V prvním poločase jsme hráli mnohem lépe. V obraně jsme hráli agresivně a z rychlých protiútoků jsme dávali lehké koše. Na jednu stranu to chápu, ale na druhou jsem byl nespokojený a říkal jsem to i v šatně po zápase. Musíme hrát celých 40 minut. My jsme ale po přestávce nebyli soustředění. Mysleli jsme si, že je zápas hotový. Chyběl mi tam zabijácký instinkt. Při vší úctě k soupeři, se silnějším týmem by se nám tohle vymstilo. Vzpomněl bych si na několik případů z této sezony, kdy jsme nejdřív ztratili koncentraci a pak i zápas, který jsme měli vyhrát. Pozitiva jsou, že jsme mohli opět nasadit Matěje Svobodu a Thea Dlugoše a další hráče, kteří nehrají tolik minut. A také, že jsme naopak nemuseli nasadit některé naše nejvytěžovanější hráče a dali jim odpočinek před dalšími zápasy VTB ligy.

V prvním poločase měli naši hráči až přílišný respekt. Na jednu stranu se tomu nedivím, protože sestava Nymburka vzbuzuje respekt oprávněně, ale na druhou stranu naše obrana byla velmi alibistická. Výsledkem bylo 60 inkasovaných bodů. Ve druhé půli jsme ostych ztratili. Poklesla úspěšnost domácích, s čímž jsme trošku počítali, protože v první půli trefili úplně všechno. Ale já chci hodnotit hlavně náš výkon a ten se v druhém poločase zlepšil. Za to hráčům děkuji. Chtěli jsme tu navázat na zlepšenou úroveň naší hry s Děčínem. Když nebudu hodnotit první poločas, tak v tom druhém jsme to dokázali. Takže jsem teď opravdu rád za naše zvednutí hlav v zápase a za to, že alespoň v některých pasážích jsme byli Nymburku vyrovnaným partnerem.

Dneska jsme si přijeli do Nymburka jenom zahrát, protože víme, že Nymburk je na jiné úrovni. To v prvním poločase jasně potvrdil. Druhý poločas byl z jejich strany na půl plynu. My jsme si v Nymburce chtěli vyzkoušet, kam jsme se posunuli po šesti zápasech, které nám v poslední době moc nevyšly.

Doufal jsem, že zlepšíme obranu. Nymburk prostřídal sestavu a nakonec to dopadlo pro nás i pro domácí přijatelně.

Zaspali jsme začátek a Nymburk v první půli dal všechno.

 

Ve druhé polovině jsme zlepšili obranu a snažili jsme se tímhle zápasem připravit na sérii pro nás důležitých zápasů.

Trenér o tom mluvil o poločasové přestávce v šatně. Důležité bylo, že po změně stran už se na naši hru dalo koukat.

Sám hráč je hodně vysoký a navíc jeho spoluhráči ho „umí udělat“, tedy dokáží ho najít dobře přihrávkou ve vymezeném území, když on si udělá prostor. Míč rychle putuje ze silné na slabou stranu a není snadné být v takové pozici, abych znemožnil finální přihrávku.  

V poločase jsme si řekli, že prvních pět minut se musí hrát tak, aby se utkání ve zbytku už jen dohrávalo. To se moc nepovedlo.  Polevili jsme v obraně, dostali pár laciných košů a nastal chaos v útoku. Prostě jsme nehráli naše akce, nebyl správný pohyb míče a nepřesnosti v exekuci našich útočných systémů se projevily ve špatné střelbě. Soupeř také ve druhé půlce trochu vytáhl obranu a jeho obrana byla více agresivní.

Bylo to utkání dvou rozdílných poločasů. V prvním jsme začali slušně, běhali jsme do rychlých protiútoků, měli jsme aktivní ruce se spoustou zisků a hodně pěkných akcí. Několika smečovanými koši jsme museli diváky potěšit.

Po poločase jsme přišli trochu nesoustředění. Když tým vede v poločase tak velkým rozdílem, do podvědomí se mu cpe pocit, že i když bude hrát špatně, zápas vyhraje. Někdy jsme se snažili vymyslet nějakou pěknou akci pro diváky. To ale nevycházelo a byly z toho ztráty. Úplně jsme ztratili rytmus v útoku a druhý poločas byl vyrovnaný.

Čekal jsi v závěru, kdy hráli méně vytěžovaní hráči a dorostenci, že vás trenér opět povolá do boje?

Byl jsem připravený, ale nečekal jsem, že bych se měl na hřiště vrátit. Na hřišti byli hráči dostatečně zkušení na to, aby zápas dovedli do vítězného konce. Náskok byl velký a celou dobu se nám zápas nikdy nevymkl zápas z rukou.