Osmá stovka za sebou sice v ČEZ Aréně nepadla, i tak jsme si ale pohlídali další výhru, tentokrát v poměru 88:59. Velký dík patří naším fanouškům, kteří ve velké a ne příliš zaplněné hale vytvořili Nymburku více méně domácí prostředí. (další informace a statistiky najdete zde.

Začali jsme přesně tak, jak jsme slibovali a chtěli. Pevnou agresivní obranou a bleskovým přechodem na polovinu Pardubic. Soupeře jsme tím dokonale zaskočili, i když musel takový začátek předpokládat. Poprvé se trefil až po pěti dlouhých minutách Corey Muirhead, ale to už na naší straně světelné tabule svítila třináctka vstřelených bodů.

První minuty tak určily ráz celého zápasu. Pak už jsme nepustili Pardubice do stavu, ve kterém by mohly přemýšlet o zdramatizování zápasu. První čtvrtina skončila poměrem 24:9 pro Nymburk.

To ale neznamená, že by se hrál v ČEZ Aréně nudný basket. Domácí borci nehleděli na skóre a snažili se neustále posouvat výkon ke své limitní hranici. Zbytečně neztrátovali a stříleli z každé aspoň trochu slušné pozice. Jenže těch jsme jim dnes moc nedopřávali. Naopak po každém získaném míči v obraně přišel rychlý přesun pod druhý koš. I díky tomu tentokrát nastal dvacetibodový rozdíl ve skóre už po 15 minutách hry.

Ke konci druhé čtvrtiny Pardubice ale k velké nevoli našeho kouče využily několik našich zbytečných ztrát a do poločasu už další nárůst skóre nedovolily. Po polovině zápasu byl stav 46:26 pro Nymburk a Neno Ginzburg vypadal při odchodu do šaten, že si zvýšeným hlasem řekne k posledním minutám svoje.

Ve třetí čtvrtině osvěžil Pardubice nebojácný výkon střídajícího Jiřího Šouly. Ačkoliv se mu dařilo, trenér ho po chvíli stáhnul ze hry. Určitá nepříjemnost pro nás nastala, když si Rado Rančík udělal čtvrtou osobní chybu a šel si sednout na lavičku. V tu dobu bylo jasné, že osmá stovka v řadě se už bude rodit těžko. Před poslední částí hry jsme vedli 68:40.

Poslední čtvrtina už byla trochu čekáním na závěrečný klakson, a tak akcí, které by potěšily diváky, nebylo mnoho. K těm pozitivním z naší strany patřil první koš ve čtvrté čtvrtině. Lukáš Palyza se musel při našem útoku vydat až ke koncové čáře pod naším košem vybojovat utíkající míč. Přestože byl v časové tísni, doběhl k trojkové čáře a domácím, kteří už asi čekali na klakson ukončující 24 vteřin na postupný útok, vypálil rybník trojkou. Chladnokrevnou trojku z přechodové fáze zavěsil za chvíli poté Efevberha a líbit se musely i koše Tomáše Pomikálka nebo Vojty Hrubana. Také domácí Žabas ukázal dvakrát, že umí čarovat míčem a Corey, že dokáže i nahrát. Úplně poslední bodovou tečku napsal Muirhead, když v poslední vteřině srazil rozdíl pod třicet bodů.