Celé setkání se vedlo v přátelském duchu. Jirka hráče a studenty pozdravil a Michal Ježdík je pak vyzval, aby Jirkovi položili nějaké otázky. „Máte první příležitost se zeptat. Kromě novinářů jste jedni z mála, kteří máte tu možnost se hráče se zkušenostmi z NBA a Euroligy na něco zeptat,“ vyzval Michal přítomné. Jak už to na takových setkáních bývá, les rukou se neobjevil. Jakoby všichni najednou zapomněli, na co by se chtěli zeptat a nastalo hrobové ticho. Nikdo nechtěl být první. Ovšem reakce Jirky Welsche byla vynikající. „Kluci, dávejte pozor. Já vám teď řeknu svůj příběh,“ začal do nervózního ticha Jirka. „Mně když bylo patnáct, jel jsem na výběrový kemp do Mnichova, který se pořádal pod patronací Detlefa Schrempfa (*1963, německý hráč NBA 1985-2001 – Dallas Maverick, Indiana Pacers, Seattle Supersonic, Portland Traill Blazers, dohromady 15 761 bodů – 13,9 b/z), který hrál významnou roli v NBA. Také my jsme se ním setkali a měli možnost se ho vyptávat. Stejně jako vy tady sedíte se mnou. Já když jsme na to setkání šel, měl jsem připravených snad deset otázek. Když pak Detlef přišel, nedokázal jsem mu položit ani jednu. Teď mi je 32 a já toho do dneška lituji.“ Jeho slova zabrala a diskuze se rozproudila.

První otázka směřovala na jeho první vystoupení v NBA a první koš v NBA. „Na to si pamatuji úplně přesně. Bylo to v zápase Golden State Warriors, kde jsem hrál jako v prvním celku, proti San Antonio Spurs, kteří v té sezoně NBA vyhráli,“ začal s lehkým úsměvem Jirka a ukázal do hřiště Sportovního centra. „Vidíš támhle ten pravý roh hřiště? Tam jsem dostal první přihrávku a byl jsem úplně volný. Vystřelil jsem… a byl to air ball,“ řekl příběh svého prvního střeleckého pokusu, který dopadl neslavně. „V tom samém zápase jsem dal ale i koš. Můj spoluhráč Gilbert Arenas … tohoho asi znáte všichni dobře … najel do středu hřiště a vyhodil na pětačtyřicet stupňů na mně. Já byl úplně sám a vystřelil jsem. V momentě, kdy míč opustil ruku, jsem věděl, že to bude koš a pak už jsem slyšel jen aplaus těch dvaceti tisíc lidí.“

Poslední slova hned evokovala další dotaz. Na zápasy v USA chodí do hal velké množství diváků a studenty pochopitelně zajímalo, jaké to je hrát před tak velkou návštěvou. „To je velice zajímavé. Plné tribuny vytvářejí takový hluk, že přestaneš vnímat ten počet lidí, kteří se tebe dívají a začneš na tom malinkém hřišti v kotli vnímat jen sebe a své spoluhráče a protihráče. Určitě je lepší hrát před plnou halou , než před návštěvou pěti set nebo tisíce lidí,“ odpověděl Jirka.   

„Těšil ses do Nymburka a proč?“ zněla další otázka a úvodní ledy byly prolomeny. „Do Nymburka jsem se velice těšil. Je velký rozdíl, když hraješ doma, tedy v zemi, kde ses narodil a kde jsi vlastní hráč. Dvanáct let jsem strávil v zahraničí. Byl jsem v týmech, kde byla dobrá parta, ale vždycky jsem tam byl cizincem. Tady to bude opravdová parta, s humorem mně nejbližším.“

V diskuzi nemohly chybět ani otázky na jeho slavné spoluhráče. V Clevelandu s ním hrála dnes jedna z legend světového basketbalu LeBron James, a tak dotaz směřoval i na jeho osobu. „V té době byl druhým rokem v NBA a ještě to nebyla takové hvězda jako je teď,“ začal probírat vzpomínky Jirka Welsch. Byl podle Jirkových slov jako všichni dobří hráči hodně přátelský, ale obklopoval se spíše staršími spoluhráči. Na dokreslení jeho dobrosrdečné povahy přidal Jirka krátký příběh. „V době, kdy jsme spolu hráli, začínaly PSP-éčka (PlayStation Portable). LeBron prostě došel do obchodu a všem nám jedno koupil a rozdal v šatně jako dárek,“ zavzpomínal i na jiný rozměr setkání s LeBronem.

Jakožto reprezentačního hráče Česka se nemohly otázky vyhnout ani této problematice. „Jak vidíš šance na úspěch na ME 2013?“ znělo z davu. Jirka zkušeně přidal pohled ze dvou stran. „V letošním roce jsme nebyli kompletní. Chyběl můj dnešní spoluhráč Pavel Houška, nebyl Honza Veselý. Tým má tedy ještě rezervy a může být ještě silnější. Na druhou stranu jsme sice dokázali dvakrát porazit Portugalsko a Bělorusko, ale se dvěma postupujícími to máme 1:3. Na mistroství Evropy potkáme minimálně stejné soupeře jako byla Itálie nebo Turecko.“

Najednou tu byl konec setkání. Teď už by otázky plynuly jedna za druhou, ale povinnosti volaly…