Poslední utkání sezony nebylo herně tak atraktivní. Byla to spíše taková zákopová válka. Oba dva týmy přesně věděly, co musí dělat, aby se k titulu dostaly. Děčín musel útočit, aby smazal jedenáctibodové manko z prvního zápasu, naši bránit, aby jim to znemožnili. I to byl možná důvod k tomu, aby hlavní slovo v duelu hrála obrana a skóre družstev v jednotlivých čtvrtinách pouze jednou přelezlo o tři body dvacítku.

První poločas přinesl vyrovnanou bitvu. Jen na úvod při vedení Děčína 7:2 se mohlo zdát, že hosté pojedou podle plánu trenéra Budínského, v každé čtvrtině porazit náš tým o tři body, což by jim nakonec dalo kýžených 12 bodů na konci utkání. Na straně hostů se o vzruch staral hlavně podkošový hráč Jakub Krakovič, který měl v bílém pekle v zeleném dresu oblečenou svou největší fanynku Terezu Peckovou.  Na naší straně se o body a o vyrovnání na 7:7 postarali především dva hráči Meier a Benda. Petr pak dalším košem otočil skóre na 9:7. V prvním poločase se nedařilo Howardu Sant-Roosovi, který často bral odpovědnost na sebe, ale očividně nebyl ve své kůži. Jen úzký okruh věděl, že Howie den před tím přišel o jednu stoličku ve svém chrupu a že bolest v místě ex-zubu vyháněl lokální anestézií.  V zápase se Děčín ještě jednou vrátil do vedení, trojkou upravil Pavel Houška na 12:9 a další tři koše jeho jmenovce Jakuba odrážely naše snahy převzít otěže zápasu. Spravedlivá plichta na konci nechávala zápas stále otevřený.  

Druhou čtvrtinu začal trojkou Holt, navíc Děčín za prvních šest minut druhé čtvrtiny proti naší pevné obraně poztrácel šest míčů. Jenže vzniklou šanci na výrazné odskočení to nepřineslo, protože střelba nebyla z nejpřesnějších. Od stavu 26:22 potáhl náš náskok hlavně Howard, který po nule v první čtvrtině přidal během dvou minut sedm bodů. Po jeho posledním koši byl stav 32:24. Závěr prvního poločasu patřil hostům. Nejprve Ježek po doskoku vlastní minuté střely zvedl trojku a další čtyři body přidali Šiška a Pomikálek. Děčín stáhl do půle náš nadějný náskok na 32-31. Střelba z pole byla téměř stejná 32/11 : 31/11 a trestné hody byly na chlup stejné 10/6. 

Do druhého poločasu tak chybělo Děčínu k překvapení 12 bodů. To nebylo moc, ale ani málo. Děčín začal druhý poločas dvěma ztrátami. Tu první využil Geno k rychlému protiútoku. Další koš byl parádní. Po výborné přihrávce Vojty Hrubana zasmečoval Petr Benda. Tenhle koš měl dvojí rozměr. Jednak jsme vedli 36:33, ale protože to byla desátá smeč Petra v letošní sezoně, stal se vítězem vnitrotýmové sázky. Malá odbočka: Škoda jen, že Jan Smetana umí jen slibovat! Další běh zápasu přinesl trojku a dvojku Vojty Hrubana a naše vedení 41:35. Když se pak osmi body v řadě prezentoval Geno Lawrence, který byl hlavním motorem ve třetí čtvrtině, byl stav zápasu 49:42. Psala se 25.minuta zápasu. Do děčínského lodi tekla voda větším otvorem, už chybělo skoro dvacet bodů na 15 minut utkání. Ještě větší trhlinu jim udělala neschopnost za téměř pět minut skórovat. I když my jsme neměli nabito ostrými, dali jsme ještě 6 bodů. Před poslední čtvrtinou hosté ztráceli třináct bodů (55:42) a to už bylo jasné, že překvapení se tento večer konat nebude.

Trenér Budínský sice neustále popoháněl k rychlejší hře, ale únava už dělala svou práci. Navíc se Howard prostřílel až k 21 bodům, když už s lehkostí v závěru proměnil dvě trojky na 68:50. Na konci si zasmečoval Tomáš Pomikálek, ale to už byla radost na naší straně v plném proudu. Už se oblékaly mistrovská trička s QR kódem a čtrnáctkou. Více než třináctistovkový dav v hledišti bouřil naplno. Radovali se všichni, děčínští ze zisku třetího stříbra v řadě, naši ze čtrnáctého zlata v řadě.