Možná to bude pro mnohé nošení dříví do lesa, ale sluší se napsat, že Petr je odchovancem jihlavského basketbalu (dnes týmy z Jihlavy startují pod názvem BC Vysočina), odkud jej vytáhl objevitel talentů Miroslav Pospíšil. Do ligy vstoupil Petr Benda jen o rok později než Nymburk jako tým, tedy v roce 2001. Už v prvním svém roce odehrál více než 300 minut a nastřílel 131 bodů.

Jeho hvězda v brněnském týmu BVV nebo později pod názvem A plus zářila stále jasněji. V poslední sezoně v moravské metropoli (2006/07)  ze hřiště skoro neslezl, čtyřicetiminutové zápasy nebyly výjimkou. V této sezoně nastřílel v lize 824 bodů a doskočil 540 míčů, dvěstěkrát stál na čáře trestných hodů a byl pro Brno naprosto nepostradatelným hráčem.

Přestupem do Nymburka samozřejmě jeho minuty díky konkurenci šly mírně dolů, ale po celých deset let byl oporou týmu. Počty bodů i minut klesaly pochopitelně také v souvislosti s menším počtem utkání, které Nymburk v české lize hrál. I dneska je Petr Benda velice často členem zahajovací pětky, a pokud nemá problémy s fauly, nastupuje na koncích zápasů, když se jako tým trápíme.

Petrovy statistiky nejlépe ukáže tabulka jeho šestnácti ligových sezon.  

Petře, co zatím zůstává jen tvým basketbalovým přáním?

Pokud v Nymburce zůstanu, chtěl bych si zahrát Euroligu nebo vyhrát ligu mistrů a nehrát VTB ligu (s úsměvem).

Cítíš se starší, než když jsi do Nymburka přišel?

Ani moc ne. Pořád jsme rychlejší než Krojc, a mám větší výskok než Vojtek (smích). Kdyby to se mnou šlo dolů, tak bych uvažoval, jestli tady být nebo ne. Já osobně se cítím plný síly, jak před těmi deseti lety. (Že Petr nestárne ani fyzicky ukazuje slideshow jeho portrétových fotek v dresu Nymburka, kterou najdete na našem facebooku, podívejte se)

Nemrzí Tě, že musíš někdy vytahovat horké brambory z popela v závěru zápasu, místo aby sis jako veterán v klidu závěr proseděl na lavičce?

Kdybych si chtěl odpočinout nebo nebyl pro tým platný, uvažoval bych o konci kariéry. Je to o důvěře trenéra a o tom, jestli na to mám. Až budu cítit, že to se mnou jde hodně dolů, skončím. Zatím se cítím fyzicky výborně a psychicky po většinu času dobře.

Měl jsi za deset let, chuť odejít z Nymburka?

Když jsme hráli českou ligu a jen Eurocup, měl jsem chuť si zahrát v zahraničí. Žádná zajímavá nabídka nepřišla a hlavně, když jsem se rozhodoval, přihlásil se Nymburk do VTB ligy.  To mě koplo zpátky. Hrát mezinárodní soutěž a být přitom blízko domova je výborná kombinace. Navíc jsem nevěděl, jestli bych si zahrál tak dobrou soutěž, kdybych odešel do zahraničí. Pak už jsem o tom nepřemýšlel. Všechno tohle se odehrálo v době, kdy jsme měli jen jednoho syna. Já bych bez rodiny nešel. Obdivuji ty, kteří mají rodinu a jsou tady celý rok sami. To bych nedal.

Kdy nejvíce cítíš svůj věk?

Každé ráno (smích). Ideální věk je tak je v rozmezí 21 – 25 let. To je jedno, jak trénuješ, kolikrát trénuješ, můžeš jít na pivo a ráno to není k poznání. Nic nebolí, spíš v pohodě… Pak už to bývá jen horší. Teď jsou dny, kdy se mi vstává o hodně hůře, což je zpravidla v době letní přípravy, kdy trénujme dvakrát denně. Takže mi asi nejvíce vadí dva tréninky denně. Ráno jdu na trénink a pak je nejhorší se aktivovat na odpolední trénink.

O fyzickém pocitu víme a jak je to s psychikou v pětatřiceti?

V tomhle je basket super sport, protože nejsi v týmu jen se svými vrstevníky, ale hraješ i s klukama jiné věkové kategorie. Jsou tam kluci od dvaceti let do jedenačtyřiceti jako Jirka (smích).  Takovém týmu se cítím mladší (smích). Kdybych byl v týmu s vrstevníky, tak ty by mě stáhli do věku čtyřicátníků a to by bylo špatný.