Když vznikal tento rozhovor, čekal na Michala Křemena čtvrtý zápas finále kyperské ligy mezi jeho Apoelem Nikósie a AEK Larnaka. Teď už víme, že čtvrtý zápas byl posledním a Apoel skončil letos na druhém místě.

Teď už je to dobré, ale na konci minulého roku jsem byl trochu v krizi. Ze začátku jsem se cítil dobře, ale po nějakých třech zápasech se to úplně zvrtlo a dva měsíce jsem si nevěděl rady, jak mám hrát.

Hraje se hodně individuálně, moc přihrávek tu k vidění není. Jakmile hráč dostane míč a už ho snadno nepustí. Na takové pojetí hry nejsem zvyklý. V Nymburce měl každý svou úlohu, zahlásila se akce a ta se hrála. Pravda, někdy se to zvrhlo i u nás ke streetbalu, ale tady se hraje streetbal neustále.

Změnilo se po dvou měsících něco ve stylu hry týmu?

Nezměnilo, ale já jsem o tom přestal přemýšlet. Nedá se říct, že by mi to bylo jedno, nemyslel jsem na to.

Měl, chtěl jsem odejít, ale nepřišla lepší nabídka, tak jsem zůstal. Teď už je to v pohodě, letos jsme i vyhráli dost zápasů.  

Nehráli, jen kyperskou ligu a to obnášelo většinou jeden zápas týdně. Pro příští rok jako finalista ligy máme možnost se do nějakého evropského poháru přihlásit.

Jeden zápas týdně, to je velká změna oproti Nymburku…

Kontrast to je, ale vůbec mi to nevadí. Když jsem si psal s klukama z Nymburka a oni my odpovídali ze stále jiných míst, říkal jsem si: „Tak hoši, tohle vám nezávidím!“ Cestování mi fakt nechybí.

Na Kypru, ostrově menším než je Středočeský kraj, jsi od 13.září. Vytáhl jsi paty z ostrova?

Ani jednou. Ani na Vánoce jsem nebyl doma, nebylo volno. Bastík (syn) už mi říká „tati“ jen když něco potřebuje, jinak jsem strejda (smích).

Kromě cestování na zápasy jsme byli s Čenem (Aleš Chán – Michalův spolubydlící) v Limassolu, to je nějakých 80 kilometrů a asi čtyřikrát jsme na začátku sezony byli i na turecké straně u moře.

My bydlíme přímo na hranicích, Nikósie je částečně řecká i turecká a cesta tam trvá nějakou půl hodinu. Je to asi dvacet kilometrů.

Jste blízko hranic rozděleného ostrova, pociťoval jsi nějaké napětí mezi Řeky a Turky?

Ví se o tom a je vidět, že „se nemusí“, ale turisty nebo nás hráče do toho nezatahují. A musím říct, že lidé jsou tu hodně přátelští… někdy až moc.

Město má asi sto padesát tisíc obyvatel, ale jen vyrazíme s klukama z mančaftu na pivo, do deseti minut o tom ví trenér. Tady se neschováš.

Jo, jo, je to tak. Čenda je tady velká atrakce. Každý na něj zírá a stále si ho fotí. Tomu tedy nezávidím.

Jsme na řecké straně, tak řecky… Anglicky ale umí skoro všichni, i starej děda na poště.

Vraťme se ještě k basketbalu. Jaká je úroveň kyperské ligy?

Domácí liga je poměrně vyrovnaná. Hraje jí osm týmů a stává se, že i poslední porazí někoho z horních pater tabulky. Jinak první čtyři týmy jsou hodně vyrovnané. Stačí vyhrát jednou venku a už se mohou zcela radikálně změnit šance na postup do play-off.

Hodně. Například u nás je pět Američanů, jeden Francouz a my dva Češi.

Musí zbýt. V regulích je dáno, že tým musí mít na soupisce alespoň čtyři domácí hráče.

Přesně čtyři – dva starší, z nichž jeden hraje o trochu častěji a dva mladíci, kteří jsou jen zapsaní do zápisu o utkání. V podstatě hrajeme v osmi.

Dá se říct. Jen Keravnos, který skončil na prvním místě po základní části, měl tři domácí hráče, kteří byli použitelní a hráli.

U nás v Nikósii je velice dobrá. Hala pro dva a půl tisíce fanoušků je většinou narvaná až po střechu. To největší jádro (ultras) celý zápas stojí a řvou a řvou. Nechtěl bych tady jako hostující mančaft hrát.  Atmosféru finále si můžete vychutnat zde.

Hodně se u nás mluví o krizi na Kypru. Zasáhla tě?

Ne, nás ne. Oni to zdaňují jen těm, co mají nad 100 tisíc EUR a já už naštěstí všechno poslal domů (smích).  

Těším. Jsem zvědavý na první dojmy, až se vrátím. Určitě bude v Česku zima. Tady je od začátku března dvacet a více. Chodíme v tričku a trenýrkách. Řeknu ti, na tohle počasí se opravdu dá zvyknout.

Dostal jsem nabídku a jsem rád, že jí mám. Přesto stále nevím, zda ji přijmu nebo ne… Možná bych rád letos ještě stihnul nějaké play-off v jiné lize. Uvidíme, zda nějaká nabídka přijde.

Michale, přijdeš se podívat na nějaký zápas Nymburka?