Z PALUBOVKY ZA KATEDRU

Z PALUBOVKY ZA KATEDRU

Dnes se nymburští basketbalisté představí v jiné formě, místo na palubovce se budou potit před žáky.

Kompletní tým zamíří dnes do Základní školy v Sadské, aby zde hráči zkusili, jak tvrdý chleba kantor má. Dějepis, matematika, biologie, angličtina, čeština a tělocvik, to jsou předměty, ve kterých se šesťáci až deváťáci budou moci setkat s profesionálními hráči v roli učitelů.

Samozřejmě vám přineseme bohatou obrazovou dokumentaci a pocity hráčů po vyučovací hodině. Necelých čtyřiadvacet hodin před výukou jsme tuctem otázek nechali naše hráče zavzpomínat na dobu minulou, kdy sami byli v roli žáků. Přečtěte si, na co si naši basketbalisté vzpomněli.

 
Těšil ses po prázdninách do školy?

Petr Benda: Škola mi nevadila, takže jsem se těšil.

Vojta Hruban: Na první měsíc jsem se těšil, pak už to bylo horší.
Jiří Welsch: Vždycky jsem se netěšil.
Pavel Houška: Ne, protože jsem věděl, že budu muset každé ráno vstávat.

Lukáš Palyza: Na základku jsem se rozhodně netěšil, na střední to bylo lepší.

Radek Nečas: Do první třídy jsem se těšil, pak už to bylo horší.
Rado Rančík: Ne, nikdy.

Mike Efevberha: Já jsem se do školy těšil. Docela mě bavilo se učit a taky jsem se těšil na kamarády.

Drew Naymick: Bylo skvělé se zase potkat s kamarády – ale ne – prázdniny byly vždycky lepší!

Miljan Pavković: Moc jsem se netěšil, protože během prázdnin bylo spoustu volného času, mohl jsem si hrát celý den a jen začala škola, začaly povinnosti a domácí úkoly.

Demond Carter: Netěšil, já jsem byl raději doma.

Tomáš Pomikálek: Ne, nikdy. Možná jen na první den, protože se jednak ten den nic neučilo a že jsem mohl po dvou měsících potkat kamarády a spolužáky.

  
Byl jsi ve škole „hodný“ žák?
PB: Já jsem byl hodný žák.
VH: Myslím, že jsem byl hodný žák.
JW: Byl jsem vzorný žák. 

PH: Já jsem byl milionový žák, nejhodnější.
LP: Zpočátku jsem byl trochu gauner, ale čím jsem byl starší, tím jsem byl rozumnější.

RN: Spíše sígr, ale žehlil jsem to dobrými známkami.

RR: Učil jsem se dobře, ale dělal jsem i blbosti.

ME: Nebyl jsem špatný žák, ale byl jsem trochu třídním klaunem.

DN: Nebyl jsem moc klidný žák. Stále jsem se s někým bavil.

MP: Byl jsem, myslím, dobrý žák, ale raději jsem si hrál, než se učil.

DC: Byl jsem dobrým žákem.

TP: Ne, já jsem byl vždycky zlobivej. 


Byl jsi někdy za trest po škole?
PB: Nikdy.

VH: Nám to nikdo nikdy nedělal. Pár trestů jsem dostal, ale nikdy jsem nebyl po škole.

JW: Nevzpomínám si… skoro bych dal ruku do ohně, že ne.

PH: Nikdy!
LP: Jednou ano. Tak dlouho jsem při češtině otravoval, až jsem zůstal po škole a psal jsem na tabuli, že už nebudu nikdy vyrušovat v hodině. 

RN: U nás ve škole se to moc nedělalo, více se psaly poznámky.

RR: Nebyl jsem. Nemohl jsem si to dovolit, protože jsem utíkal na trénink.

ME: Párkrát jsem po škole zůstal, protože jsem se během vyučování bavil se spolužáky moc nahlas.

DN: Občas jsem zůstal ve škole déle, vždycky to bylo za mluvení.

MP: Vždycky jsem se snažil učitele poslouchat, takže jsem po škole nebyl. Jen jednou jsem rozbil tenisovým míčkem okno a byl jsem potrestán.

DC: Byl jsem trochu neposedný a možná každý týden jsem si den ve škole prodloužil.

TP: Hodněkrát. Když jsem za týden nepřinesl poznámku, byl to úspěch.

 
Největší průšvih, který jsi ve škole spáchal?

PB: Žádný, nikdy jsem nic neudělal, ani jsem neměl poznámku. 

VH: Párkrát jsme vysklili nějaké to okno, ale jinak nic velkého.

JW: Ve třetí třídě jsem se popral se spolužákem ve třídě (vyhrál jsem – smích).

PH: To se neříká… možná pětka.
LP: Ve čtvrté třídě jsem se požďuchal se spolužákem a on zády vysklil vitrínu.

RN: Průšvih žádný velký jsem neměl, ale nějakou tu důtku jsem ulovil.

RR: Podepsal jsem si žákovskou knížku s poznámkou… a jak jinak, přišlo se na to. 

ME: Neustále jsem vyrušoval, protože jsem se bavil. Žádný velký průšvih jsem ale neměl. 

DN: Při americkém fotbalu jsem jednoho protihráče trefil míčem opravdu tvrdě.

MP: Nebyl to průšvih, ale jedna nepříjemnost se mi stala. Šlápnul jsem do velké kaluže na školním dvoře. Byl jsem celý mokrý a všichni mí spolužáci se mi smáli. 

DC: Docela často jsem se pral.

TP: Který je největší?… spolužákovi jsem zlomil ruku a ulomil jsem umyvadlo.

 
Na kterého učitele nejraději vzpomínáš?

PB: Na naši dějepisářku. Žádná hodina nebyla stejná, dokázala nás zaujmout.

VH: Na třídního ze základní školy, protože to byl nejen učitel, ale i kamarád, se kterým byla sranda.

JW: Na paní profesorku Boučkovou ze sportovního gymnázia, která učila němčinu. Snažila se do nás dostat nejen svůj předmět, ale i něco „ze života“.

PH: Na češtináře dr. Darsu (ten je teď ředitelem na škole), protože mě naučil česky.
LP: Ze základky se nikoho nevybavuji. Jen angličtinářku, která nás chytla u té vitríny a ta byla hodně přísná.

RN: Žádný mi v paměti neutkvěl.

RR: Učitel tělocviku na základní škole, který byl i mým basketbalovým trenérem. 

ME: Na svou učitelku chemie. Byl zábavná, prostě „cool“ a uměla se krásně smát.

DN: Učitel chemie. Každou hodinu dokázal podat jako bláznivý příběh a jeho hodiny byly moc zajímavé.

MP: Mým nejoblíbenějším učitelem byl matikář. Dokázal zajímavě vyprávět a byla s ním legrace.

DC: Na svého učitele hudební výchovy, krásně hrál na elektronické varhany.

TP: Na paní učitelku Přibylovou, kterou jsme měli jako třídní poslední tři roky.

 
Jaký byl tvůj nejoblíbenější předmět?

PB: Dějepis, zeměpis, tělesná výchova, čeština.

VH: Dějepis.
JW: Matematika a jazyky.

PH: (po dlouhém přemýšlení) Neměl jsem vyloženě nejoblíbenější předmět.
LP: Angličtina.

RN: Tělocvik.
RR: Angličtina a tělocvik.
ME: Chemie.
DN: Dějepis.

MP: Dějepis, protože jsem vždycky chtěl vědět hodně zajímavého o historii naší země.

DC: Chemie, vždycky při ní byla legrace.

TP: Tělocvik.


Jaký předmět jsi nenáviděl?

PB: Chemie a fyzika.
VH: Chemie.
JW: Biologie.

PH: Němčina (na konci rozhovoru přidána ještě chemie)
LP: Vlastivědu a přírodovědu.

RN: Všechny ty, kde se psala písemka nebo jsem mohl být zkoušený.

RR: Biologie a fyzika.
ME: Vlastivěda.

DN: Španělštinu. Ale potom, co jsem hrál rok ve Španělsku, jsem tomu předmětu odpustil.

MP: Vyhrála by chemie.
DC: Angličtinu.
TP: Dějepis.
  
Prožil jsi na škole nějakou dětskou lásku?
PB: Jako každý, ano.

VH: Ne že bych si je všechny pamatoval, ale pár jich určitě bylo.

JW: Ano. Chodili jsme spolu do třídy, bydleli jsme v jedné ulici a naproti sobě.  

PH: Samozřejmě.
LP: Neměl jsem žádnou. 

RN: Taky byla… na prvním stupni jedna, na druhém druhá.

RR: Jasně … a kdo neměl.

ME: Jo, měl jsem několik různých dívek.

DN: Zábavná věc flirtovat s dívkami ve škole…

MP: Jasně. Měl jsem rád dívku, co seděla za mnou. Stále jsem se snažil upoutat její pozornost.

DC: Ve škole jsem žádnou opravdovou lásku neměl.

TP: Jó, ale nic velkého to nebylo.
 
Čím jsi chtěl být jako žák první/druhé třídy?

PB: Neměl jsem žádná vyložené plány… možná učitel.

VH: Popelář nebo kosmonaut – nevyšlo ani jedno… zatím.

JW: Když jsem začal hrát basket, tak profesionálním basketbalistou.

PH: Popelář.
LP: Ve škole jsem o tom nijak nepřemýšlel.

RN: Popelář nebo řidič kamiónu.

RR: Nevzpomínám si, ale když jsem začal hrát basket, tak profesionálním hráčem jako Scottie Pippen nebo Michael Jordan.

ME: Policistou.

DN: Profesionálním sportovcem, letcem nebo automobilovým závodníkem.

MP: Chtěl jsem být policajtem, protože to pro mě byli největší hrdinové.

DC: Chtěl jsem být profesionální baseballový hráč jako otec.

TP: Neměl jsem žádné přání. Pořád jsem poslouchal hasiče, policajty, popeláře….

 
Co jsi míval nejčastěji ke svačině?

PB: My jsme dostávali svačiny ve škole a většinou to byl Pribináček a mléčný nápoj.

VH: Ovoce a zelenina.

JW: Maminka byla hodná a připravovala mi bagetku s máslem, šunkou, sýrem… a já je rád jedl.

PH: Pítíčko Fruko a banán.
LP: Rohlík, rozříznutý na půl a uvnitř tavený sýr, šunkový salám a plátkový sýr.

RN: Rohlík s mlékem.

RR: Rohlík s máslem, hořčicí a šunkou.

ME: Ovoce a džus.
DN: „Fruit Roll-Ups" candy
MP: Obložený rohlík.

DC: Medové buchty, ty jsem miloval.

TP: Měl jsem pestré svačiny, většinou rohlík na sladko nebo na slano.

 
Jedl jsi v jídelně polévky?

PB: Nesnášel jsem jídelny… většinou to u polévky i skončilo.

VH: Do jídelny jsem moc nechodil.

JW: Jedl … a vzpomínám, že jsem párkrát vyhazoval maso … to jsem byl ale ještě nerozumný.  

PH: Do jídelny jsem nechodil, ale doma jsem polévky jedl.
LP: Jedl… kromě sekané jsem jedl úplně všechno.

RN: Jedl.
RR: Vždy a všechno.

ME: Ne, polévku v jídelně jsem nikdy nejedl.

DN: V jídelně jsme moc často polévku neměli. Když jsem jí chtěl, musel jsem jíst doma.

MP: Ve škole jsem polévky nejedl, i když mi rodiče a učitelé stále říkali, jak je zdravá.

DC: V jídelně jsem nikdy polévku nejedl. Začal jsem ji jíst až když jsme odjel za moře.

TP: Jedl. Nikdy jsem s tím neměl problém jako někteří mí spolužáci. Mně v jídelně chutnalo.

 
Co je podle tebe nejtěžší na povolání učitele?

PB: Zaujmout třicet dětí ve třídě každou vyučovací hodinu.

VH: Zvládnout ty malé prevíty (smích). 

JW: Získat si u dětí respekt a hlavně jejich pozornost. Kantoři jsou limitovaní tím, co si mohou vůči nim dovolit. Není snadné žáky zaujmout, protože oni mají kolem sebe spoustu vjemů, které je rozptylují.  

PH: Všechno, práce s dětmi je těžká.
LP: Skloubit snahu dětem něco předat a zaujmout je. Děti zatím nejsou na takové úrovni, aby o výuku měly samy zájem. Obdivuji lidi, kteří dělají kantořinu třicet let a mají na to stále nervy. 

RN: V současné době to není jednoduché povolání, protože kantoři nemají moc páky na to, aby s dětmi něco udělali. Za nás nebylo tolik věcí, které by nás rozptylovaly jako mobily, hry… Není žádná hitparáda vést děti k něčemu, když pak rodiče své děti ovlivňují opačným směrem. 

RR: Naučit se komunikovat s dětmi, protože dnes jsou děti o hodně horší, než byly dříve. Moje mamka je učitelka, tak to vím z první ruky. Učitelé by měli vychovávat děti a nejen je učit, ale chybí jim opora. 

ME: Zkrotit děti se špatnými návyky.

DN: Slyšel jsem, že je těžké se na hodiny připravovat a určitě je náročné krotit každý den tu spoustu zlobivých dětí.

MP: Můj kamarád, který je učitel, říká, že nejtěžší je žáky hodnotit a já si to myslím také.

DC: Získat pozornost žáků a přesvědčit je, aby pochopili důležitost vzdělání.

TP: Zvládnout a zklidnit třídu. 
 
vloženo: 05.04.2013 00:42 / přečteno: 9362x
 
« Zpět

Kalendář

DOMAVENKUAKCE
PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
SPONZOŘI Facebook
ČEZ
STARLIFE
J&T BANKA
GEOSAN THETA
EPL COND
Velišek  - Podpěra
ADIDAS
LION SPORT
AUTOSALON LOUDA
CAR 4 WAY
Dr. MAX
Renomia
Zepris
VIS
Město Nymburk
Elektro Kutílek
Datonet
DP ComTel
Špára STK
Nota Bene
FALDO
Louda Reality
Crystal Bohemia
Wobenzym
Louda Alform
Inkospor
Barton
Jimsoft s.r.o.
C.L.P.A.
CASIA TOUR
hala
XXL
Hyundai
Molten
Česká televize
Kooperativa
AGEL
Pivovary Lobkowitz
ONDRÁŠOVKA
Redside
VALBEK
Rozehnal a Kuchař
ZENIT
SPORT
Finance Habitation
SUBTERRA
Sev.en EC
© 2010 - Copyright by ČEZ Basketbal Nymburk a.s. All rights reserved.