Zase ten zpropadený bod proti týmu z řeckého hlavního města. Jaká je pravděpodobnost, že utkání skončí stejným rozdílem, který nás v minulé sezoně stál vyřazení v osmifinále play-off? Limitně se blíží nule. V úterý večer jsme museli k tomuto rozuzlení dospět v boji o deset minut delším. A měli jsme možnost, především ve druhém prodloužení, osud zlomit, ale neproměněných útočných akcí bylo na naší straně prostě o trochu více než na straně hostů. Utkání se muselo divákům líbit, představení na palubovce mělo gradující atmosféru, když po nepřesvědčivém výkonu první půle přišel mohutný finiš ve třetí čtvrtině, vyrovnání a další extrémní snaha dovést utkání do vítězného konce. Trojky a smeče druhé půlky zvedaly fanoušky ze židlí, ano byla to reklama na basketbal… škoda, že na konci měl soupeř o jeden bod více.

Prvních pětiminutovka první čtvrtiny byla vyrovnaná a vyrovnaně 11:11 také nakonec skončila. Vedli jsme 11:8 pro trojce Bočiho, ale Maciulis dvě trojkami v těsném sledu nastartoval svůj tým. Většina našich střel bubnovala na přední obroučku a pomalu se do hry našich hráčů vkrádal syndrom Královka, kde se nám nikdy střelecky moc nedařilo. „Kouzlo Královky zafungovalo v prvním poločase, pak jsme to vlastní energií dokázali zlomit. Pro mě to byl asi první dobrý zápas, který jsem tady odehrál,“ přejímal osud zápasu Vojta Hruban. Druhou pětiminutovku první čtvrtiny vyhrál soupeř 19:6, když nám se nedařilo především střelecky. Po prvních deseti minutách byla úspěšnost střelby z pole 52% : 30% ve prospěch Athén. Hosté i vypomohli čtyřmi trojkami a také díky vyšším podkošovým hráčům měli výhodu na doskoku. Velký rozdíl byl také v rychlosti přechodu na útočnou polovinu. Athény většinou k půlce driblovali, naši hráči se snažili pronikat na útočnou polovinu přihrávkami. Athény trpělivě hrály svoje systémy až úplného konce a vytrvale hledali volného hráče, který by pak dovedl akci ke kýženému koši. Tak to bylo po většinu zápasu. Jen za první poločas se ocitl jeden z athénských hráčů na své střelecké pozici opravdu úplně sám čtyřikrát. Počet postavených clon soupeře byl obrovský a při přebrání byl obrovský i výškový a hmotnostní rozdíl.

Ještě na úvod druhé desetiminutovky AEK zvýšilo svůj náskok, vedlo 35:19, ale pět bodů v řadě nám trochu zvedlo hlavy. Nejprve zakončil rychlý přenos míče na útočnou polovinu Wright, a když pak Martin Peterka trefil trojku mělo to pozitivní dopad i na fanouškovskou kulisu. Ještě pár decibelů se přidalo, když Pampi zachytil naivní přihrávku. Kdyby pak Smith dal z protiútoku trojku, o kterou se pokoušel, mohl být hrdinou. Jenže na kdyby se nehraje a odplata přišla od Larentzakise, který na druhé straně trojku dal. Postupem času se rozdíl ve skóre vyšplhal až na 19 bodů (27:46). To už akcie Nymburka na výhru v zápase měly téměř nulovou hodnotu. Poslední dvě a půl minuty prvního poločasu už naznačily, že jsme se odrazili ode dna. Genovou trojkou jsme upravili na 34:48 a alespoň trochu bliklo světlo na konci tunelu. Domácí po time outu zalepili prasklé potrubí a v poslední sekundě při nich stálo i štěstí. Když Giannopoulos zvedl sekundu před koncem svou trojku, fauloval ho podle mínění rozhodčích Bohačík při střelbě. Pak se chvíli zkoumalo, zda už v okamžiku faulu náhodou neuběhl čas prvního poločasu. Videozáznam ukázal, že se faul stal v čase 19 minut 59,9 sekundy. „Postižený“ hráč střílel tři šestky, dal jen dvě, a my jsme měli 0,1 sekundy na zakončení. To je čas, který se snad nedá využít ani teoreticky.

Přišel druhý poločas. Naši hráči konečně sundali z nohy kouli, která je tížila prvních dvacet minut a na plac přišel tým, který neměl s tím z první půlky kromě hráčů nic společného. Skvělá obrana, zlepšená střelba znamenaly, že se nám za 8 minut a 11 sekund podařilo dostat do vedení. „O poločase jsme se bavili nejdříve o přístupu k utkání a poté až o taktikách,“ vynesl tajemství poločasové porady Oren Amiel. O podobné mluvil i trenér Luca Banchi v šatně hostů: „Jak jsem předpověděl a říkal jsem hráčům v šatně o poločase, Nymburk se vrátí na hřiště s větší energií. Náš druhý poločas také nevypadal stejně jako první, hůře jsme bráni a v útoku jsme dělali chyby.“ Hlavním hrdinou byl Vojta Hruban, který ve třetí čtvrtině neslezl z hřiště a zaznamenal on sám 14 bodů, přesně tolik jako celý tým Athén za stejné hrací období. Zaťatá pěst po trojce na 42:52 dávala mnoho tušit o psychickém rozpoložení střelce. „My jsme se dostali do laufu a oni dolů. Byli jsme rychlejší, všude jsme byli dříve,“ vyprávěl stále ještě s určitou dávkou emocí po utkání Vojta. Energie, která z našich hráčů vycházela, nakazila i publikum a to se dostalo do varu. Strženi do víru zápasu byli všichni, i tvůrci a aktéři filmu Zlatý podraz, kteří byli patrony zápasu. Éru dotahování zpečetil dunkem s faulem Vojta Hruban a to se otevřela stavidla radosti všude, kromě malého hloučku řeckých fanoušků. Nic však netrvá věčně. Dopich Robertsona a trojka Maciulise nám trochu přivřely kyslík do znavených těl.

Na dvojku a dva trojky Athén z úvodu čtvrté čtvrtiny jsme odpověděli jen košem Bohačíka a pak také oddechovým časem. Prohrávali jsme o osm bodů, ale kalich hořkosti ještě nebyl dopit. Opět to byly dvě trojky (po jedné Maciulis a Larentzakis), které dostaly AEK do dvanáctibodového vedení. Jestli ale někdo očekával rozklad týmu, byl na omylu. Česká sestava vyztužená pouze o Gena Lawrence do toho šla s plnou vervou. Kontaktní trojku proměnil Mičego (Martin Peterka). Další dva body Martina po chybě Larentzakise znamenalo stav 71:78 a po trojce Petra Bendy už 74:78. To už kotel na Královce opět musel zase odpouštět páru. Více než dvě minuty se neujala žádná střela a po útočném doskoku se prosadil opět náš pivot Benda (76:78), hosté stále nic. Ti se prosadili minutu a půl před koncem a upravili z čáry trestných hodů na 77:80. Smeč Bočiho a trojka stejného hráče poslal euforii všech, kteří fandili nám, až ke střeše haly (a ta opravdu nízko není). Pevné nervy 11,5 sekundy před koncem normální hrací doby prokázal Larentzakis, když proměnil obě šestky na 82:82. Náš oddechový čas jsme nevyužili k posunu na útočnou polovinu, ale vyhazovali jsme zpod našeho koše. Nejprve se Geno snažil najet pod koš, ale soupeř mu vyrazil míč za zadní lajnu. Do konce zbývalo 2,9 sekundy. Vyhazování přihrálo míč na trojce číhajícímu Vojtovi, kterého obrana soupeře poměrně nepochopitelně nechala zcela volného. Střela neletěla ke koši špatně, jen obroučkou neprolétla. Hlavy mnoha fanoušků skončily v obou dlaních a vše se připravovalo na prodloužení.

Jako první skóroval v extra pětiminutovce Maciulis z trestného hodu. Pak jsme si vzali slovo my a získali jsme tříbodové vedení. Únava se hromadila na obou stranách, když festival ztrát a neproměněných šancí ukončil opět Lerentzakis, který trojkou vyrovnal. V prodloužení padly pouze 4 body na každé straně. O mnoho více bodů nepadlo ani ve druhém prodloužení. „Zaprvé nikdo nechtěl udělat chybu, hrálo se opatrně. Zadruhé rozhodčí spolkli píšťalky, nebyly žádné šestky. Byla to už velká řezničina. Většina bodů v prodloužení padá ze šestek, ale to tady nebylo. Nejednou se mohlo úplně všechno, ani když člověk chtěl faulovat, tak se to většinou nepovedlo,“ vzpomínal na overtime Vojta Hruban.

Jako první opět otevřeli ve druhém prodloužení skóre hosté. Na řeckou dvojku reagoval tříbodovým pokusem Bohačík. Jenže Atény dnes měly svého hrdinu Larentzakise, který jim vrátil dvoubodové vedení. Hunter proměnil jen jeden trestný hod, a tak naše naděje ještě žila a snažil se ji vzkřísit Bohačík. Trochu klidu ale hostům vrátil dlouhou dvojkou Sakota. Lawrence udržel pevné nervy a proměnil oba trestné hody. Řekové nedali a my jsme měli výhodu posledního útoku. Jenže Lawrencův nájezd do plných moc naděje na úspěch neměl. Nic už pak nezměnily ani dva neúspěšné trestné hody Huntera jednu celou a jednu desetinu sekundy před koncem. Poslední odhození na koš po obranném doskoku Petra Bendy nemělo moc šancí na úspěch.