Je hrozně těžké hrát proti týmu jako je CSKA a dovolit si udělat takové chyby, jaké jsme udělali na konci zápasu. I tak musím pogratulovat každému z našich hráčů, kteří nastoupili. Dali jsme do toho všechno a to je tak jediné, co od toho můžeme chtít. Když se podíváme do zrcadla, můžeme mít spokokené tváře, že jsme na hřišti opravdu nechali srdce.

Měl jste dojem, že když CSKA potřebovali, poslali na hřiště Teodosiče a zapnuli na vyšší obrátky?

O tom to vůbec nebylo. Oni museli hrát naplno celý zápas, jinak by tu prohráli. Bohužel jsme udělali chyby, kterými jsme si to vlastně prohráli sami.

Bylo ale přeci jen nějak znát, když byl Teodosič na hřišti?

Takhle to vůbec nevnímám. Hraje se pět na pět a pokud jeden hráč hraje nebo sedí, v tom není rozdíl.

V poslední čtvrtině jste hrál pod hrozbou vyfaulování, ovlivňovalo vás to nějak?

Kdybych o tom přemýšlel a nehrál dál na 100 procent, tak si ten poslední pátý faul udělám za minutu.

Srážel vás hodně fakt, že když oni potřebovali, tak se prostě téměř pokaždé trefili?

O tom je CSKA Moskva. Je to silný tým s hráči, kteří dokáží trestat vaše zaváhání. Samozřejmě, že to bolí, když se člověk snaží a pak dostane trojku přímo do tváře.

Osobně jste se zase prosadil proti silnému celku. Čím to je, že se vám na velkokluby vždycky zadaří?

Motivaci mám pořád stejnou v každém zápase. Hraju pořád stejně, ale někdy to vyjde a jindy tolik ne. A i kvůli mým chybám jsme to dnes v závěru nezvládli.

Jak jste si užíval bouřlivé prostředí v hale?

Velmi. Už jen to, když sem člověk do té velké haly přijde a vidí tolik lidí, je pěkný basketbalový zážitek.

Napadlo vás, že takových zápasů s takovými soupeři by mohlo být příští rok v Eurolize víc?

Co bude příští sezonu a co v ní budeme hrát za soutěže, to visí někde ve vzduchu. My se v první řadě musíme koncentrovat na další zápasy a ničím jiným se nezabývat.