Trenér Nymburka Kestutis Kemzura byl s utkáním spokojený, i když přiznal, že soupeř ho příliš neprověřil. „Se vším respektem k soupeři, dnes to byl jasný zápas, ve kterém jsme byli lepším týmem.“ Hlavní jeho záměr byl nastoupit do zápasu s maximální pozorností: „To se mám povedlo a jsem rád, že se nám ji podařilo udržet po celý zápas.“ Trenér Kemzura byl také spokojený, že mohl ušetřit nejvytíženější hráče. „Naopak ti, co dosud tolik minut neodehráli, dostali větší prostor,“ dodal náš trenér.

Jeho protějšek Karel Forejt byl po utkání pochopitelně nespokojený, i když těžkou porážku vzal v klidu. „Rozdíl ve skóre přes šedesát bodů pro nás moc lichotivý není. Je jedno, jestli to byl Nymburk, ale náš výkon nebyl dobrý. Soupeř nás k ničemu nepustil, hrál obranu, se kterou se my prakticky nedostaneme do styku. Měli jsme velký problém se vůbec uvolnit a postavit dobrou clonu,“ vyjmenoval největší komplikace hry svých svěřenců. Další věc, která jindřichohradecké hráče srážela, byla celková úspěšnost střelby: „Dvacet šest procent je tristní číslo,“ vypíchl Forejt hodnotu ze statistického výpisu zápasu a dodal: „Nymburk nám nechtěl darovat lehké koše a to se mu povedlo.“

Hostujícím hráčům do řeči příliš nebylo. Nejzkušenější Lev Jan Pavlík jen těžko hledal slova a k zápasu se moc vracet nechtěl: „Vždycky po zápase říkám klukům, podívejme se na chyby a poučme se z toho. Dneska musím říct, rychle zapomeňme a pojďme dál. Zkusím doporučit trenérovi, abychom se tím už moc nezabývali.“ Pak přeci jen přidal jediný postřeh ze zápasu: „My jsme si chtěli zahrát dobrý zápas, ale úplně jsme propadli na všech frontách.“

Mohlo by se zdát, že se jednalo ještě o dozvuk nepovedeného výkonu v Děčíně. „Kdepak v Nymburce to byla ještě horší bojovnost. V Děčíně jsme měli alespoň úsek, kdy se na to dalo koukat, tady vůbec nic.“ Se slovy: „Je to asi moje nejhorší porážka v chlapech,… no nic život jde dál…“ odešel do šatny.

Pro Martina Rančíka to byla dobrá příležitost zapojit se do ostrého utkání: „Skoro po dvou měsících jsem odehrál významné minuty. Pomohlo mi to dostat se do herního rytmu.“ Pět osobních chyb však Martina odeslalo na lavičku ještě dříve, než zápas skončil. „Asi jsem byl přespříliš fyzický a je vidět, že v české lize je třeba trochu ubrat. Je to rozdíl od zápasů Eurocupu a VTB ligy. V budoucnosti si musím dát větší pozor.“  

Celý zápas i přesto hodnotil pozitivně, i když jen stručně: „Jsem spokojený, tým vyhrál.“ K významu utkání, kde favorit byl jasný, dodal: „V tak nabitém programu je to velmi důležitý trénink, kde můžeme pracovat na obraně, na rotaci, abychom v útoku dobře prováděli naše signály a na dalších úkolech, které před nás staví trenér Kemzura. Pro nás jsou i takové zápasy velmi důležité k tomu, abychom se opět posunuli dál a zlepšili.“ Nakonec si i sám vystavil vysvědčení: „Myslím, že intenzita v obraně byla dobrá a v útoku mi něco padlo a někdy jsem zahodil i jednoduché střely.“

S mladíkem v týmu Jindřichova Hradce Karlem Aušprunkem jsme porovnali extraligu U19, ve které nastupoval za Plzeň a dnešní zápas: „Je to o hodně agresivnější, silovější, rychlejší. V devatenáctkách jsem byl jeden z těch nejsilnějších, proti Nymburku jsem ale moc šancí neměl.“ Karel byl jako všichni ostatní jeho spoluhráči zklamán výsledkem, ale nejen tím. „Na zápas jsem se těšil, protože jsem si myslel, že si zahraju proti takovým hráčům jako je Jirka Welsch nebo Rado Rančík. Ti ale bohužel dnes nehráli.“

Svůj výkon rozdělil do dvou částí: „První poločas se mi vydařil, ve druhém jsem minul i z vyložených pozic.“ Pro mladíka Aušprunka nebyla prohra o 60 největší jeho v kariéře: „ V extralize U18 jsem jako plzeňský hráč prohrál na USK o osmdesát.“

Pavel Houška, který nastoupil díky absenci Bendy i Rančíka v základu zhodnotil zápas stručně: „Byli jsme favority utkání a svou úlohu jsme splnili stoprocentně. Ze začátku to vypadalo, že by utkání mohlo být vyrovnanější, soupeř hrál s elánem. Ve druhé půli za námi už jen plápolal.“ 

Podobně jako Martin Rančík našel význam i tak jednoznačného zápasu v možnostech vyzkoušet si různé akce. „Vyzkoušeli jsme si nějaké prvky…. někdy se dařilo, někdy ne.  Zkoušeli jsme zónový pres, obranu s přebíráním a další věci.“

Pavel Houška se vyjádřil i k situaci, kdy se skóre na naší straně dlouho drželo na devadesátce. „V té době se Lukáš Palyza šetřil a čekal, aby mohl dát tu finálovou stovečku.  Tímto bych ho chtěl pozdravit a poděkovat za příspěvek do banku,“ smál se Pavel.