ŽALGIRIS S ČESKOU STOPOU
S litevským týmem Jiří začínal svou evropskou tour po návratu z NBA. „Byla to nejlepší část mé profesionální kariéry,“ vzpomíná Zídek a listuje ve své paměti dál: „Po roce a půl častého vysedávání na lavičce týmů v NBA jsem se dostal do klubu, který byl neohroženým vládcem domácích mistrovství a v roce mého příchodu se připravoval na premiérovou účast v Eurolize. Velké ponětí o evropském basketbalu jsem při příchodu do Žalgirisu neměl. Poměrně pozdě jsem se rozhodl, že na další příležitost v NBA čekat nebudu a už nabídek moc nebylo. Vzal jsem tu nejlukrativnější. O Žalgirisu jsem věděl, že existuje, ale nějaké velké povědomí jsem o týmu neměl. Nějaké informace jsem získal od bývalého spoluhráče Šarūnase Marčiulionise a ten mi řekl, že to v klubu není špatné.“
Přestože byl klub v litevské lize jednoznačně nejproslulejším týmem, s tím dnešním se to nedá srovnat. „Klub je úplně jiný. Neznám jediného člověka, který by zbyl z klubu z doby, kdy jsem tam byl. Je to jako srovnávat hrušky s jablkama,“ odpověděl Jirka na otázku o porovnání Žalgirisu v roce 1998, kdy Jirka do Litvy přišel a dnešním stavem. „Když jsem do Kaunasu přišel, byl to tým, který právě vznikal, všechno bylo v plenkách. Dokončovaly se kontrakty sedmi litevských reprezentantů, kteří tam hráli za směšné peníze. Ovšem po velkém úspěchu v Eurolize (1999) se dostali do velkého evropského basketbalu, hráli pak za Barcelonu, Boloňu nebo Olympiakos. K tomu jsme přišli ze zahraničí tři cizinci se zkušenostmi z NBA. Byla to vynikající parta, skvělá organizace a všechno si to sedlo,“ říká Jiří Zídek o prvních dnech a týdnech své litevské štace. Vzhledem k tomu, že rok před tím v NBA více proseděl na lavičce, než strávil na palubovce, pochvaloval si Jirka přístup klubu: „Měl jsem štěstí, že se mnou měli trpělivost. Moje výkonnost nebyla valná. Kdybych byl v týmech jako je Barcelona nebo Real či Boloňa, asi bych si balil kufry.“
„Trénovali jsme ve školní tělocvičně a Euroligu jsme hráli v osmdesát let staré hale pro tři a půl tisíce diváků. V domácí soutěži jsme všechny zápasy vyhrávali už první nebo druhé čtvrtině, většina končila rozdílem vyšším než čtyřicet a na ligu chodilo sto nebo sto padesát lidí, ale na Euroligu bylo beznadějně vyprodáno. Pamatuji, když si někdo chtěl obstarat lístek, musel často ve frontě přespávat před halou, aby se na něj dostalo,“ doplnil Jirka Zídek. Od srpna 2011 má Žalgiris novou halu pro 15,5 tisíce diváků a o diváky nouzi nemá. Hned při zahajovacím utkání proti CSKA Moskva byl svatostánek Žalgirisu naplněn až po střechu. Sešlo se téměř 16 tisíc fanoušků!
Vraťme se ještě do roku 1999. Nadšení a euforie z vítězství v Eurolize byly obrovské. „V Litvě je basket jednoznačně sportem číslo jedna. V roce 1998 Žalgiris vyhrál Sapporta Cup a při premiérové sezóně v Eurolize vystoupal až na vrchol. Byl to skvělý moment pro tak malý národ, který se relativně nedávno osamostatnil z područí Sovětského svazu. A tomu odpovídal i příjezd na letiště, kdy tam bylo něco okolo 20 tisíc lidí, přičemž někteří čekali už od večera, zatímco my přiletěli druhý den v poledne,“ vzpomíná Jiří Zídek na dobu před skoro 14 lety.
Podívejme se ještě na dva zajímavé prezidenty klubu Žalgiris Kaunas.
Narodil se v Kaunasu a v roce 1971 emigroval do Izraele. Tam byl v roce 1988 odsouzen k osmi letům odnětí svobody za špionáž pro KGB. Před svým zatčením byl úspěšným podnikatelem v diamantovém průmyslu (nějakou dobu žil v Sierra Leone), byl činný v Izraelské straně práce, pracoval v tiskovém oddělení izraelské vlády a působil jako poradce. Podle obžaloby předával Sovětům informace celkem sedmnáct let. Po pěti letech odnětí svobody byl propuštěn po intervenci Sovětského svazu.
Po návratu do Ruska působil jako promotér koncertů zahraničních umělců, jako byli Michael Jackson, José Carreras či Liza Minnelli. Od roku 1994 byl generálním ředitelem nákupního centra Tishinsky v Moskvě. Sponzoroval též basketbalové kluby Žalgiris Kaunas, WBC Spartak Moskva a UGMK Jekatěrinburg a v roce 2008 se stal hlavním manažerem ruského ženského basketbalového týmu.
Druhého listopadu 2009 však byl v Moskvě zavražděn. „Dvaašedesátiletý Kalmanovič byl zastřelen kolem 17:00 moskevského času, kdy na jeho mercedes vystřelili neznámí útočníci. Vůz byl zasažen asi dvacetkrát a střelbou byl zraněn i jeho řidič, který je s vážnými zraněními v nemocnici,“ psalo se v článku na serveru iBasket.cz. Viz také zde
Romanov se do historie klubu zapsal v roce 2009, kdy zachránil bankrotující Žalgiris díky své bance Ūkio Bankas. Po krachu jeho bankovního domu v minulých dnech je opět osud velkoklubu nahnutý. Sám Romanov ve čtvrtek 28.února na svou funkci rezignoval. Byl to velice svérázný prezident, který silně zasahoval do chodu klubu a to nejen do organizačních záležitostí, ale i do vlastního tréninkového procesu i vedení zápasů. Za jeho působení se několik trenérů rozloučilo s klubem z hodiny na hodinu. Během jediné sezony odešli Krapikas, Butautas i Markevičius. Na tvrdost majitele narazil i řecký kouč Zouros.
Zajímavé čtení najdete na stránkách Basketmagu: zde , zde nebo zde- 1981–1989 BC Statyba
- 1989–1994 Golden State Warriors
- 1994–1995 Seattle SuperSonics
- 1995–1996 Sacramento Kings
- 1996–1997 Denver Nuggets
4násobný basketbalista roku v Litvě (1987, 89, 90, 91)
Zlato u olympiády 1988 Soul, bronz 1992 (Barcelona) a 1996 (Atlanta)
Založil Akademii Šarūnas Marčiulionis Basketball AcademyKalendář
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 |