Kestutis Kemzura

Máme za sebou těžkou sezonu. Nedosáhli jsme všeho, co jsme chtěli, ale ve finále jsme pracovali naplno a dosáhli jsme toho, co od nás každý očekával. Právě proto to nebylo jednoduché, byli jsme pod velkým tlakem. V prvním zápase to bylo vidět nejvíc, nehráli jsme dobře. Děčín hrál tvrdě a ukazoval, proč si zaslouží hrát finále. Donutil nás hrál naplno s maximální koncentrací. Druhý zápas vypadal jednoduše podle výsledku, ale to bylo jen zdání. Nic není tak jednoduché, jak to vypadá. Dnes jsme už měli velkou výhodu, protože se hrálo v pondělí i ve středu a velkou roli hrál fakt, že máme širší soupisku. Na Děčínu už bylo vidět, že nemá tolik energie, protože jeho hlavní opory hrají hodně minut. Například Tomáš Vyoral hraje téměř celý zápas a to je hodně i na to, jak je mladý. Jediné, čeho jsem se obával, byla naše koncentrace. Aby naši hráči neměli v hlavách, že už je konec dřív, než opravdu nastane. Ale naši hráči ukázali, jací jsou profesionálové. Dodělali zkušeně svou práci. Je jedno, po kolikáté slavíte. Je to pořád titul, takže jsme opravdu šťastní.

Dnešní utkání patřilo k těm lehčím zápasům. Bylo vidět, že my jsme zvyklí hrát těžké zápasy v rychlém sledu. Na soupeři už bylo dneska znát, že fyzicky ve druhé čtvrtině odešli. Byli úplně bez energie a my jsme naopak byli hodně nahoře. Právě ve druhé čtvrtině jsme získali rozhodující náskok. Valili jsme do protiútoků a to rozhodlo.

Byl to nejsnadnější zápas série?

Jednoznačně. V prvním utkání jsme byli rádi, že jsme se rozehráli a zvítězili v něm. Druhý zápas byl lepší, ale ne tak brzy jednoznačný v náš prospěch. V dnešním už po pěti minutách soupeř nekladl velký odpor, protože na to neměl ani sílu.

Jaký dojem náš z celé série?

Potkali jsme se s druhým nejlepším týmem. Zápasy s Prostějovem by byly jiné, ale dopadly by asi stejně. Finále jsou totiž už v posledních letech podobná. My v této části sezony těžko na domácí palubovce hledáme konkurenci. Zkušenosti z těžkých zápasů v sezoně a širší lavička se vždy promítnou do finálových bojů.

Vojtěch Hruban (3.titul)

Dnes to byl jeden z nejdříve rozhodnutých zápasů finálové série. Zvládli jsme ho úplně v pohodě, protože jsme od začátku měli solidní tempo a agresivitu v obraně. Děčínu docházely zbraně a neměl čím nás překvapit. Na začátku jim padlo pár trojek, ale jakmile nedali a my odskočili, bylo po zápase.   

Jaká byla celé finálová série?

I přesto, že výsledky druhého a třetího zápasy byly jasné, celá série byla zajímavá i díky tomu, že Děčín hrál finále poprvé. Tahle skutečnost zvedla velkou vlnu divácké přízně. Soupeř nehrál špatně, ale má určité limity a my ty limity máme prostě výš. I tak nás nutili, abychom sáhli k větší koncentraci. Myslím, že posledních pár let to byla jedna ze zajímavých finálových sérií.

Pavel Houška (3.titul)

Myslím, že se série dneska už jen dohrávala, hrálo se pro diváky. Jsme pochopitelně rádi, že si cestu do haly našlo tolik lidí. Chci říct, že od Děčína bylo výborným krokem uspořádat finále pro lidi a sehrát ho na zimním stadionu. Je dobrý nápad vydat se tímhle směrem i pro příští roky a hrát basket pro lidi.

Rozhodlo se v dnešním zápase už po prvních deseti minutách?

Ano. Bylo vidět, že je Děčín unavený. Došli na hranici svého maxima, ale za nic se nemusí stydět. Možná poslední zápas podle výsledku není nijak vynikající, ale udělali historický úspěch, kterého si váží. I my bychom si měli vážit, že jsme vyhráli další titul a nebrat to jako samozřejmost.  Kdybychom první zápas prohráli, mohla se série vyvíjet úplně jinak.

Jak by dopadla tahle série ve srovnání s předešlými roky?

Těžko hodnotit bezprostředně po ukončení posledního zápasu. Možná to z pohledu diváka vypadalo, že byla pro nás lehčí, ale není to tak docela pravda. První utkání bylo dramatické a klidně jsme ho mohli prohrát. Do druhého zápasu jsme šli hodně koncentrovaní a dnes jsme potvrdili svoje kvality.  

Jiří Welsch (3.titul)

Dneska to byla asi nejjednodušší výhra v sérii. Kromě prvních dvou, tří minut jsme utkání kontrolovali. Bylo to dáno tím, že za stavu 0:2 už Děčín nepřijel s takovým odhodláním, jako měli v prvním nebo ve druhém zápase. Nevím, jak to vypadalo zvenčí, ale na hřišti bylo cítit, že jim chybí energie. Přeci jen otočit sérii už by byl basketbalový zázrak.  

Jaká byla letošní série?

Já mohu posuzovat jen poslední tři roky... Myslím, že to byla nejnabitější série. Bylo cítit, že si soupeř váží toho, že postoupili do finále, že si to chtějí užít. Užívali si to hráči i fanoušci.

Bylo to i pro vás více inspirativní?

Už máš na své konce čtvrtinu nymburských titulů. Začínáš se už dostávat do rutiny hráčů, kteří slaví šestý nebo osmý titul nebo je to stejné jako před třemi roky?

Je to stejné. Za celou sezonu jsme prohráli jeden zápas… Každý titul stojí hodně energie, hodně času, hodně práce v tréninku a možná to tak na první pohled není vidět. Proto je ten pocit ze zisku mistrovského poháru stejný, ať je to první nebo třetí v pořadí. Je velká radost a velká úleva po té dlouhé sezoně.

Luboš Bartoň (1.titul)

Zápas měl očekávaný průběh. Neměli jsme zcela excelentní vstup do zápasu, ale jeho průběh jsme kontrolovali dobrou obranou, která nás držela celou sérii, celé play-off. Po překonání úvodních „rozpaků“ se nám začalo dařit v útoku a druhá polovina se dohrávala v klidu.

Ve druhém poločase se skóre rozjelo tak, že by to vypadlo na možnost nastřílet stovku. Nakonec to nevyšlo…

Ano, stovka byla reálná, ale my na hřišti to nevnímáme, tak jako diváci v hledišti.

Zdálo se ti, že únava byla příčinou dnešní prohry Děčína?

Soupeř měl menší rotaci než my. Na Tomáši Vyoralovi bylo vidět, že nebyl úplně fresh… když hraje 38 minut, musí se to někde projevit.

Byla pro tebe finálové série zajímavá?

Byla. Děčín byl poprvé ve finále. Myslím, že je pro diváka únavné a historicky pak splývá, když je pětkrát za sebou stejný tým ve finále. Děčín do finále vnesl úplně jiný vzduch, jeho fanoušci dodali všem zápasům dobrou šťávu.

Jak sis užíval ty sám svoje první české finále?

Hrát za Nymburk je přece jen trochu jiné. Výhra titulu je v Nymburce „povinnost“ a celý ten prožitek je trochu jiný, než když se dva vyrovnané týmy perou o titul. Tím však nechci říct, že by titul měl nějakou menší hodnotu než jiný.