhrát. Ovšem v Eurolize, Eurocupu nebo VTB lize to bude asi mnohem těžší a především v Eurocupu je hranicí úspěchu a neúspěchu pouze jeden smolně prohraný zápas.

Hrál jsi už někdy ve své kariéře proti týmům formátu CSKA, Žalgiris a podobně?

Na úrovni evropských pohárů ne, ale v italské lize jsme bojovali proti Bennet Cantu, Montepaschi Siena nebo Milanu a to jsou velice silné euroligové týmy.  

Já jsem zatím nadmíru spokojený. Počasí je krásné, i když trochu teplo, byt mám krásný … prostě převládají jen pozitivní pocity.

Je příjemný a funguje internet. Jsem daleko od domova a internet je prostředek, díky kterému zůstávám v neustálém kontaktu s rodinou a příteli.

Já nejsem závislý na internetu, vydržel bych to den, ale už druhý by mi chyběl právě kvůli tomu kontaktu s nejbližšími.

Z USA jsi možná zvyklý na větší města, než je Nymburk nebo Poděbrady. Nevadí ti to?

Nevadí. Já nejsem člověk, který by chodil moc ven do víru velkoměsta.

Nymburk je tým, který je stále na cestách. Nemáš z toho obavy?

V Itálii jsme tolik nelítali a už vůbec ne na tak dlouhé vzdálenosti, ale beru to jako součást své práce a nebojím se toho.   

Odpočívat!! (smích). Nejdříve si ještě „zaskypuji“ se svou rodinou, aby věděli, že jsem v pořádku a pak půjdu spát.