Pavel PUMPRLA

Jak jsi přijal pozvánku do televizního studia?

Předně mě to překvapilo, protože ve studiu bývají velké postavy basketbalu u nás jako třeba Jirka Zídek nebo Michal Ježdík. Po chvíli mi došlo, že právě tito dva pánové budou pravděpodobně na místě a bylo jasné, že budou muset v televizi hledat někoho jiného. Kdo ví, jak na mě přišli, ale rozhodně mě to potěšilo.

Až skončíš s basketbalem, budeš pokračovat jako expert ve studiu?

Já doufám, že to je ještě daleko, a tak mám dost času se ještě rozmýšlet (úsměv).

Nervózní jsem byl jen při prvním vstupu, ale ten naštěstí proběhl velmi rychle. Ostatní už byly bez problémů nebo jsem to nijak nevnímal.

Souboj o třetí místo jsi komentoval s Pepou Jelínkem, ve druhém jsi byl už sám a nikdo Tě už nemohl vytáhnout z bryndy, kdyby bylo zapotřebí. Bylo finále horší?

Mohlo by se to zdát, ale právě tím, že jsem už jeden zápas zvládl, mohl jsem si to ve studiu „ošahat“, už mi to ve finálovém zápase nepřišlo nijak horší.

(úsměv). Honza byl jako vždycky úplně v pohodě. Bylo to stejné jako bych sedět s kamarádem u piva a koukal se u toho na basket.

Já nemám k technickým věcem tak daleko, proto jsem během chvilky pochopil, o co jde. Musím říct, že je to hodně zajímavá věcička, která umí spoustu věcí a rozhodně mě to bavilo.

Nemohu říct, že bych byl úplně klidný. Nedovedl jsem si představit, jak to bude v televizi potom vypadat. Doufám, že diváci nebyli nespokojení.

Když člověk sleduje zápas, musí stále myslet na to, že nějakou jednu nebo dvě akce musí vybrat. V takovém zápase jako bylo finále Euroligy se nemusí člověk dlouhou soustředit, tam jedna pěkná akce střídala druhou.

Na jedné se dobře ukázalo, jak důležitý je rychlý přechod do útoku u Barcelony. Aby to soupeři nebylo líto, našel jsem i povedenou akci Olympiakosu.

Pro mě bylo těžké komentovat zápas takříkaje z druhé strany. Já jsem zvyklý více na pohled z pozice hráče. Takhle musíš hodnotit, jak hrají jiní a na to já nejsem vůbec připravený. Při trénincích sledujeme video, ale člověk spíše hledá svoje chyby a hledá, jak by měl sám zareagovat na akce, které vidí. Rozebírat hru celého týmu přísluší na tréninku jiným.

S jakými ohlasy od spoluhráčů ses setkal v pondělí na tréninku?

Nějaké poznámky jsem na tréninku slyšel (úsměv). Dokonce mi ještě večer přišla SMS-ka od Ládi Sokolovského, že elektronická tužka byla výborná. Tak snad to myslel vážně (smích).

Vysvětluješ si malou pozornost tím, že nebylo co kritizovat nebo ze to bylo tak špatný, že spoluhráči raději mlčeli?

Doufám, že to prošlo bez velkého humbuku proto, že se moje komentování nijak nevymykalo z obvyklých výkonů experta ve studiu.

Když tě ještě někdo pozve na komentování, půjdeš do toho znovu?

Je to těžké. Je třeba najít hosta, který je neokoukaný, který je rozmluvený, je vtipný, neotřelý, originální, který hraje důstojnou roli v českém basketu. Tohle všechno, podle nás, Pavel Pampi splňuje. Proto volba padla na něho.

Chtěli jsme do studia pozvat třeba Muli Katzurina, uvažovali jsme i o jiných adeptech, ale Pampi ostrou zkouškou prošel a myslím, že to co říkal, bylo věcné.

Nedostal jsem žádné negativní ohlasy. Bezprostředně po utkání jsem mluvil s Jakubem Bažantem a také on nic nenamítal. Takže já jsem spokojený a doufám že Pavel taky.

Ani v nejmenším. Vypadalo to, jakoby se takových natáčení už zúčastnil. Na druhou stranu, proč by měl být nervózní? Je to inteligentní kluk, který basketu rozumí.

Jak dlouho trvalo Pavlovi, než vám kývnul na nabídku hosta ve studiu?

Já jsem nejprve zjišťoval přes Jirku Zídka, zda je možné vůbec někoho z Nymburka oslovit kvůli jeho semifinálovému programu. Když jsme pak Pavlovi zavolali, byla ruka v rukávě hned. Říkal, že do toho má chuť.

Já jsem se v podstatě nesetkal v nikým, kdy by mi řekl: ‚Dneska jsem tady naposledy‘. Pavel není výjimkou.

Já samozřejmě Pavlovi přeju, aby hrál basket co nejdéle a hrál dobře, jako hraje v této sezoně. Ovšem, když bude mít čas a chuť, je u nás vítaný.