Zápas možná nebyl na koukání moc hezký, ale dva body, které vezeme domů, jsou to nejdůležitější. V prvním poločase jsme hráli velice slušnou obranu, přes kterou se soupeř špatně prosazoval. Trochu nám pomohlo, že domácí se v prvních deseti minutách vůbec netrefovali, minuli i několik úplně volných střel.

Druhý poločas jsme začali slušně. Když jsme ale natáhli náskok na 22 bodů v poslední čtvrtině, hodně jsme polevili. Možná jsme se domnívali, že je hotovo. Domácí se ale pár koši chytli, začali dávat z těžkých pozic, prostě se „zbláznili“. Dařilo se lavičce… a najednou se jednoznačné utkání změnilo na těžké.

Byl to nepříjemný úsek. Jim v té chvíli padlo do koše všechno, co vystřelili. My jsme jim ještě pomohli několika chybami. Snad třikrát jsme jim hodili míč do ruky ještě na naší polovině. Zazmatkovali jsme a nedokázali jsme si zachovat chladnou hlavu.

Neproblikly vám hlavou stejné pocity, jako když doktor ztrácí životní funkce svého pacienta?

To je jasné, že člověka hned napadne, jak mu zápas najednou začíná proklouzávat mezi prsty. V ten moment bylo třeba se zklidnit, i když situace byla vážná. To utkání se dalo klidně prohrát.

Lze vůbec za 8 minut, které zbývaly do konce, ztratit náskok 22 bodů?

Skoro se nám to povedlo… vždyť se Cibona dostala na dostřel! Bylo dobře, že se přeci jen někdo z našich hráčů dokázal bodově prosadit, pak tam Rašo zablokoval jejich střelecký pokus a to už bylo to nejhorší za námi.

Myslím, že ne. Nálada nebyla taková, jako když jsme minulý týden vyhráli o dvacet. Možná si mnozí uvědomovali, jak blízko k prohře jsme byli.

Patří toto vítězství na Ciboně do kategorie klíčových?

Jestli porazí Cantú tým z Le Mans (stalo se – pozn.) a jestli dobře počítám, mělo by nám k postupu stačit vítězství příští týden doma právě proti Le Mans větším rozdílem, než jsme u nich prohráli (v Le Mans jsme prohráli o 7 bodů – pozn.). Každopádně toto vítězství nám dalo postup ze skupiny do vlastních rukou.

Cenné pochopitelně je, protože jsme ho docílili na venkovní palubovce, ale musíme ho potvrdit za týden doma proti La Mans.

Bylo to těžké utkání, i když průběh 32 minut na to možná neukazoval?

V první půli jsme hráli výbornou obranu, ve čtvrté čtvrtině jsme se nechali trochu uchlácholit.

Jak je možné, že se domácím povedla šňůra 14:0 za pár minut, když za celý první poločas dali jen 20 bodů?

Přestali jsme běhat, špatně jsme bránili jedna na jedna, nepouštěli jsme si balon, prostě jsme přestali hrát, co jsme potřebovali a co jsme hráli v první půlce. Naopak Cibona už v té době neměla, co ztratit. Domácí začali bez obav střílet, my jsme možná trochu více při clonách přebírali.

Co se vám honilo hlavou, když se rozplýval náskok, který jste půl hodiny budovali?

Byli jsme naštvaní, že jsme prohospodařili tak velký náskok. Viděli jsme, že domácí jsou naopak v laufu a přemýšleli jsme, jak to zastavit.

Dylan dal trojku, to nám dovolilo se nadechnout. Pak jsme se zlepšili v obraně, nenechávali jsme jim tolik prostoru k jednoduchým střelám a košům.

Patří rozhodně k těm cennějším, protože jsme ho přivezli z venkovní palubovky.