Kdo nehraje v Nymburce první sezonu, nejel do neznáma. Ti ostatní se mohli poprvé v životě seznámit, jak to chodí na letecké základně taktického letectva. Hned na úvod po příjezdu si basketbalová výprava vyzkoušela trenažéry letounu L-159 ALCA. Jako první neváhal usednout za knipl kouč Kestutis Kemzura. Bylo znát, že se okamžitě nechal vtáhnout „do akce“.

„Překvapilo mě, jak je knipl citlivý. Bylo opravdu těžké udržet balanc. Chce to trénink,“ řekl, když opustil trenažér a ocenil práci stíhačů. Nemáme moc možností dělat cokoliv jiného než basketbal. Je to dobrá příležitost, jak poznat práci jiných. Zvlášť u stíhacích pilotů je to zajímavé. Jsou opravdu špička ve svém oboru a dělají své vysněné povolání. Museli dokázat a umět hodně věcí, aby byli vybráni. Musí mít silné zdraví a mentalitu. Ve stresu nesmí panikařit. A samozřejmě musí mít také hodně znalostí,“ uznale hodnotil kouč a v dělání bleskových rozhodnutí v kritických situacích našel společné prvky mezi oběma povoláními.

Trenér měl na rozdíl od některých hráčů to štěstí, že i při jeho výšce se do kokpitu trenažéru vešel. Rašid Mahalbašič a Dylan Page se tam prostě nenasoukali. Jiří Welsch se toho radši vzdal dobrovolně. „Mě do toho letos nikdo nedostane. Lítal jsem loni a naboural jsem,“ prohlásil Jiří a radši pozoroval, jak se vede ostatním.

Další část návštěvy probíhala v hangáru. Hráči měli jedinečnou možnost vidět stíhací stroje částečně rozebrané. Tváří v tvář těm strojům musel každý uznat jejich majestátnost. Technický personál hangáru ochotně zodpověděl každou otázku, která byla položena.

Poslední část exkurze proběhla u „zaparkovaných“ Gripenů. Chlouba čáslavské letky pochopitelně zaujala Thomase Massambu, protože stejně jako on přilétla ze Švédska. „Už jsem je viděl, protože u města kde bydlím, je také letecká základna. Je ale zábava vidět ty letadla tady. Stejně tak mě překvapuje, kolik lidí v Česku jezdí Volvem,“ smál se hrdý Švéd Thomas.

Návštěva skončila ve společenské místnosti u kávy. Ještě než se jelo zpátky do Nymburka, došlo na neformální povídání, při kterém se zrodila jedna výzva. Velitel základny plk. Petr Hromek zmínil, že základná má ve svých řadách několikanásobného mistra světa v leteckém pětiboji a to právě v disciplíně „ball contest“, což je driblování okolo překážek a následná střelba na koš. Pokud to časová vytíženost dovolí, dojde v blízké budoucnosti k měření sil mezi basketbalisty a příslušníky letecké základny. A možná dojde i na streetball.