Kompletní tým zamíří dnes do Základní školy v Sadské, aby zde hráči zkusili, jak tvrdý chleba kantor má. Dějepis, matematika, biologie, angličtina, čeština a tělocvik, to jsou předměty, ve kterých se šesťáci až deváťáci budou moci setkat s profesionálními hráči v roli učitelů.

Samozřejmě vám přineseme bohatou obrazovou dokumentaci a pocity hráčů po vyučovací hodině. Necelých čtyřiadvacet hodin před výukou jsme tuctem otázek nechali naše hráče zavzpomínat na dobu minulou, kdy sami byli v roli žáků. Přečtěte si, na co si naši basketbalisté vzpomněli.

Petr Benda: Škola mi nevadila, takže jsem se těšil.

Lukáš Palyza: Na základku jsem se rozhodně netěšil, na střední to bylo lepší.

Mike Efevberha: Já jsem se do školy těšil. Docela mě bavilo se učit a taky jsem se těšil na kamarády.

Drew Naymick: Bylo skvělé se zase potkat s kamarády – ale ne – prázdniny byly vždycky lepší!

Miljan Pavković: Moc jsem se netěšil, protože během prázdnin bylo spoustu volného času, mohl jsem si hrát celý den a jen začala škola, začaly povinnosti a domácí úkoly.

Tomáš Pomikálek: Ne, nikdy. Možná jen na první den, protože se jednak ten den nic neučilo a že jsem mohl po dvou měsících potkat kamarády a spolužáky.

PH: Já jsem byl milionový žák, nejhodnější.
LP: Zpočátku jsem byl trochu gauner, ale čím jsem byl starší, tím jsem byl rozumnější.

RN: Spíše sígr, ale žehlil jsem to dobrými známkami.

RR: Učil jsem se dobře, ale dělal jsem i blbosti.

ME: Nebyl jsem špatný žák, ale byl jsem trochu třídním klaunem.

DN: Nebyl jsem moc klidný žák. Stále jsem se s někým bavil.

MP: Byl jsem, myslím, dobrý žák, ale raději jsem si hrál, než se učil.

TP: Ne, já jsem byl vždycky zlobivej. 

VH: Nám to nikdo nikdy nedělal. Pár trestů jsem dostal, ale nikdy jsem nebyl po škole.

JW: Nevzpomínám si… skoro bych dal ruku do ohně, že ne.

PH: Nikdy!
LP: Jednou ano. Tak dlouho jsem při češtině otravoval, až jsem zůstal po škole a psal jsem na tabuli, že už nebudu nikdy vyrušovat v hodině. 

RN: U nás ve škole se to moc nedělalo, více se psaly poznámky.

RR: Nebyl jsem. Nemohl jsem si to dovolit, protože jsem utíkal na trénink.

ME: Párkrát jsem po škole zůstal, protože jsem se během vyučování bavil se spolužáky moc nahlas.

DN: Občas jsem zůstal ve škole déle, vždycky to bylo za mluvení.

MP: Vždycky jsem se snažil učitele poslouchat, takže jsem po škole nebyl. Jen jednou jsem rozbil tenisovým míčkem okno a byl jsem potrestán.

DC: Byl jsem trochu neposedný a možná každý týden jsem si den ve škole prodloužil.

TP: Hodněkrát. Když jsem za týden nepřinesl poznámku, byl to úspěch.

PB: Žádný, nikdy jsem nic neudělal, ani jsem neměl poznámku. 

VH: Párkrát jsme vysklili nějaké to okno, ale jinak nic velkého.

JW: Ve třetí třídě jsem se popral se spolužákem ve třídě (vyhrál jsem – smích).

PH: To se neříká… možná pětka.
LP: Ve čtvrté třídě jsem se požďuchal se spolužákem a on zády vysklil vitrínu.

RN: Průšvih žádný velký jsem neměl, ale nějakou tu důtku jsem ulovil.

RR: Podepsal jsem si žákovskou knížku s poznámkou… a jak jinak, přišlo se na to. 

ME: Neustále jsem vyrušoval, protože jsem se bavil. Žádný velký průšvih jsem ale neměl. 

DN: Při americkém fotbalu jsem jednoho protihráče trefil míčem opravdu tvrdě.

MP: Nebyl to průšvih, ale jedna nepříjemnost se mi stala. Šlápnul jsem do velké kaluže na školním dvoře. Byl jsem celý mokrý a všichni mí spolužáci se mi smáli. 

TP: Který je největší?… spolužákovi jsem zlomil ruku a ulomil jsem umyvadlo.

PB: Na naši dějepisářku. Žádná hodina nebyla stejná, dokázala nás zaujmout.

VH: Na třídního ze základní školy, protože to byl nejen učitel, ale i kamarád, se kterým byla sranda.

JW: Na paní profesorku Boučkovou ze sportovního gymnázia, která učila němčinu. Snažila se do nás dostat nejen svůj předmět, ale i něco „ze života“.

PH: Na češtináře dr. Darsu (ten je teď ředitelem na škole), protože mě naučil česky.
LP: Ze základky se nikoho nevybavuji. Jen angličtinářku, která nás chytla u té vitríny a ta byla hodně přísná.

RN: Žádný mi v paměti neutkvěl.

RR: Učitel tělocviku na základní škole, který byl i mým basketbalovým trenérem. 

ME: Na svou učitelku chemie. Byl zábavná, prostě „cool“ a uměla se krásně smát.

DN: Učitel chemie. Každou hodinu dokázal podat jako bláznivý příběh a jeho hodiny byly moc zajímavé.

MP: Mým nejoblíbenějším učitelem byl matikář. Dokázal zajímavě vyprávět a byla s ním legrace.

DC: Na svého učitele hudební výchovy, krásně hrál na elektronické varhany.

TP: Na paní učitelku Přibylovou, kterou jsme měli jako třídní poslední tři roky.

PB: Dějepis, zeměpis, tělesná výchova, čeština.

PH: (po dlouhém přemýšlení) Neměl jsem vyloženě nejoblíbenější předmět.
LP: Angličtina.

MP: Dějepis, protože jsem vždycky chtěl vědět hodně zajímavého o historii naší země.

DC: Chemie, vždycky při ní byla legrace.

Jaký předmět jsi nenáviděl?

PH: Němčina (na konci rozhovoru přidána ještě chemie)
LP: Vlastivědu a přírodovědu.

RN: Všechny ty, kde se psala písemka nebo jsem mohl být zkoušený.

DN: Španělštinu. Ale potom, co jsem hrál rok ve Španělsku, jsem tomu předmětu odpustil.

VH: Ne že bych si je všechny pamatoval, ale pár jich určitě bylo.

JW: Ano. Chodili jsme spolu do třídy, bydleli jsme v jedné ulici a naproti sobě.  

PH: Samozřejmě.
LP: Neměl jsem žádnou. 

RN: Taky byla… na prvním stupni jedna, na druhém druhá.

ME: Jo, měl jsem několik různých dívek.

DN: Zábavná věc flirtovat s dívkami ve škole…

MP: Jasně. Měl jsem rád dívku, co seděla za mnou. Stále jsem se snažil upoutat její pozornost.

DC: Ve škole jsem žádnou opravdovou lásku neměl.

PB: Neměl jsem žádná vyložené plány… možná učitel.

VH: Popelář nebo kosmonaut – nevyšlo ani jedno… zatím.

JW: Když jsem začal hrát basket, tak profesionálním basketbalistou.

PH: Popelář.
LP: Ve škole jsem o tom nijak nepřemýšlel.

RR: Nevzpomínám si, ale když jsem začal hrát basket, tak profesionálním hráčem jako Scottie Pippen nebo Michael Jordan.

DN: Profesionálním sportovcem, letcem nebo automobilovým závodníkem.

MP: Chtěl jsem být policajtem, protože to pro mě byli největší hrdinové.

DC: Chtěl jsem být profesionální baseballový hráč jako otec.

TP: Neměl jsem žádné přání. Pořád jsem poslouchal hasiče, policajty, popeláře….

PB: My jsme dostávali svačiny ve škole a většinou to byl Pribináček a mléčný nápoj.

JW: Maminka byla hodná a připravovala mi bagetku s máslem, šunkou, sýrem… a já je rád jedl.

PH: Pítíčko Fruko a banán.
LP: Rohlík, rozříznutý na půl a uvnitř tavený sýr, šunkový salám a plátkový sýr.

RR: Rohlík s máslem, hořčicí a šunkou.

DC: Medové buchty, ty jsem miloval.

TP: Měl jsem pestré svačiny, většinou rohlík na sladko nebo na slano.

PB: Nesnášel jsem jídelny… většinou to u polévky i skončilo.

JW: Jedl … a vzpomínám, že jsem párkrát vyhazoval maso … to jsem byl ale ještě nerozumný.  

PH: Do jídelny jsem nechodil, ale doma jsem polévky jedl.
LP: Jedl… kromě sekané jsem jedl úplně všechno.

ME: Ne, polévku v jídelně jsem nikdy nejedl.

DN: V jídelně jsme moc často polévku neměli. Když jsem jí chtěl, musel jsem jíst doma.

MP: Ve škole jsem polévky nejedl, i když mi rodiče a učitelé stále říkali, jak je zdravá.

DC: V jídelně jsem nikdy polévku nejedl. Začal jsem ji jíst až když jsme odjel za moře.

TP: Jedl. Nikdy jsem s tím neměl problém jako někteří mí spolužáci. Mně v jídelně chutnalo.

PB: Zaujmout třicet dětí ve třídě každou vyučovací hodinu.

VH: Zvládnout ty malé prevíty (smích). 

JW: Získat si u dětí respekt a hlavně jejich pozornost. Kantoři jsou limitovaní tím, co si mohou vůči nim dovolit. Není snadné žáky zaujmout, protože oni mají kolem sebe spoustu vjemů, které je rozptylují.  

PH: Všechno, práce s dětmi je těžká.
LP: Skloubit snahu dětem něco předat a zaujmout je. Děti zatím nejsou na takové úrovni, aby o výuku měly samy zájem. Obdivuji lidi, kteří dělají kantořinu třicet let a mají na to stále nervy. 

RN: V současné době to není jednoduché povolání, protože kantoři nemají moc páky na to, aby s dětmi něco udělali. Za nás nebylo tolik věcí, které by nás rozptylovaly jako mobily, hry… Není žádná hitparáda vést děti k něčemu, když pak rodiče své děti ovlivňují opačným směrem. 

RR: Naučit se komunikovat s dětmi, protože dnes jsou děti o hodně horší, než byly dříve. Moje mamka je učitelka, tak to vím z první ruky. Učitelé by měli vychovávat děti a nejen je učit, ale chybí jim opora. 

ME: Zkrotit děti se špatnými návyky.

DN: Slyšel jsem, že je těžké se na hodiny připravovat a určitě je náročné krotit každý den tu spoustu zlobivých dětí.

MP: Můj kamarád, který je učitel, říká, že nejtěžší je žáky hodnotit a já si to myslím také.

DC: Získat pozornost žáků a přesvědčit je, aby pochopili důležitost vzdělání.