Opatrný začátek utkání, kdy ani jeden tým nechtěl připustit snadné koše soupeře, se odrazil na skóre zápasu. Po šesti odehraných minutách svítily na ukazateli skóre stále dvě pětky, které se tam zasekly od třetí minuty. Domácí hráči výborně vychytávali přihrávky Izraelců a nedovolili jim vůbec zakončovat. Z takto získaných míčů se snažili přecházet do rychlého protiútoku, ale k přečíslení ani velká rychlost našich hráčů nestačila a naharijská obrana dokázala naše snahy o dobytí koše pochytat. Několikrát také skončily dobře myšlené přihrávky do rychlého protiútoku chybou a už se zase fialová lavina soupeřů valila zpátky na náš koš.

Oba trenéři v úvodní čtvrtině hodně střídali, chtěli udržet fyzicky náročný trend zápasu v plné síle. Po sedmi minutách se trojkou prosadil právě střídající Allen a vedli jsme 10:5. Time out hostů náš rozlet zastavil a naopak košem s faulem hodil lano s háčkem svého týmu střídající Faust. Dva body rozdílu se psaly i ve finále první čtvrtiny. Na konci čtvrtiny, kde skvělý part sehrál Petr Benda. Měl před sebou těžký úkol, ubránit o nějaký pětadvacet kilo těžšího pivota Gatese. Kdo znají Petra, vědí, že on takové výzvy rád přijímá. Svůj úkol zvládl s bravurou, první faul si, i s přispěním přeci jen benevolentnějšího trendu rozhodčích v prvním poločase, spáchal až ve 32.minutě. Na útočné polovině pak náš pivot valil do rychlého protiútoku a nechával těžkotonážníka daleko za sebou. I když se Petrovi první dvě střely nepovedly, nakonec byl naší jistotou v proměňování střel zpod koše i střední vzdálenosti. Ke svým 14 bodům přidal 10 doskoků a byl jedním ze strůjců našeho úspěchu.

Vraťme se zpátky do zápasu. Druhá čtvrtina byla přeci jen bodově významnější. Body přidával jednak už zmiňovaný Petr Benda a přidávali se i další Sant-Roos, Tony Meier, Pavel Pumprla a v polovině druhé čtvrtiny jsme měli k dobru osm bodů (27:19). Jenže domácí se zmobilizovali, dokázali dát tři koše v řadě, kterými se přiblížili na rozdíl jediného bodu (27:26). Naše naděje pozvedl Meier, pak Benda, ale stále jsme se nemohli dostat do rozdílu většího než tři body. Hosté na každý náš koš doložili svůj a půl minuty před koncem zarostlý a urostlý Švéd Skjöldebransen trojkou vyrovnal. Náš poslední útok zůstal bez bodu, naopak ústřední rozehrávač hostů Teague svůj part, k radosti izraelského týmu, sehrál dobře a hosté šli do šatny s malinko lepším pocitem než my.

Vyrovnaná bitva pokračovala i po změně stran. Mírně navrch měli hosté, ale jejich náskok byl maximálně pět bodů (35:40). Vyrovnání přinesla trojka Pavla Pumprly, která napumpovala energii i to podpory v hale. Po ní jsme se dostali do mírného vedení zase my, ale maximem bylo také pět bodů po další naší trojce, tentokrát od Sant-Roose (49-44), který se probouzel do role klíčového hráče druhého poločasu. Hosté však svou aktivitu na obou polovinách hřiště proměnili v šest bodů v řadě a trojkou lehkonohého Fausta šli do jednobodového vedení. Odpověď byla jasná a rezolutní - trojka Vojty Hrubana a o pár decibelů hluku vyšší reakce zaplněné haly Sportovního centra.

Zápas šel do finále. Prvních sedm minut poslední čtvrtiny uběhlo a ani jeden tým se nedostal do nějakého výraznějšího vedení, důležité pro psychiku obou týmů bylo, že jsme po celou dobu už nebyli ani jednou v záporu. Ve druhém poločase jsme si pomohli šesti trojkami. Za důležité bychom mohli považovat všechny, ale klíčovou poslal z levého rohu do koše Vojta Hruban tři minuty před koncem zápasu, kterou upravil na 67:59. Na desetibodový rozdíl potvrdil naše skvělé finále ve druhém poločase probuzený Howie Sant-Roos. Sto sekund před posledním klaksonem trojkou upravil už na 72:59. Hosty zradila střelba trestných hodů. V průběhu celého zápasu proměnili z 26 pokusů pouhých devět!! Naši hráči naopak z 18 neproměnili jen dvě! Hosté v samotném závěru se ještě dvěma trojkami pokusili o zázrak, ale to už jsme měli utkání plně pod kontrolou.