Jak hodnotíš vaši účast na mistrovství Evropy U20?

Splnili jsme cíl, vybojovat postup na mistrovství Evropy do dvaceti let divize A, proto mohu hodnotit naši účast jako úspěch. Myslím, že jsme odehráli dobré zápasy a kromě posledního zápasu jsme celým turnajem procházeli suverénně. Škoda, že jediná porážka na šampionátu přišla až ve finále od Chorvatů, kteří prohráli o jeden zápas více než my. To trochu zamrzelo. 

Jak si vysvětluješ, že jsme ve skupině Chorvaty výrazně porazili a ve finále nám to nevyšlo?

V prvním poločase prvního duelu nám padlo úplně všechno. Poločasové skóre bylo s našimi jedenácti trojkami 56:17 a podle jejich nastřílených bodů bylo vidět, že ani v obraně jsme nehráli špatně.  Ve finále to bylo obráceně. Co nepadlo nám, to dali oni. My jsme v poslední čtvrtině stahovali dvouciferný náskok a dostali jsme se asi tři minuty před koncem na chvíli dokonce do vedení. V samotném závěru nás položily jejich dvě trojky přes naše bránící ruce. 

Jsem rád, že mi mistrovství takhle vyšlo a se svým výkonem jsem spokojený. Snažil jsem se hrát, co umím a co jsem se za poslední rok naučil.

Zdá se, že ses toho naučil hodně… Máš ještě nějaké rezervy?

Mám. Procentuální úspěšnost střelby nebyla nijak slavná. Na tréninku jsem měl úspěšnost z dálky snad osmdesát procent, ale v prvních třech zápasech jsem měl trojky 15/2!

Jako „jen“ dvoumetrový hráč jsi byl nejlepší na doskoku a porazil jsi celou plejádu pivotů. Čím to bylo?

Asi umím stát na tom správném místě (smích). Já se snažím jít za každým balónem a snažím se urvat pro své spoluhráče.

Byl to úkol od trenéra Marka, aby ses věnoval doskokům?

Ano, trenér to po mě vyžadoval, ale myslím si, že doskok je mou silnou stránkou, možná nejsilnější.

Potěšilo tě, že jsi byl zvolený do nejlepší pětky turnaje?

Pochopitelně jsem měl radost, že jsme se do All Star turnaje dostal.

Získal jsem hodně sebevědomí. Já jsem si na turnaji hodně věřil a od toho se odvíjel i můj výkon. Už když jsem přijel na sraz reprezentace, byl jsem přesvědčený, že v týmu mám být. I když je to trochu klišé, turnaj mi dal další dávku zkušeností. I když se to podle výsledků nezdá, zápasy to nebyly jednoduché, tři byly opravdu náročné.  A když to završíš postupem do divize A, je pocit dobře vykonané práce ještě větší.

Vybojoval jsi postup do divize A i pro sebe nebo už pro své nástupce?

Příští rok se mě ještě týká, takže jsem si to vybojoval i pro sebe. Bude to poslední rok a jsem rád, že budu končit mezi evropskou elitou. (trochu se zarazil) Teda snad se do reprezentace pro příští mistrovství dostanu.

Ty jsi v prvním zápase nenastoupil do základní pětky a pak už jsi byl členem zahajovací koule pravidelně. Co se stalo?

Trenérovi se vloudila chybička do čísel základní pětky (s úsměvem). Napsal jiné číslo, a tak jsem musel jít na palubovku až pár vteřin po začátku zápasu.

Ze sedmi zápasů jsi získal pětkrát double-double a byl jsi nejlepší ze všech. Sledoval jsi i tuto statistiku?

Fakt pětkrát (překvapeně)? Abych pravdu řekl, statistiky jsem moc nesledoval, ale vždycky takové pozitivní číslo potěší.

Pár dní volna a devětadvacátého odlétám do Londýna na olympiádu.

Ne, budu jedním z hráčů českého výběru při exhibici zápasů 3x3. Jedu společně s Tomášem Kyzlinkem, Daliborem Faitem a Ondrou Šiškou (všichni USK). Krom toho bychom se mohli podívat na zápas USA, myslím, proti Tunisku a pak ještě na jeden zápas Španělska.